Foto: Tibetští mniši v klášteře Sera, Tibet. Vyfotila Zuzana Košková
Co se děje?
Dne 1. července vstoupil v platnost čínský Zákon o podpoře pokroku v národnostní jednotě (中华人民共和国民族团结进步促进法). Tento zákon, přijatý v březnu, od svého schválení čelí kritice ze strany analytiků, západních vlád a organizací na ochranu lidských práv.
Daná legislativa rozšiřuje rozsah čínské jurisdikce mimo její území, což z ní činí potenciálně mocný nástroj nadnárodního represe. Nezaměřuje se pouze na etnické skupiny, které Peking vnímá jako hrozbu v rámci svého širokého pojetí národní bezpečnosti, ale také na zahraniční občany. Národní bezpečnostní úřad (National Security Bureau) Tchaj-wanu již varoval své občany před cestami do Číny kvůli rizikům spojeným s nejasnými ustanoveními tohoto zákona.
Jaké jsou širší souvislosti?
Oficiálním cílem zákona je „vytvořit silné vědomí společenství čínského národa“ (铸牢中华民族共同体意识), což je pojem opakovaně zdůrazňovaný napříč dokumentem. Ve svých sedmi kapitolách tato nová legislativa klade důraz na vlasteneckou výchovu, podporu čínského jazyka a budování jednotné národní identity mezi všemi etnickými skupinami, které v Číně žijí.
Zákon uplatňuje celospolečenský přístup. Článek 18 ukládá začlenění „vědomí společenství“ do národní, kádrové a sociální výchovy. Podporuje jak tradiční kulturu, tak obsah zdůrazňující úspěchy „socialismu s čínskými rysy“. Článek 20 zavazuje rodiče a opatrovníky k výchově nezletilých k „lásce k Čínské komunistické straně, vlasti a čínskému lidu“.
Zákon slouží také jako nástroj sinizace v regionech, které Peking považuje za politicky citlivé. Článek 21 rozšiřuje tyto požadavky na Hongkong a Macao. Zaměřuje se také na Tchaj-wan formou podpory přeshraničních výměn a posilováním sdíleného pocitu identity, sounáležitosti a kulturního dědictví. Tentýž článek zdůrazňuje posilování vztahů s čínskými komunitami v zahraničía vybízí je k šíření čínské kultury a k podpoře národních cílů Číny, což odráží širší přístup Jednotné fronty, kde diaspora není jen kulturním prostředníkem, ale i politickým aktérem, který je podporován, aby se sladil s narativy a zájmy Pekingu.
Obecnějším cílem zákona je řešení toho, co čínská vláda označuje jako „etnické problémy“, přičemž čínský národ vykresluje jako jednotnou, pluralitní rodinu. Současně zákon striktně odmítá vnější kritiku, která se týká národnostních témat, náboženství nebo lidských práv.
„Záležitosti národní jednoty a pokroku nesmí být narušovány vnějšími silami,“ uvádí text. „Rozhodně odmítáme všechny pomluvy, očerňování, omezování, potlačování, infiltrace a sabotáže vůči Čínské lidové republice pod záminkou etnicity, náboženství nebo lidských práv.“
Digitální kontrolu řeší článek 31, který ukládá platformám povinnost sledovat, odstraňovat a hlásit obsah, který „podkopává národnostní jednotu“.
Zvláštní pozornost budí článek 63, jenž uvádí: „Organizace a jednotlivci mimo území Čínské lidové republiky, kteří se dopouštějí činů, jež podkopávají pokrok v národnostní jednotě nebo vytvářejí národní rozkol v Čínské lidové republice, budou stíháni dle zákona a ponesou právní odpovědnost.“ (中华人民共和国境外的组织和个人，针对中华人民共和国实施破坏民族团结进步、制造民族分裂行为的，依法追究法律责任。)
Zákon tyto činy nedefinuje, čímž ponechává státním orgánům široký prostor pro jejich interpretaci. Odborníci varují, že taková nejednoznačnost by mohla postihnout zahraniční jednotlivce, firmy, výzkumníky, akademické instituce nebo obránce lidských práv, kteří jsou k Číně kritičtí. Tuto nejednoznačnost částečně vysvětlil náměstek ministra spravedlnosti Chu Wej-lie (胡卫列), který na tiskové konferenci Státní rady uvedl, že právní odpovědnost zahraničních osob za podkopávání etnické jednoty je „oprávněná, zákonná a odpovídá mezinárodním normám“.
Extrateritoriální působnost zákona vyvolala obavy v Evropské unii i ve Spojených státech, zejména z důvodu možného uplatnění na zahraniční občany.
Ředitel Národního bezpečnostního úřadu Tchaj-wanu Cchaj Ming-jen (蔡明彥) varoval občany před cestami do Číny, přičemž poukázal na nejasnou definici trestných činů, jako je „podkopávání národnostní jednoty“, a upozornil, že čínské orgány podle zákona mohou vyšetřovat jednotlivce včetně cizinců, zabavovat majetek nebo kontrolovat elektronická zařízení. Rada pro záležitosti pevninské Číny na Tchaj-wanu uvedla, že zákon „usiluje o podkopání suverenity Tchaj-wanu a rozšíření ideologické kontroly nad jeho obyvatelstvem“.
Obavy nemá jen Tchaj-wan. Tibetské komunity protestují proti zákonu už od jeho přijetí. 2. července se před sídlem OSN v New Yorku na protest upálil Lobga Rangzen, Tibeťan žijící v exilu. Sebeupalování je bohužel běžnou formou protestu Tibeťanů proti Čínské vládě, ale v zahraničí, zejména v USA, jsou podobné případy velmi vzácné a signalizují zvýšenou naléhavost.
Proč je to důležité?
Tato legislativa představuje významné rozšíření nástrojů Číny pro nadnárodní represi. Kombinací nejasných právních definic a extrateritoriální jurisdikce vytváří právní nejistotu nejen pro čínskou diasporu, ale i pro občany jiných států, kteří se zabývají Čínou.