Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty zorganizovalo dne 14. srpna ve spolupráci s Česko-tchajwanskou obchodní komorou webinář „Problém důkazů: Co mohou demokracie prokázat ohledně zasahování do voleb – a co proti tomu mohou udělat“. Hosté Rasťo Kužel, Mădălin Necșuțu, Dr. Eve Chiu a Dr. Yu-Hsi Liu debatovali o tom, jak mohou demokracie identifikovat, přiřadit a reagovat na zasahování do voleb ze zahraničí, když je nedostatek důkazů a času a nadměrná reakce může sama o sobě oslabit důvěru veřejnosti.
Tato událost probíhala pod tzv. Chatham House Rule; následující obsah byl tedy anonymizován a necituje osobní výpovědi.
Okno před jistotou
Zasahování do voleb nepředstavuje největší riziko, když ho demokracie nezvládnou odhalit, ale když se nemohou rozhodnout, co udělat s důkazy, které již mají. Informace od rozvědky mohou být přesvědčivé, ale nelze je uveřejnit. Objevy novinářů mohou být důvěryhodné, ale nejsou právně dostatečné. Než se zdroje připraví tak, aby byly dostatečné pro soud, volby už mohou být u konce.
Hlavní argument webináře nebyl tedy, že demokracie potřebují dokonalé informace. Potřebují instituce schopné zodpovědně jednat i při nejistotě. K tomu je potřeba nastavit různé hranice, při kterých bude informovaná veřejnost, zavedena opatření na úrovni platforem, zahájí se politické zasahování a trestí stíhání – opírající se o důvěru, koordinaci, transparentnost a demokratickou zdrženlivost.
Evropa: Když instituce zaostávají
Evropské kauzy ukázaly, co se stane, když zásahy do voleb předběhnou instituce.
Na Slovensku se objevila zfalšovaná zvuková nahrávka dva dny před parlamentními volbami roku 2023, a to během moratoria na politické kampaně. Jeho účinnost nespočívala pouze v obsahu, ale také v načasování: nahrávka poškodila důvěru v opozici, novinařině, v romskou menšinu a ve volby obecně v době, kdy bylo nejtěžší nacházet smysluplné politické protiargumenty. Čekání na definitivní odhalení viníka by znamenalo vzdát informační prostor.
Moldavsko ukázalo silnější model postupu během voleb v září 2025. Investigativní novináři pronikly do ruských sítí pro kupování hlasů, a tím dodali veřejnosti důkazy, které byly více důvěryhodné než pouhá oficiální varování. Autority zkombinovali stíhání, kyberobranu, vzdělávání veřejnosti a výpomoc ze zahraničí bez toho, aby se uchýlili k praktikám, které by podpořily ruské narativy o nelegitimnosti.
Rumunsko ukázalo další rizika v roce 2025. Náhlý vzrůst Călina Georgesceho odhalil dopady slabého předvídání. Zrušení prezidentských voleb se stalo poslední záchranou – ale také důkazem, že jakmile zasahování do voleb oslabí důvěru, každá možná reakce poškodí demokracii.
Tchaj-wan: Ovlivňování začíná offline
Zkušenost Tchaj-wanu ukazuje, proč boj proti zasahování do voleb nemůže být zredukován pouze na mazání falešných příspěvků po tom, co se stanou virálními. Ještě před tím, než čínské vlivové operace vyplují na povrch online, se zakoření ve vztazích, institucích, cestování, náboženských sítích a v kanálech pro soukromou komunikaci.
Právní architektura zčásti stojí na dvou ustanoveních: Zákon o volbách a odvolávání státních úředníků a zákon o volbách a odvolávání prezidenta a viceprezidenta. Oba zákony znemožňují záměrné šíření nepravdivých informací se záměrem ovlivnit zvolení kandidáta. Prezidentské volby z roku 2024 se staly důležitým otestováním toho, zda se tato opatření dají reálně zavést a aplikovat v konkrétních případech zfalšovaného průzkumy veřejného mínění, skrytého financování a politické mobilizace vztahující se k Číně. Tato zkušenost také popotlačila autority k posílení podávání zpráv a koordinačních mechanismů před dalšími volbami.
Ovšem právo dosáhne pouze na část problému. Během kampaně v roce 2024 tvrdilo video vytvořené AI, že William Laj má nemanželského syna. Původně bylo publikováno na vietnamském účtu, ale kolovalo v čínštině – příklad toho, jak můžou být zkombinovány umělý obsah, zahraniční infrastruktura a domácí politické narativy k tomu, aby znemožnily určení zodpovědného viníka.
Průzkum informační sítě chrámu Mazu odhalil složitější mechanismy. Ovlivňování začíná offline skrze poutě, dotované výměnné pobyty a mezilidskou důvěru. Poté se přesouvá do soukromých skupin na aplikaci LINE, přeorganizovává zdroje informací a ovlivňuje politické chování.
Akademické výzkumy nemusí stačit na něčí usvědčení. Mohou však stále legitimizovat odpovídající postupy: pečlivější dohled nad výměnami financovanými ze zahraničí, větší požadavky na transparentnost, lepší koordinace s platformami a dřívější zapojení do místních komunit. Výzvou pro Tchaj-wan není jen rozeznat zasahování, ale přerušit ho bez toho, aby samotná reakce poškodila svobodu demokracie.
Jedna příručka, dvě divadla
Rusko a Čína nemusí provádět stejné operace – nebo sladit každou kampaň – aby se navzájem podporovaly.
V Moldavsku je Rusko stále přímým nebezpečím. Kupuje hlasy, vychovává nové politické a náboženské zástupce, zahajuje kyberútoky a snaží se delegitimovat státní instituce. Čína pracuje tišeji skrze telekomunikační infrastruktury, přetrvávající kyber-přístup, zapojení elit, sponzorované cesty a vztahy s proruskými politickými silami. Rusko začne s hrou na housle a Čína pomáhá utvářet sál, ve kterém se představení odehrává.
Na Tchaj-wanu je tato hierarchie prohozená. Čína vytváří hlavní politické cíle, místní sítě, narativy a nátlak. Ruské metody a informační rámce mohou stále sloužit jakožto pomocné nástroje obzvláště skrz posilování, šíření anti-západních narativů a sdílení technik na podporu nedůvěry v instituce.
Toto propojení tedy není spojenectvím, ale spíše vzdělávacím ekosystémem. Autoritářští představitelé si půjčují nástroje, narativy a slabiny přes své hranice. Demokracie naopak často považují každé volby za národní výjimku. Tato asymetrie představuje výhodu pro ty, co se snaží volby ovlivnit.
Jednej brzy – nebo později zaplatíš
Prvním ponaučením je, že by demokracie neměly mít pocit, že všechny důkazné materiály musí dosahovat standardům trestního soudu. Veřejné varování je opodstatněná reakce na podezřelou amplifikační síť. Zdokumentovaná koordinace může ospravedlnit zásah ze strany platforem sociálních sítích. Výzkum ukazující pevný mechanismus ovlivňování ospravedlňuje regulační dohled. Trestní stíhání právem vyžaduje více.
Druhé ponaučení je to, že příprava musí začít před samotným skandálem. Avšak, jak bylo zmíněno během diskuse, prebunking má jedno omezení: Rusko a Čína neustále přizpůsobují své metody, zatímco demokracie riskují tím, že se připravují pouze na poslední operaci. Správnou odpovědí není předpovídat každý deepfake, platformu nebo proxy dopředu; ale monitorovat narativy, komunity a zranitelná místa institucí, kterých protivníci opakovaně zneužívají. Dlouhodobější pozorování může odhalit útoky na volení poštou, volební autority, aliance, náboženskou identitu nebo sociální soudružnost měsíce před tím, než jsou tyto narativy převedeny do operace naplánované na den voleb.
Prebunking by se tedy mělo zaměřit méně na pouhé odhadování přesné formy příští manipulace a více na budování schopnosti společnosti rozeznat její skrytou logiku. Voliči by měli rozumět, jak volby fungují, proč velkolepá obvinění vyplavávají na povrch na poslední chvíli a jak zahraniční subjekty přetvářejí skutečné mezinárodní vztahy do digitálního vlivu. Například na Tchaj-wanu mohou po podezřelých online aktivitách následovat reálné události, náboženské výměny nebo změny v lokálních sítích. Komunitní představitelé a místní politici mohou proto sloužit jako sensory na brzká varování společně s výzkumníky a platformami.
Třetím ponaučení se týká institucí. Volební autority, kybernetické agentury, novináři, ověřovači faktických tvrzení, výzkumníci, platformy a místní lídři musí vědět, jak si vyměňovat informace před krizí bez toho, aby se staly nástroji vládní kontroly.
V první řadě se však demokracie musí chovat tak, aby nenapodobovaly systémy, proti kterým stojí. Odolnost spočívá v jednání, které je dost rychlé na to, aby obránilo volby, ale zároveň dost opatrné na to, aby tato obrana nezničila důvěru, kterou si chce zachovat.