Foto: Unsplash.com
Co se děje?
Tchaj-wan znovu otevírá zásadní debatu o tom, jak daleko může stát zacházet při trestání závažných trestných činů. Dne 30. září představili poslanci Čínské národní strany (KMT) plány na novelizaci trestního zákoníku s cílem zavést trest bitím holí, a to pouhý měsíc poté, co Ústřední volební komise (CEC) zamítla pokus o vypsání celostátního referenda k této otázce.
Dle návrhu KMT by soudy mohly uložit tři až dvanáct ran jako dodatečný trest za trestné činy, mezi něž patří sexuální napadení s přitěžujícími okolnostmi, závažné týrání dětí, rozsáhlé podvody a řízení pod vlivem omamných látek s následkem smrti nebo vážného zranění.
Návrh navazuje na iniciativu, kterou na začátku tohoto roku zahájili poslanci KMT. Ti argumentovali, že by se v případě závažných trestných činů mělo zvážit zavedení přísnějších trestů. Poslanec KMT Chung Meng-kchaj (Hung Meng-kai, 洪孟楷), jeden z hlavních zastánců návrhu, tuto otázku představil mimo jiné jako hledání rovnováhy mezi lidskými právy pachatelů na jedné straně a veřejnou bezpečností a zájmy obětí na straně druhé. Návrh nakonec získal podporu všech 52 poslanců KMT. Poté, co CEC v srpnu navrhované referendum zamítla, hodlá nyní poslanecký klub KMT předložit návrhy novel během aktuálního zasedání parlamentu.
Jaké jsou širší souvislosti?
Návrh na zavedení trestu bitím holí přichází v zajímavém okamžiku z hlediska vývoje tchajwanského systému trestního soudnictví. Zatímco zákonodárci usilují o zavedení nové formy tělesného trestu, tchajwanské ústavní instituce zároveň zpřísnily omezení pro nejtěžší stávající trest, který stát uplatňuje: trest smrti. V září 2024 tchajwanský Ústavní soud potvrdil trest smrti pro určité případy premeditovaných vražd, ale zúžil okruh okolností, za kterých jej lze uložit. Soud omezil trest smrti na ty „nejzávažnější“ případy a posílil procesní záruky, včetně požadavku na jednomyslné rozhodnutí soudců.
Toto rozhodnutí tedy není úplným zrušením trestu smrti. Poprava Chuang Lin-kchaje (Huang Lin-kai, 黃麟凱), odsouzeného za znásilnění a dvojnásobnou vraždu, v lednu 2025 byla první popravou na Tchaj-wanu po téměř pětileté pauze a rovněž první za vlády prezidenta Laje. Její vykonání vyvolalo kritiku ze strany lidskoprávních organizací, včetně Amnesty International, která jej označila za krok zpět v oblasti ochrany lidských práv.
Vzaty společně odhalují tyto vývojové trendy širší rozpor v přístupu Tchaj-wanu k trestnímu soudnictví. Ústavní judikatura směřuje k omezení uplatňování nevratných trestů a k posílení procesních záruk. Zároveň však přetrvává politický tlak na viditelnější a přísnější formy trestů, zejména v reakci na trestné činy, které vyvolávají silné rozhořčení veřejnosti.
Daná debata souvisí i se specifickým vztahem Tchaj-wanu k mezinárodnímu systému lidských práv. Ačkoli je Tchaj-wan vyloučen z Organizace spojených národů, začlenil hlavní mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv do svého vnitrostátního práva a dobrovolně podrobuje jejich provádění mezinárodnímu přezkumu. V přezkumu z roku 2026 týkajícím se provádění Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR) na Tchaj-wanu vyzval Mezinárodní přezkumný výbor k moratoriu na popravy a znovu potvrdil, že tělesné tresty představují krutý, nelidský nebo ponižující způsob trestání. Zároveň výbor vyjádřil znepokojení nad tím, že se vláda v odůvodnění pokračujícího uplatňování trestu smrti opírá o veřejné mínění, a zdůraznil rozpor mezi veřejnou podporou přísných trestů a mezinárodními závazky Tchaj-wanu v oblasti lidských práv.
Proč je to důležité?
Daná kontroverze se netýká pouze toho, zda by Tchaj-wan měl zavést trest bitím holí pro omezenou kategorii závažných trestných činů, ale vyvolává i otázku, jak chránit společnost, řešit potřeby obětí a postavit pachatele před odpovědnost při současném zachování ústavních omezení státní moci.
Tato otázka nabývá na významu zejména v kontextu obav z nedávného vývoje v oblasti lidských práv na Tchaj-wanu. Organizace Amnesty International spojuje návrh na zavedení trestu bitím holí s tím, co popisuje jako širší trend zhoršování situace, který zahrnuje škrty v rozpočtech určených na lidská práva, překážky v práci nezávislých institucí (např. Národní komise pro lidská práva) a zásahy do fungování Ústavního soudu.
V souvislosti debaty o trestu bitím má význam i její politické rámování. Prezentovat ji jako volbu mezi lidskými právy pachatelů a ochranou obětí a širší veřejnosti s sebou nese riziko, že se tyto dva postoje budou bezdůvodně stavět proti sobě. Ve skutečnosti však nejsou protichůdné, ale představují dvě strany téže mince.