Foto: Canva.com
Co se děje?
V průběhu tohoto měsíce Peking zintenzivnil svou námořní přítomnost ve vodách východně od Tchaj-wanu a jedná, jako by tato oblast Tichého oceánu spadala pod jurisdikci Čínské lidové republiky (ČLR). Toto chování je reakcí na nedávná jednání mezi Tokiem a Manilou o vymezení jejich výlučných ekonomických zón (EEZ) prezentovaná jako další krok k posílení vztahů mezi oběma státy. Navrhované zóny se však překrývají s vodami, na které si nárokuje právo Tchaj-wan a které ČLR současně zcela nezákonně prohlašuje za vlastní území.
Následnou intenzivnější aktivitu plavidel ČLR v této oblasti lze interpretovat jako asertivní nárokování si teritoria a jako varování sousedům, aby nezpochybňovali čínské územní zájmy. Toto jednání však nemá žádný legitimní právní základ a bylo odsouzeno Spojenými státy, Spojeným královstvím, Francií i Německem kvůli tomu, že ohrožuje regionální stabilitu a svobodu plavby.
Jaké jsou širší souvislosti?
Jelikož Peking považuje Čínskou republiku (tj. Tchaj-wan) za součást svého suverénního území, ostře kritizoval oznámení o zahájení oficiálních jednání mezi Japonskem a Filipínami ohledně vymezení námořní hranice mezi ostrovy Yonaguni a Mavulis (které se nacházejí ve vodách východně od Tchaj-wanu) s tím, že bez jeho vlastní účasti by taková jednání byla nelegitimní. Japonští odborníci na námořní právo však tento postoj označili za neopodstatněný, neboť je běžnou praxí, že dva státy vymezí své námořní hranice předtím, než se zabývají překrývajícími se nároky třetích stran. Ačkoli se Tchaj-pej zpočátku rovněž snažila o účast na jednáních, prezident Laj Čching-te (賴清德) později s odkazem na Úmluvu Organizace spojených národů o mořském právu (UNCLOS) i na stávající dohody o rybolovu s oběma dotyčnými zeměmi prohlásil, že práva Tchaj-wanu v příslušných vodách jsou plně chráněna.
Čínský odpor nebyl pouze rétorický. Od začátku června zintenzivnila Čínská pobřežní stráž (CCG) patrolování východně od Tchaj-wanu, přičemž své aktivity označila za „dohled nad dodržováním předpisů v námořní dopravě“. Do 24. června zkontrolovala téměř 200 projíždějících plavidel, aby tak demonstrovala jurisdikci ČLR nad danou oblastí. Tchaj-pej toto chování označuje za „obtěžování“ obchodních lodí a zpochybňuje legitimitu čínské přítomnosti.
Je pozoruhodné, že dvě plavidla CCG vplula také do japonské EEZ u ostrova Jonaguni a setrvala tam déle než jeden den. Ačkoli vniknutí čínských vládních plavidel do této oblasti není neobvyklé, tento případ se odlišuje jedním podstatným detailem: Když byli členové posádky CCG konfrontovány Japonskou pobřežní stráží, bezostyšně prohlásili, že tyto vody spadají pod jurisdikci Pekingu. Tím se bilaterální napětí výrazně zvýšilo.
Peking vyslal do předmětných vod také výzkumné plavidlo, které svou misi prezentovalo jako „enviromentální průzkum moře“. Expedici, která mapovala podmínky pod mořskou hladinou, včetně chemického složení vod a hydrometeorologických procesů, doprovázela dvě plavidla CCG. Zatímco akce byla oficiálně označena za snahu o ochranu mořského prostředí, v jádru této údajně vznešené činnosti stojí sběr dat, která by mohla sloužit k podpoře operací ponorek a schopností podmořské detekce. Z hlediska ČLR se totiž jedná o klíčovou oblast tvořící strategický námořní uzel, který by měl zásadní význam při jakékoli budoucí blokádě nebo vojenské operaci vůči Tchaj-wanu.
Proč je to důležité?
Peking neustále zesiluje své úsilí o rozšíření námořní kontroly nad Jihočínským mořem i nad vzdálenějšími oblastmi a postupně se snaží normalizovat přítomnost svých plavidel ve sporných vodách. Jeho asertivní jednání v prostoru „linie devíti čar“ ignoruje mezinárodní právo a pokusy o odpor se setkávají s ekonomickým nátlakem nebo cílenými sankcemi.
Je zřejmé, že agresivní čínská politika posílila blok jejích odpůrců. Příkladem je rychlý rozvoj vztahů mezi Japonskem a Filipínami, které nyní vyústily v Komplexní strategické partnerství zahrnující zejména těsnou vojenskou spolupráci. Avšak v současné hře na kuře je důležité, aby odpůrci Číny, včetně evropských demokracií, necouvly a zasáhly ještě předtím, než Čína ztratí poslední zábrany zdržující její expanzionistické chování.