Česká vláda by měla přehodnotit dosavadní pozici vůči Íránu

Již nějakou dobu je řešena otázka dodržování mezinárodní dohody o íránském jaderném programu, která byla uzavřena v červenci 2015 (známá jako Joint Comprehensive Plan of Action – JCPOA) rozhodujícími světovými mocnostmi a Íránem. Po USA se nyní z „jaderné dohody“ chce stáhnout i samotný Írán. Evropa pod vedením Francie, Německa, Británie a Itálie evidentně není schopna tomuto vývoji zabránit.

Řada zemí, jako je například Izrael, USA, Velká Británie či Polsko, dlouhodobě upozorňují na fakt, že JCPOA nenaplnila původní záměr a počínání Íránu je čím dál nebezpečnější. Írán je angažován v řadě regionálních konfliktů prostřednictvím tzv. proxy aktivit a posiluje svou vojenskou moc.

Pozice Evropské unie, obhajující dohodu JCPOA, je vedena hlavně ekonomickými zájmy, což je koneckonců legitimní. Chce-li však hrát EU globální roli, musí být její zahraniční politika mnohem komplexnější. Nemůže přehlížet spolehlivé informace o tom, že Írán používá prostředky získané díky dohodě JCPOA umožňující přístup íránské ropy na světové trhy, k dalšímu zvyšování vojenských výdajů.

Tyto výdaje proudí v nemalé míře i do výzkumu a testování balistických raket, včetně těch schopných nést i jaderné hlavice.

Česká zahraniční politika by měla přehodnotit kurz nastavený ministrem Zaorálkem a začít hrát aktivní roli v tom, aby Evropská unie tyto skutečnosti nepřehlížela.

Jedná se o otázku strategické důležitosti. Jde v ní jak o efektivitu Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, tak o bezpečnost v globálním měřítku. Jedná se v neposlední řadě i o vztah České republiky s důležitými spojenci, jako jsou Spojené státy či Izrael. Z hlediska obchodního je relace s Íránem svým objemem naprosto marginální. Naopak, našimi rozhodujícími obchodními partnery na Blízkém východě jsou země, jako je Saudská Arábie či Izrael. V tak důležité agendě by měla být pozice České republiky prodiskutována v relevantních výborech.