Co se děje?
Jednou z největších událostí posledního červnového týdne – alespoň pro ty, kteří se zajímají o bezpečnost a geopolitiku – byl summit NATO v Haagu. Přestože podobně smýšlející demokracie čelí nejnáročnějšímu období od konce studené války a summit byl označován za „historický“, oproti předchozím letům na něm mnohé chybělo. Hlavním cílem spojenců bylo dohodnout se na 5 % HDP na výdaje na obranu a vše ostatní jako by šlo stranou. Společná deklarace z haagského summitu se skládá z pouhých pěti odstavců a zaměřuje se výhradně na euroatlantický region. Oproti tomu měla deklarace z předchozího washingtonského summitu 38 odstavců a věnovala se mimo jiné Číně, indo-pacifickému regionu a asijsko-pacifickým partnerům, zejména skupině IP4 (Jižní Korea, Japonsko, Nový Zéland a Austrálie), jejíž představitelé letos chyběli – a to včetně japonského premiéra Šigeru Išiby, který k tomu měl více než jeden důvod.
Jaké jsou širší souvislosti?
Nejprve bylo oznámeno, že se Išiba summitu NATO v Haagu zúčastní, aby „spolu se spojenci z NATO a dalšími zeměmi ztvrdil svůj postoj, že bezpečnost euroatlantické oblasti je nerozlučně spjatá s bezpečností oblasti indo-pacifické“. O pouhé tři dny později, 23. června, však byla jeho cesta zrušena, což znamená první neúčast japonského lídra od roku 2022, kdy byly země IP4 vyzvány k aktivnější účasti na summitech NATO. Japonské ministerstvo zahraničí vysvětlilo, že ke zrušení cesty vedly „různé okolnosti“ a že do Nizozemska místo toho pojede ministr zahraničí Takeši Iwaya.
Jednou z těchto „okolností“ je pravděpodobně změna zahraniční politiky USA. Zatímco administrativa bývalého prezidenta Joea Bidena prosazovala myšlenku propojení euroatlantické a indicko-pacifické bezpečnosti, Trumpova administrativa upřednostňuje regionální přístup. Absence vedoucích představitelů IP4 tak může signalizovat symbolické oslabení dříve zdůrazňovaného strategického propojení mezi bezpečností v Evropě a v Indo-Pacifiku.
Několik zdrojů navíc tvrdí, že Išiba cestu zrušil, protože se mu nepodařilo zajistit si setkání s prezidentem Trumpem. Během svého prvního prezidentství měl Trump s tehdejším premiérem Šinzóem Abem pozoruhodně vřelý osobní vztah, čímž nastavil vysokou laťku pro Išibu, jehož snahy o navázání vztahu s Trumpem jsou tak nyní pod drobnohledem. Již samotný fakt, že první povolební telefonát Išiby s Trumpem trval pouhých pět minut, stačil k tomu, aby vyvolal obavy z dynamiky vztahů mezi těmito dvěma státníky či z případných jazykových bariér. Nicméně, jejich následné osobní setkání v únoru bylo považováno za úspěch a Ishiba pravděpodobně nechtěl toto mediální vítězství ohrozit tím, že by se mu nepodařilo zajistit si osobní setkání s Trumpem v Haagu.
Dalším faktorem, který přispěl k Išibově nepřítomnosti, je nedávné napětí v americko-japonských vztazích ohledně výdajů na obranu. V roce 2022 se Japonsko zavázalo zdvojnásobit svůj obranný rozpočet z 1 % na 2 % HDP do roku 2027. Ministr zahraničí Marco Rubio a ministr obrany Pete Hegseth se měli 1. července ve Washingtonu setkat se svými japonskými protějšky, ministrem zahraničí Takešim Iwayou a ministrem obrany Gen Nakatanim, na každoročních bezpečnostních rozhovorech 2+2. Jedním z bodů jednání měl být požadavek USA, aby Japonsko zvýšilo své výdaje na obranu na 3 % HDP. Tokio však schůzku zrušilo poté, co Elbridge Colby, třetí nejvýše postavený úředník Pentagonu, údajně požádal o zvýšení výdajů na 3,5 % a japonské noviny Nikkei zveřejnily článek, v němž uvedly, že USA by mohly po svých asijských spojencích, včetně Japonska, požadovat až 5 % HDP. Tato tvrzení v Tokiu vyvolala hněv.
Proč je to důležité?
Za Išibovým rozhodnutím vynechat summit stojí ještě jeden důvod, který všechny výše uvedené „okolnosti“ spojuje: volby. Těsně před summitem NATO utrpěla Išibova Liberálně demokratická strana (LDP) ve volbách do tokijské prefektury konaných 22. června „historickou porážku“. Podíl LDP v tokijském zastupitelstvu klesl na rekordně nízkou úroveň 21 křesel (z původních 30) ze 127 možných. Přestože si LDP udržela v koalici se stranami Komeito a Tomin First většinu, očekává se, že daný výsledek ovlivní strategii pro nadcházející volby do horní komory parlamentu, které se uskuteční 20. července. Za těchto podmínek by premiérovo neúspěšné vystoupení na summitu NATO nebo nepředvídatelný výsledek bezpečnostních rozhovorů 2+2, zejména na pozadí probíhajících jednání o clech s USA, mohly destabilizovat již tak křehkou Išibovu menšinovou koalici v celostátní politice. Vzhledem k převážně euroatlantickému zaměření summitu neměl Išiba nejspíš moc velké obavy z toho, že by svou neúčastí o něco podstatného přišel. Jeho domácí starosti jsou pravděpodobně naléhavější.
