Foto: z webu japonského ministerstva obrany
Co se děje?
Japonské ministerstvo obrany (MOD) zveřejnilo svou Bílou knihu o obraně z roku 2026, v níž vykresluje bezpečnostní výzvy, vojenskou strategii a alokaci rozpočtových zdrojů země. Navzdory optimistické obálce ve stylu mangy, obsah sotva povzbudí; současné bezpečnostní prostředí je v ní popsáno jako nejkritičtější od druhé světové války – což je vyobrazení, které Tokio zdůrazňuje již od roku 2022. Stejně jako v předchozích bílých knihách za hlavní hrozby jsou označeny Čínská lidová republika (ČLR), Severní Korea a Ruská federace, přičemž jejich prohlubující se vztahy jsou stále více vnímány jako významné bezpečnostní riziko pro Japonsko i mezinárodní pořádek.
Letošní vydání přináší dva obzvláště zajímavé zvraty. Prvním je výrazný důraz na pořízení a nasazení bezpilotních vozidel (UV) pro Sily sebeobrany Japonska (SDF). Druhým je explicitní rétorika o nedělitelnosti indopacifického a evropského bezpečnostního prostoru, kdy vývoj v těchto dvou regionech je představen jako vzájemné podmíněný.
Jaké jsou širší souvislosti?
Od roku 2022 bylo hlavní prioritou ministerstva obrany budování schopností protiútoku založených na raketách s dlouhým doletem a integrované protivzdušné a protiraketové obraně. Letos se však ústřední postavou této strategie staly bezpilotní systémy. Zkušenosti z ukrajinské fronty prokázaly hodnotu relativně levných dronů, které jsou schopny zničit mnohem dražší konvenční vojenské prostředky. Japonsko proto v tomto fiskálním roce vyčlenilo na bezpilotní kapacity 277 miliard jenů (přibližně 1,75 miliardy USD), což je zhruba 2,5násobek rozpočtu z předchozího roku.
Tento nárůst financování souvisí s projektem SHIELD (Synchronized, Hybrid, Integrated and Enhanced Littoral Defense), což je program pobřežní obrany schválený japonskou vládou v prosinci 2025. Tento systém představuje multi-doménovou architekturu s cílem do jedné sítě propojit velké množství nízkonákladových vzdušných, povrchových a podvodních dronů za účelem detekce a odrážení blížících se hostilních sil. Zavedení programu SHIELD reflektuje obavy ze stupňující se čínské vojenské aktivity v okolí Japonska, a také z rychle se rozšiřující výroby bezpilotních systémů v ČLR, což dále prohlubuje asymetrii v bojovém potenciálů obou zemí.
Za zmínku stojí také výběr dodavatelů dronů. Zatímco americké společnosti zůstávají hlavními importéry pro SDF, Japonsko postupně diverzifikuje svou síť dodavatelů. Australský podnik DefendTex tak nedávno uspěl ve výběrovém řízení na útočné drony, zatímco evropské firmy v současnosti soutěží o jiné japonské zakázky. Současně se Tokio snaží snížit svou závislost na dovozu podporou domácích technologických startupů vedle již etablovaných výrobců, jako jsou Mitsubishi a Kawasaki. Další součástí této strategie je mezinárodní spolupráce, například partnerství mezi japonskou společností Terra Drone a ukrajinskými obrannými firmami Amazing Drones a WinnyLab zaměřené na vývoj dronů-interceptorů. Jejich modely již byly nasazeny k odrážení ruských útoků na Ukrajině. Taková partnerství reflektují širší snahu Tokia vybudovat propojenou obranně-průmyslovou síť mezi spřízněnými zeměmi.
To odkazuje na druhý klíčový bod letošní bílé knihy: její stále globálnější pohled na bezpečnost. Prohlubující se vazby mezi autoritářskými mocnostmi, patrné v čínsko-ruských vojenských cvičeních a nasazení severokorejských vojsk po boku ruské armády, fakticky propojily hrozby, jimž čelí Evropa a Indo-Pacifik. Tokio se proto dlouhodobě snaží úžeji integrovat tato dvě dějiště za účelem lepší koordinaci diplomatické, ekonomické a vojenské reakce. Tento přístup, zahájený za vlády bývalého premiéra Šinzóa Abeho, se v uplynulém desetiletí vyvinul z kolekce jednotlivých bilaterálních partnerství v širší multilaterální síť stejně smýšlejících států, které stále více souborně sdílí zodpovědnost za udržování mezinárodního řádu.
Proč je to důležité?
Japonsko se stalo klíčovým aktérem v rámci indopacifické bezpečnosti, a tak má jeho obranná strategie rostoucí význam pro odolnost celého regionu. Prostřednictvím dodávek zbraní, společného vývoje a prohlubování interoperability Tokio rovněž posiluje obranné schopnosti partnerských států globálně.
Vzhledem k rostoucímu napětí na obou koncích Eurasie je taková spolupráce zásadní pro vybudování přesvědčivého odstrašení, které zabrání násilným, jednostranným změnám statusu quo a předejde eskalaci do širšího konfliktu. Pro evropské státy se tak pokračující angažovanost v indopacifickém regionu stává nejen žádoucí, ale rovněž stále relevantnější pro jejich budoucnost.