Co se děje?
5. listopadu 2024 došlo k historickému návratu na scénu. Občané Spojených států si ve volbách opět zvolili za svého prezidenta Donalda J. Trumpa. Trumpova vláda v druhém funkčním období, a zejména jeho zahraniční a bezpečnostní politika, budou mít významné bezpečnostní a ekonomické důsledky pro zbytek světa. Vzhledem k probíhajícím proměnám globálního bezpečnostního prostředí a Trumpově impulzivitě a rozporuplnosti jeho výroků a rozhodnutí, zahajuje budoucí prezidentství Donalda Trumpa ve světových záležitostech novou éru nejistoty a nepředvídatelnosti.
Jaké jsou širší souvislosti?
Joe Biden ve svém zahraničně-politickém postoji k Indo-Pacifiku upřednostňoval multilaterální přístup a vytváření sítě aliancí a partnerství navazovaných ad hoc s cílem zadržovat mocenský vliv Číny v regionu. Vzhledem k všeobecnému očekávání, že Trumpova druhá administrativa bude upřednostňovat spíše bilaterální přístup k mezinárodním vztahům založený na principu vzájemného prospěchu, bude v nadcházejících letech vývoj těchto vazeb mezi Spojenými státy a klíčovými hráči na globální scéně rozhodující. V tomto vydání se naši analytici pokusí předložit své předběžné odhady budoucího vývoje vztahů Washingtonu s jeho klíčovými partnery a soupeři v indopacifickém regionu během následujících let.
JAPONSKO
Japonsko je od konce druhé světové války v asijskopacifickém regionu jedním z klíčových partnerů USA. Nedávno se vrátilo na pozici třetí největší ekonomiky světa a navzdory pokračujícímu strmému poklesu počtu obyvatel zůstává také 12. nejlidnatější zemí. Spojené státy jsou pro Japonsko rovněž důležitým partnerem, a to zejména v oblasti obrany, neboť Washington zahrnuje Tokio pod svůj „jaderný deštník“. Kromě toho je v Japonsku rozmístěno téměř 55 000 amerických vojáků. Japonsko nedávno prošlo politickým zemětřesením, když vládnoucí koalice vedená Liberálně demokratickou stranou ztratila většinu a nová vláda se teprve formuje. Navzdory významným změnám na obou stranách Tichého oceánu se však očekává, že vztahy mezi USA a Japonskem zůstanou stabilní. Již během svého prvního funkčního období udržoval Trump velmi dobré vztahy s tehdejším premiérem Šinzó Abem (zavražděným v roce 2022). Současný premiér Šigeru Išiba Trumpovi k jeho vítězství telefonicky poblahopřál a dohodli se, že se co nejdříve osobně setkají a pozvednou japonsko-americké spojenectví na vyšší úroveň. Po telefonátu Išiba před novináři poznamenal, že Trump zněl přátelsky a že s ním může mluvit otevřeně a bez příkras.
JIŽNÍ KOREA
Spojenectví Washingtonu a Soulu vykazovalo známky napětí již během první Trumpovy vlády. Důležité v tomto ohledu je, že se do popředí může opět dostat otázka sdílení nákladů na obranu, čímž bude na Jižní Koreu vyvíjen značný ekonomický a diplomatický tlak. Trumpova politika vůči Pchjongjangu sice ve svém základu obsahuje prvky snahy o „usmíření“, neřeší však komplexně otázku severokorejského jaderného zbrojení. Pokud se druhá Trumpova administrativa rozhodne pokračovat ve spolupráci s Pchjongjangem, mohou mezi Washingtonem a Soulem vyvstat další problémy v koordinaci zahraniční politiky, které zpochybní vedoucí úlohu Jižní Koreje v těchto otázkách. Navíc Trumpova obchodní politika „Amerika na prvním místě“ bude tentokrát pravděpodobně ještě agresivnější a protekcionističtější, což může představovat nová cla a obchodní překážky pro korejský exportní průmysl, zejména pro polovodiče a automobilový sektor. Trumpův tvrdý postoj vůči Číně činí choulostivějšími také vztahy mezi Jižní Koreou a Čínou. Spletitost těchto geopolitických a ekonomických vazeb znamená, že Soul musí opatrně udržovat strategickou rovnováhu mezi USA a Čínou, což bude od vedení Korejské republiky vyžadovat značnou péči a pozornost.
ČÍNA
V Číně americké volby nedominovaly veřejným diskuzím do stejné míry, jako tomu bylo během prvního zvolení Donalda Trumpa. Z čínského pohledu bude obchodní válka se Spojenými státy pravděpodobně pokračovat bez ohledu na výsledek voleb. Přestože Trumpův postoj vůči Číně je ostřejší, jeho charismatická a zábavná persóna má pro tradičně konzervativní čínskou společnost větší přitažlivost než demokratka Kamala Harris. Trumpův přístup „Amerika na prvním místě“ doprovázený slibem uvalení 60 % cel na čínský dovoz, jakožto i hrozby, že podnikne něco „šíleného“, pokud se Čína pokusí napadnout Tchaj-wan, dozajista vzbuzují obavy čínského vedení, které v současnosti usilovně řeší, jak stabilizovat čínskou ekonomiku. Trumpova zahraniční politika však může také vážně narušit vztahy Washingtonu s jeho demokratickými spojenci a způsobit tak další globální napětí, kterého by Čína mohla využít pro posílení svého vlivu. Předchozí Trumpovy interakce nemusí nutně naznačovat, že Trump obdivuje přístup „tvrdé ruky“, který charakterizuje vládu současného čínského vůdce. Trumpovu zahraniční politiku lze nicméně popsat jedním klíčovým adjektivem, na kterém se shodují snad všichni pozorovatelé: „nepředvídatelná“. Největší výzva pro Čínu proto spočívá v nepředvídatelnosti vyplývající z Trumpovy osobnosti a v obtížnosti předjímat jeho další politické kroky.
TCHAJ-WAN
Během Trumpova prvního prezidentství podepsaly Tchaj-wan a Spojené státy několik dohod usnadňujících jejich vzájemné styky, což vedlo období zvýšené interakce mezi těmito dvěma zeměmi. Tyto dohody odrážejí společné obavy z rostoucího vlivu Číny a jejich cílem je posílit účast Tchaj-wanu na mezinárodní scéně a schopnost jeho sebeobrany. Velká část diskusí kolem amerických voleb se soustředila na to, zda bude i nastupující administrativa pokračovat v silné podpoře Tchaj-wanu. Mluvčí vládnoucí Demokratické pokrokové strany (DPP) Chan Jing (韓瑩) ve svém prohlášení zdůraznila, že vztahy mezi Tchaj-wanem a Spojenými státy jsou „skálopevné“, a vyzdvihla, že ve Washingtonu panuje silný konsenzus mezi oběma politickými stranami na tom, že Tchaj-wan podporují – tento postoj, jak poznamenala, zůstane nezměněn bez ohledu na výsledky voleb. Eric Chu (Ču Li-lun 朱立倫), předseda hlavní opoziční strany Kuomintang (KMT) uznal, že Trumpovo první funkční období bylo obdobím schválení důležité pro-tchajwanské legislativy a podpory tchajwanské sebeobrany. Tchajwanský ministr zahraničí Lin Ťia-lung (林佳龍) rovněž poznamenal, že Tchaj-wan by vzhledem ke své zásadní úloze v globálním mikročipovém průmyslu mohl sehrát klíčovou roli v tom, že by nově zvolenému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi pomohl naplnit jeho vizi „Make America Great Again“. Tchajwanští odborníci vyjadřují různorodé názory na to, zda by nastupující administrativa vyčlenila americké vojenské síly na obranu Tchaj-wanu v případě čínské invaze. Poznamenávají, že přístup Washingtonu k Tchaj-wanu bude v příštích čtyřech letech pravděpodobně „nepředvídatelný“.
Proč je to důležité?
Zahraniční postoje Spojených států, včetně klíčových vztahů Washingtonu s partnery v indopacifickém regionu – neklidné to oblasti globální geopolitiky – budou i nadále určovat rozložení sil ve světě. Na rozdíl od mnoha jiných volebních klání v tomto „volebním super-roce“ mají americké volby celosvětový význam, protože politika, vůdčí role a zahraniční vztahy Spojených států mají dalekosáhlé důsledky. V kontextu indopacifického regionu je pravděpodobně nejkritičtějším zmiňovaným pojmem role Washingtonu jako vlídného hegemona – jako poskytovatele veřejných statků, mezi něž patří zejména bezpečnostní záruky, otevřené obchodní cesty a krizové intervence, z nichž mají prospěch jak Spojené státy, tak i jiné země. Strach z „nepředvídatelnosti“, který se nyní objevuje napříč demokratickými zeměmi Indo-Pacifiku, nahlodává dlouhodobě zažitou dynamiku v regionu, která místním vládám umožňovala spoléhat se na Washington, pokud jde o výše uvedené globální veřejné statky. Potenciální vznik mocenského vakua v Indo-Pacifiku tak může mít vážné důsledky pro bezpečnost a stabilitu celého regionu, neboť Čína aspirující na roli autoritářského hegemona se může snažit tuto mezeru zaplnit.