Foto: Unsplash.com
Co se děje?
Opozicí kontrolovaný Legislativní jüan (tchajwanský parlament) schválil 14. srpna vládní rozpočet na rok 2026 s výdaji ve výši 93 miliard dolarů, a to s bezprecedentním 350denním zpožděním od okamžiku, kdy jej vládní kabinet poprvé předložil. Rozpočtová vyjednávání se přitom odehrávají v kontextu téměř dva roky trvajícího politického patu mezi vládní Demokratickou pokrokovou stranou (DPP) a opozičními Kuomintangem (KMT) a Tchajwanskou lidovou stranou (TPP), které v parlamentu společně disponují většinou. Díky tomu je opozice schopna efektivně blokovat významnou část vládní agendy.
Z pohledu bezpečnostní a obranné politiky Tchaj-wanu však zasluhuje zvláštní pozornost několik dalších aspektů celé věci. Vládní rozpočet na rok 2026 zahrnuje téměř 2 miliardy dolarů na rozvoj a pořizování bezpilotních prostředků – tzv. dronový rozpočet (drone budget). Důležitější však je, že zvláštní balíček ve výši 6,6 miliardy dolarů, známý také jako speciální dronový rozpočet (special drone budget), zůstává neschválen poté, co vleklá jednání, při nichž padlo 14 různých protinávrhů, nedospěla ke shodě. DPP prosazuje dlouhodobé a stabilní financování prostřednictvím speciálního dronového rozpočtu, který by podle ní během několika následujících let poskytl větší flexibilitu a předvídatelnost, zatímco opozice tvrdí, že financování podléhající každoročnímu legislativnímu schvalování by zajistilo přísnější kontrolu. Jelikož však schválení speciálního dronového rozpočtu, stejně jako jeho konečný rozsah a struktura, zůstávají nejisté, je Kuomintang (KMT) opět obviňován z toho, že v rámci politického soupeření drží obranu země jako rukojmí. A to v době, kdy může být rychlost přijetí potřebných opatření klíčovým faktorem pro zajištění dostatečné připravenosti.
Jaké jsou širší souvislosti?
Z hlediska budování obranných schopností ostrova jde přitom o významnou položku. Speciální dronový rozpočet měl být původně součástí tzv. speciálního obranného rozpočtu navrženého především za účelem financování zbrojních nákupů bezprecedentního rozsahu od Spojených států. V rámci snahy prolomit politický pat však byla tato část z návrhu vyňata a vláda se s opozicí dohodla, že speciální dronový rozpočet bude následně projednán samostatně. Jeho účel se přitom výrazně liší od již schváleného dronového rozpočtu. Zatímco ten je zaměřen především na rozvoj domácího dronového průmyslu a nákup zejména neletálních bezpilotních prostředků, speciální dronový rozpočet má financovat pořízení více než 200 000 sebevražedných a zhruba 1 500 průzkumných dronů a přibližně 1 300 dalších bezpilotních systémů. Vládní DPP sází na předpoklad, že v případě pokusu Čínské lidové republiky (ČLR) změnit status quo v Tchajwanském průlivu by masové nasazení dronů mohlo významně zkomplikovat čínské vojenské operace. Cílem by bylo především přesytit bojiště levnými a početnými bezpilotními prostředky, narušit schopnost protivníka efektivně využívat početní převahu a zvýšit náklady i rizika případného útoku do té míry, aby agresor nebyl schopen Tchaj-wan vojensky ovládnout. Na rozdíl od ukrajinského bojiště by se však klíčové bitvy sváděly nejspíše na moři.
To, že byl dronový rozpočet schválen v rámci vládního rozpočtu na rok 2026 v plné výši bezmála 2 miliard dolarů – tedy v podobě, v jaké jej předložil vládní kabinet – nicméně představuje pro řadu pozorovatelů překvapení. Jde totiž o jedno z mála témat, na němž se vládní kabinet dokázal s opozičními stranami shodnout. Klíčovou roli přitom sehráli právě poslanci opozičního KMT. Ten byl domácími politickými oponenty i zahraničními pozorovateli opakovaně kritizován za to, že otázky národní bezpečnosti využívá jako nástroj politického boje. Jedním z důvodů sporů měla být obava KMT, že významná část společností, do nichž měly směřovat vládní prostředky – vč. financování speciálního dronového rozpočtu –, je politicky blízká vládní DPP. Naopak firmy, které jsou blízké KMT mají rozsáhlé investice v ČLR, čímž se v soutěži o tyto prostředky automaticky diskvalifikují.
Podstatnější je však širší bezpečnostní kontext. Tchaj-wan v současnosti čelí silnému tlaku ze strany Pekingu. Čínské lodě téměř nepřetržitě operují v okolí ostrova a prakticky permanentně zde provádějí nejrůznější formy hybridních námořních operací. Jejich cílem je mimo jiné postupně normalizovat čínskou přítomnost v okolních vodách a vytvářet dojem, že ČLR zde legálně uplatňuje svou jurisdikci. Tchaj-pej zároveň čelí tlaku ze strany mezinárodního společenství. Zejména administrativa Donalda Trumpa opakovaně dává najevo, že Tchaj-wan musí pro zajištění vlastní obrany udělat více. Je proto pravděpodobné, že KMT od části svých původních požadavků ustoupil z kombinace politických, bezpečnostních a diplomatických důvodů.
Do logiky asymetrického válčení zapadá také nově oznámená spolupráce Tchaj-wanu se Spojenými státy v oblasti dronových technologií. Americký startup Vatn Systems a tchajwanský výrobce zbraní NCSIST podepsaly memorandum zahrnující domácí masovou produkci podmořských modulárních dronů S12 a systémů velení a řízení využívajících umělou inteligenci. Podstatou projektu je opět sázka na kvantitu. Cílem je masově vyrábět relativně levné systémy, které by Tchaj-wan mohl nasadit v počtech, jež by pro protivníka bylo obtížné účinně eliminovat. Jedná se však o dvousečnou zbraň. Tyto prostředky by mohly výrazně zlepšit schopnost Tchaj-wanu sledovat aktivitu čínského námořnictva a pobřežní stráže a monitorovat hrozby vůči kritické podmořské infrastruktuře, včetně podmořských kabelů. V případě otevřeného konfliktu by však jejich hlavním úkolem bylo odepřít ČLR možnost získat kontrolu nad Tchajwanským průlivem.
Proč je to důležité?
Tchaj-wan již disponuje vlastními programy vývoje podmořských dronů, spolupráce s americkými firmami však může přinést odlišný model založený na levnějších systémech vyráběných ve velkých počtech. Nakolik by se přitom roje podmořských dronů ukázaly jako účinné v rámci skutečné námořní kampaně, zatím zůstává otevřenou otázkou. Jde totiž o koncept, který dosud nebyl v reálném konfliktu v obdobném rozsahu testován. Ukrajinská zkušenost však naznačuje, že bezpilotní systémy mohou představovat zásadní nástroj úspěšné obrany proti početně i materiálně výrazně silnějšímu protivníkovi. Vybudování robustního domácího průmyslu bezpilotních systémů tak bude pro Tchaj-wan v příštích letech jedním z klíčových prvků jeho bezpečnostní a obranné – tzv. „dikobrazí“ – strategie, přičemž dostatečné a dlouhodobě stabilní financování bude nezbytným předpokladem jeho úspěšného rozvoje. Demokratickému světu by tak ostrov posléze mohl nabídnout konkurenceschopnou alternativu k čínskému dronovému průmyslu, který je momentálně v oboru lídrem. Právě proto bude důležité, zda, kdy a v jakém rozsahu se podaří pro schválení speciálního dronového rozpočtu nalézt politickou shodu.