Summit 2026

Co přinesl 12. ročník Summitu Evropských hodnot?

Pod záštitou prezidenta České republiky, J.E. Petra Pavla, se ve dnech 3. až 4. listopadu v Praze uskutečnil 12. ročník Summitu Evropských hodnot, který dohromady přivítal na 150 účastníků. Summit zahájily uvítací projevy výkonného ředitele Bezpečnostního centra Evropské hodnoty (EVC) Jakuba Jandy, náměstka ministra zdravotnictví ČR Ladislava Švece a Dr.  Che-minga Čchüea (Herming Chiueh), bývalého náměstka ministra pro digitální záležitosti Tchaj-wanu. První den nabídl pět expertních panelů věnovaných široké škále bezpečnostních témat, a sice čínsko-ruské spolupráci, informační odolnosti, zkušenostem Afriky se zahraničními investicemi, bezpečnosti v Arktidě a poznatkům z krizových simulací dvojí eskalace. Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty a Asociace tvůrců a online médií (ATOM) rovněž představily společný projekt Verified, zaměřený na posilování informační odolnosti tvůrců digitálního obsahu. Druhý den se účastníci zapojili do interaktivní krizové simulace zaměřené na souběžnou eskalaci v Evropě a východní Asii. 

PANEL I:

Žádné hranice, žádná omezení? Bezpečnostní spolupráce Číny a Ruska napříč regiony

Moderátor: Marcin Jerzewski – vedoucí tchajwanské kanceláře, Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty

Panelisté:

  • Sari Arho Havrén – přidružená výzkumná pracovnice, RUSI; hlavní geopolitická poradkyně, Business Finland
  • Yurii Poita – vedoucí přidružený výzkumný pracovník, Mercator Institute for China Studies (MERICS); vedoucí asijsko-pacifické sekce, Center for Army, Conversion and Disarmament Studies (CACDS) v Kyjevě
  • Acuko Higašino – docentka na Fakultě mezinárodních studií, University of Tsukuba
  • Julie Čchen (Yu-Wen Chen) – profesorka sinologie, University of Helsinki

 

Panel zkoumal prohlubující se strategické, vojenské a technologické sbližování mezi Pekingem a Moskvou a jeho dopady jak na Evropu, tak Indo-Pacifik.

Dr. Julie Čchen zdůraznila, že ačkoli mezi oběma zeměmi neexistuje formální vojenská aliance, obě velmoci si vzájemně umožňují přítomnost v regionech prostřednictvím institucionálních vazeb či vzájemné diplomatické podpory, například tím, že Rusko toleruje rostoucí vliv Pekingu ve střední Asii. Dalším aspektem je strategická signalizace včetně společných vojenských cvičení, která si Evropa nemůže dovolit přehlížet jen proto, že při nich není prolita krev. Dodala, že Peking vnímá válku na Ukrajině jako strategickou laboratoř, která mu umožňuje rychle integrovat moderní data z bojiště do Čínské lidové osvobozenecké armády (PLA).

Yurii Poita vyzdvihl nárůst materiální podpory, která tuto spolupráci pohání. Upozornil například na desetinásobné zvýšení podílu čínských součástek v ruském vojenském vybavení za poslední roky, včetně dodávek pokročilých motorů pro drony. Mluvil také o roli Číny při dramatické revitalizaci ruské vojenské průmyslové základny či společném úsilí o vývoj „ruského Starlinku“. Dále varoval, že Čína vede sofistikované kognitivní operace s cílem rozklížit jednotu Evropy a oddělit ji od Spojených států.

Dr. Acuko Higašino zpochybnila optimistická hodnocení, která čínsko-ruskou spolupráci bagatelizují jen kvůli absenci formální vojenské smlouvy, a varovala, že už jejich společná vojenská cvičení a sdílené hybridní taktiky včetně koordinované manipulace s informacemi tlačí regionální demokracie do defenzivy. Zdůraznila, že spojenci musí urychleně posílit vymáhání sankcí a mechanismy včasného varování, místo aby čekali, až se Čína a Rusko stanou formálními a plně integrovanými vojenskými spojenci.

Dr. Sari Arho Havrén charakterizovala tento vztah jako hlubokou strategickou koordinaci poháněnou společnou ambicí rozložit současný mezinárodní a bezpečnostní řád. Zdůraznila, že pokusy vrazit klín mezi Peking a Moskvu jsou nerealistické, neboť Spojené státy samy o sobě postrádají dostačující páky, přičemž spojení sil s Evropou se v současnosti jeví jako nepravděpodobné. Závěrem uvedla, že Evropa musí Čínu vnímat nejen jako podporovatele ruské agrese proti Ukrajině, ale jako samostatnou a přímou bezpečnostní hrozbu.

PANEL II:

Mimo obvyklé podezřelé: Nové hlasy a nové hranice informační odolnosti

Moderátor: Zuzana Košková – vedoucí programu Red Watch, Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty

Panelisté:

  • Sinead Si-jin Čchen (Hsi-Yi Chen) – výkonná ředitelka, Science Media Center Taiwan
  • Jiří Burýšek – tvůrce a předseda, Asociace tvůrců a online médií (ATOM)
  • Filip Noubel – zástupce ředitele, projekt inVOC
  • Aleksandra Bielakowska – manažerka pro advokacii a předsedkyně tchajwanské pobočky Reportérů bez hranic (RSF)

 

Panel zkoumal posouvající se hranice zahraniční manipulace s informacemi a vměšování (Foreign Information Manipulation and Interference, FIMI), přičemž se zaměřil na zranitelnosti ve vědecké komunikaci, prostředí digitálních tvůrců a koordinaci autoritářské propagandy. 

Dr. Sinead Čchen podrobně popsala činnost organizace Science Media Center Taiwan a na příkladu vysvětlila, jak může proaktivní propojování novinářů s prověřenou sítí vědců zabránit šíření zkreslených informací ještě předtím, než se začnou šířit dezinformace a panika. Uvedla příklad vypouštění odpadních vod z Fukušimy, kde se předem konaly preventivní technické briefingy s novináři. Zdůraznila, že vzhledem k tomu, že FIMI často rozdmýchává již existující společenské napětí prostřednictvím sociálních sítí a komunikačních aplikací, spočívá hlavní obrana v zachování integrity informací a v tréninku vědeckých odborníků, aby dokázali srozumitelně komunikovat fakta podložená důkazy přímo novinářům a tvůrcům obsahu.

Jiří Burýšek se podělil o svou osobní zkušenost z pozice youtubera zaměřeného na vzdělávání, jak se setkal u videa na téma událostí pražského jara 1968 s koordinovaným historickým revizionismem, jehož cílem bylo přesunout vinu z Rusů na Ukrajince. Varoval před psychologickou pastí, kdy opakované vystavení i zcela absurdním narativům vede k jejich postupné normalizaci. Aby tvůrci obsahu neúmyslně nezesilovali nepřátelské narativy, vyslovil se pro zavedení etických kodexů a vysvětlil, jak Asociace tvůrců a online médií (ATOM) školí influencery v oblastech informační odolnosti, národní obrany či jak se vyhnout zneužití ze strany škodlivých aktérů.

Filip Noubel vyzval k aktivnímu zapojování čínsky mluvících komunit s cílem pěstovat skutečnou „čínskou kompetenci“ (China competence), a zároveň pomáhat je chránit před nadnárodní represí ze strany Číny. Spolupráci mezi Moskvou a Pekingem v mediální sféře charakterizoval spíše jako volnou alianci a oportunistické sbližování než jako absolutní monolit, přičemž upozornil na vnitřní rozpory, jako jsou ruští nacionalističtí blogeři vnímající Čínu jako největší hrozbu nebo čínští občané podporující Ukrajinu. 

Naproti tomu Aleksandra Bielakowska varovala před kritickým nedostatkem povědomí v Evropě o globálních informačních operacích Pekingu a poukázala na to, že zatímco ruská média čelí v evropském kyberprostoru rozsáhlým zákazům, čínská státní média zde nadále nerušeně působí, uzavírají mezinárodní dohody o spolupráci a umlčují zpravodajství o citlivých tématech, jako jsou Tibet, Tchaj-wan nebo Ujgurové. S poukazem na institucionalizovanou státní spolupráci poznamenala, že ruská média jako Russia Today a Sputnik mají přístup na přísně kontrolovaný čínský intranet, zatímco čínští korespondenti získávají exkluzivní přístup na Ruskem okupovaná ukrajinská území, přičemž obě strany posilují své vzájemné narativy.

PANEL III:

Infrastruktura, vliv a správa věcí veřejných: Poučení ze zkušeností Afriky se zahraničně financovanou infrastrukturou

Moderátor: Ria Orca – programová manažerka, CIPE

Panelisté:

  • Samuel Manu – ekonom, Institute of Economic Affairs
  • Oluseyi Olufemi – ředitel pro Nigérii, Dataphyte
  • Yohannes Assefa, J.D. – výkonný ředitel, Stalwart Management Consultancy Services LLC
  • Jeremy Garlick – ředitel Centra mezinárodních studií Jana Masaryka, Vysoká škola ekonomická v Praze

 

Panel zkoumal výzvy v oblasti správy věcí veřejných, fiskální zranitelnosti a geopolitické dynamiky kolem zahraničně financované infrastruktury napříč Afrikou, přičemž srovnával hmatatelné výsledky Pekingu s abstraktnějším zapojením Západu. 

Samuel Manu vysvětlil, proč jsou západní výzvy k ekonomickému decouplingu, neboli odpoutání se od Číny, pro africké státy čelící obrovským infrastrukturním deficitům často nepraktické, Čínský kapitál totiž přichází snadno, rychle a zaplňuje kritické rozvojové nedostatky tam, kde chybí alternativy. Dodal, že běžní občané jsou stále více inspirováni rychlou modernizací Číny a viditelnými výsledky v jejich zemích, jako jsou silnice a nemocnice postavené Čínou, což v regionu přiživuje nebezpečné rozčarování z pomalého budování demokratických institucí a popularizuje přitažlivost „osvíceného diktátora“, který by poháněl ekonomický pokrok.

Oluseyi Olufemi argumentoval, že problémy jako dluhové pasti pramení z nedostatku znalostí o tom, jak nakládat s půjčkami k vyřešení infrastrukturních deficitů, ale také z nedostatku alternativ. Varoval, že pokud demokratičtí partneři, jako je Evropská unie, Spojené státy nebo Tchaj-wan, nedokážou poskytnout dostupné finanční alternativy a etablovat se jako spolehliví spojenci propojení s africkými protějšky sdílenými hodnotami, 54 hlasů kontinentu v Organizaci spojených národů (OSN) se pravděpodobně přikloní k autoritářským režimům. 

Yohannes Assefa, J.D. vysvětlil, že čínské působení se z velké části přesunulo od rozsáhlých nízkonákladových iniciativ k vysoce výnosným, ekonomicky životaschopným projektům, přičemž Peking využívá dluhové pasti a získává přístup ke strategickým zdrojům a zemědělství, zatímco si zároveň zajišťuje diplomatickou věrnost a podporu v OSN. Zdůraznil, že hlavním cílem čínských investic je diplomatický vliv a ekonomický zájem je až druhořadý. Přestože připustil, že dluhové pasti vyvolaly nepokoje v zemích jako Keňa, tak zároveň dodal, že mnoho místních komunit po celé Africe si stále cení základních infrastrukturních projektů realizovaných Čínou, i když jsou podřadné kvality, protože jsou zkrátka potřebné. 

Prof. Jeremy Garlick uvedl, že evropští lídři si neuvědomují, že Čína je často jednoduše „jediným hráčem ve městě“, přičemž zdůraznil, že Peking se již poučil z dřívějších přešlapů souvisejících se špatnou kvalitou budované infrastruktury a díky vnímání své spolehlivosti a důslednosti si stabilně získává veřejné mínění napříč globálním Jihem. Vyzval proto Evropu, aby se oprostila od své pověsti aktéra, který pouze blahosklonně káže o demokracii a lidských právech namísto poskytování infrastruktury, aby lépe naslouchala africkým partnerům v tom, co potřebují, a nabízela to, v čem spočívají evropské konkurenční výhody, jako jsou například studie proveditelnosti.

Panel IV:

Na tenkém ledě: Arktická bezpečnost mezi dvěma regiony

Moderátor: Dr. Olimpia Kot – Seniorní projektová koordinátorka a analytička, Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty

Panelisté:

  • Nicolas Jouan – vedoucí analytik, RAND Europe
  • Undžong Im (Eunjung Lim) – hostující vědecká pracovnice, Walter H. Shorenstein Asia-Pacific Research Center, Freeman Spogli Institute for International Studies, Stanford University
  • Arild Moe – výzkumný profesor, Fridtjof Nansen Institute
  • Hema Nadarajah – vedoucí programová manažerka, Asia Pacific Foundation of Canada; externí profesorka, University of British Columbia

 

Panel zkoumal měnící se geopolitické, environmentální a vojenské prostředí v Arktidě a hodnotil, jak změna klimatu a soupeření velmocí propojují euroatlantickou a indopacifickou bezpečnost. 

Dr. Undžong Im upozornila na geografickou blízkost Arktidy a strategické sbližování obou regionů Euro-Atlantiku a Indo-Pacifiku, přičemž dodala, že jak tranzitní úzká místa jako Hormuzský průliv odhalují zranitelnost dodavatelských řetězců, nabízí tající led v Arktidě potenciální alternativní a kratší obchodní námořní trasy. Vysvětlila také, jak může Jižní Korea ze zpřístupňování Arktidy těžit, ať už jde o obchodní potenciál pro loďařský průmysl či strategické přístavy jako je Pusan. 

Prof. Arild Moe zdůraznil, že Arktida není jedním monolitickým regionem, ale že má mnoho různých částí v závislosti na geografii. Postavil se proti přeceňování čínsko-ruské integrace na Dálném severu. Ačkoli Moskva pod tíhou mezinárodní izolace upustila od své dekády trvající protekcionistické politiky a přizvala ke spolupráci Čínu, Peking zůstává pragmatický. Čínské společnosti jsou komerčně opatrné a zdráhají se investovat kapitál do Arktidy či Severní mořské cesty kvůli operačním rizikům, sezónním omezením a nedostatku obchodních příležitostí po trase. Ačkoli Čína nahlíží na Arktidu optikou svého dlouhodobého přerodu v globální supervelmoc, její přímé vojenské zapojení zatím není bezprostředně na obzoru. 

Dr. Hema Nadarajah zdůraznila, že obranu Arktidy nelze oddělit od lidské bezpečnosti, ekologie a klimaticky šetrného designu, zejména v době, kdy Kanada v oblasti rychle navyšuje obranné investice, přičemž musí brát v úvahu tající permafrost. Celkové situační povědomí o Arktidě se však snižuje, protože jednotlivé země v důsledku zhoršující se geopolitické situace sdílejí méně informací. Vysvětlila také důležitost aktivního zapojení původních obyvatel a jejich znalostí do regionálních bezpečnostních strategií, neboť sekuritizace Arktidy ovlivňuje lidi, kteří tam žijí, přičemž nepřátelští aktéři mohou zneužít jejich zranitelnosti v oblasti potravinové bezpečnosti apod.

Nicolas Jouan představil aktualizovanou arktickou strategii Spojeného království, podle níž éra nízkého napětí na Dálném severu skončila. Strategie mj. uplatňuje přístup „NATO na prvním místě,“ Jouan však poukázal na to, že celková připravenost je pro NATO včetně Spojeného království obecně velkou výzvou.  Proto jsou zapotřebí dlouhodobé a udržitelné zdroje financování. Zároveň je nutné udržovat formu odstrašování v oblasti defenzivní a přiměřenou, nikoliv měnit každou arktickou otázku ve vojenské soupeření.

PANEL V:

Nácvik nemyslitelného: Co nás učí simulace dvojí eskalace

Moderátor: Jakub Janda – výkonný ředitel, Bezpečnostní centrum Evropské hodnoty

Panelisté:

  • Reinhard Bütikofer – mezinárodní koordinátor, German-Taiwanese Association (DTG)
  • Markus Garlauskas – ředitel, Indo-Pacific Security Initiative, Atlantic Council Scowcroft Center
  • Songwon I (Sungwon Lee) – výzkumný pracovník a ředitel, Center for Security Strategy, Sejong Institute
  • Tomasz Smura – člen správní rady a ředitel, International Security and Defence Programme, Casimir Pulaski Foundation

 

Panel zkoumal operační, strategická a politická dilemata odhalená krizovými simulacemi Bezpečnostního centra Evropské hodnoty, které byly zaměřeny na souběžné krize na východním křídle NATO a v Indo-Pacifiku. 

Markus Garlauskas zdůraznil, že souběžnost ve velké krizi není pouhou možností, ale spíše nevyhnutelností. Nemusí jít přitom pouze o „dvě bojiště“, protože samotný Indo-Pacifik lze rozdělit na nejméně dalších pět bojišť, z nichž jedním je např. Korejský poloostrov. Vyzdvihl nutnost testování plnohodnotných kinetických konfliktů včetně použití jaderných, biologických a chemických zbraní, aby účastníci museli přemýšlet o těžkých rozhodnutích a posunuli debatu od předcházení krizím k reakci na ně. 

Reinhard Bütikofer varoval, že Evropané jsou zasaženi děním na všech frontách, ale na žádné z nich nejsou aktivním hráčem, a dodal, že se Evropa nemůže přehnaně spoléhat na podporu USA. Zároveň argumentoval, že hluboká ekonomická závislost Evropy na Číně výrazně omezuje její manévrovací prostor ve srovnání s partnery, jako jsou Tchaj-wan a Japonsko, kteří výrazně snížili přímé zahraniční investice v ČLR. Závěrem se zeptal, jaký by měl být účinný narativ proti čínsko-ruské protizápadní rétorice o „bělošských impériích“, která již vládla světu příliš dlouho, což je narativ, jenž je pro některé národy po celém světě srozumitelný a přesvědčivý.

Tomasz Smura popsal dvojí eskalaci, při níž by se USA musely rozhodovat, jak se zapojit na dvou bojištích současně, jako strategickou noční můru. Poukázal na alarmující nedostatek konkrétního plánování ohledně toho, jaké schopnosti by USA dokázaly poskytnout Evropě a jaké by potřebovaly pro Indo-Pacifik. Proto je důležité, aby Evropané převzali větší odpovědnost za svou vlastní bezpečnost. NATO je momentálně na dobré cestě stran výdajů na obranu a budování schopností, což znamená, že Moskvě se krátí čas ohrozit NATO, než bude evropská obrana kolem roku 2035 plně připravena. V případě krize v Tchajwanském průlivu se podle něj Čína pravděpodobněji uchýlí ke karanténám či blokádám než k vysoce rizikové invazi v plném rozsahu. 

Dr. Songwon I zdůraznil, že scénáře dvojí eskalace odrážejí realitu, přičemž poukázal na severokorejské jednotky získávající zkušenosti z moderního vedení války v Evropě a poznamenal, že Pchjongjang těží z války na Ukrajině do té míry, že nyní nemá žádnou motivaci k denuklearizaci. Na základě jiného simulačního cvičení popsal, jak všechny strany ustrnuly ve svých pozicích bez účinných nástrojů, jak KLDR v tomto směru ovlivnit. Zdůraznil, že se musíme připravit na všechny druhy krizových scénářů, ačkoli naším hlavním cílem by mělo být jim předcházet.

Krizová simulace dvojí eskalace v Evropě a východní Asii

Toto cvičení zkoumalo komplexní krizový scénář odehrávající se na dvou frontách současně, v němž Čínská lidová republika (ČLR) eskalovala napětí vůči Čínské republice (Tchaj-wanu), zatímco Rusko souběžně podnikalo hybridní útoky s cílem odvést pozornost Spojených států a jejich spojenců a prověřit odhodlání NATO na jeho severovýchodním křídle. Cvičení kombinovalo prvky strategické hry, hraní rolí a strukturovaného strategického rozhodování. Scénář byl zasazen do období od února do dubna 2027 a odehrával se ve dvou tazích, z nichž každý představoval přibližně tři týdny reálného času.

O akci reportovali Seznam Zprávy a Reflex.

SEZNAM ŘEČNÍKŮ A PROGRAM

GALERIE

Organizátor

Partneři

TECO_LONG_POZADI_NA_BILO

Akce byla zorganizována Bezpečnostním centrem Evropské hodnoty s podporou projektu Indo-Pacific and Euro-Atlantic Hub for Shared Security Challenges, který je financován divizí pro politické záležitosti a bezpečnostní politiku NATO.