Foto: Unsplash.com
Co se děje?
Přestože léto bývá obvykle obdobím, kdy se většina věcí zpomalí, Čína v indopacifických vodách naopak přidala na aktivitě, čímž zaměstnává i ostatní regionální aktéry. V červnu zintenzivnila hlídky východně od Tchaj-wanu, vyslala do oblasti oceánografickou výzkumnou loď a dvě plavidla Čínské pobřežní stráže (CCG) poslala také do japonské výlučné ekonomické zóny (EEZ), nad jejíž částí si nárokovala jurisdikci. V červenci pak Čína odpálila do jižního Pacifiku balistickou raketu schopnou nést jadernou hlavici, přičemž její námořnictvo uskutečnilo společné cvičení a námořní hlídku se svým ruským protějškem. Součástí bylo i čínské střelecké cvičení v japonské EEZ. Tento měsíc navíc přinesl další střet mezi Čínou a Filipínami v Jihočínském moři.
Jaké jsou širší souvislosti?
Dlouhodobě rostoucí asertivita Číny v regionu vede ostatní státy k užší spolupráci, a to i v oblastech bezpečnosti a obrany. Tyto kroky však zároveň vedou Čínu k další eskalaci. Zmíněný test balistické rakety přišel krátce poté, co Austrálie a Fidži podepsaly dvě dohody, jež mohou zásadně proměnit bezpečnostní architekturu Pacifiku. Mnohé z nedávných čínských aktivit rovněž souvisejí s prohlubující se spoluprací mezi Japonskem a Filipínami, jež zahrnuje jednání o delimitaci jejich výlučných ekonomických zón, které se místy překrývají s vodami nárokovanými Tchaj-wanem, a tím pádem i Čínou, která považuje Tchaj-wan za součást svého území.
Nedávné společné cvičení Číny a Ruska v japonské EEZ zahrnovalo dva čínské raketové torpédoborce, zásobovací loď a ruskou fregatu. Jeden z čínských torpédoborců provedl dne 19. července střelecké cvičení z kulometů přibližně 180 kilometrů jihozápadně od Okinotorišimy, nejjižněji položeného japonského ostrova. Japonské ministerstvo obrany uvedlo, že jde o první případ, kdy veřejně informuje o střeleckém cvičení zahraničního plavidla ve výlučné ekonomické zóně Japonska, a vyjádřilo obavy, že podobná cvičení mohou ohrozit plavidla v okolních vodách.
Čína japonské obavy odmítla s tím, že jak společné cvičení, tak nácvik střelby byly předem ohlášeny. Čínské ministerstvo zahraničí rovněž uvedlo, že Okinotorišima není ostrov, ale pouhá skála, a nemá proto nárok na výlučnou ekonomickou zónu. Dodalo také, že aktivity Pekingu jsou v souladu s mezinárodním právem. Zároveň obvinilo Tokioz šíření paniky z vnější hrozby jako záminky k ospravedlňování remilitarizace Japonska a k zpochybňování poválečného mezinárodního řádu.
V případě Filipín začala nejnovější série incidentů s Čínou 20. července během střetu mezi Čínskou pobřežní stráží a filipínským námořnictvem ve sporných vodách mělčiny Second Thomas Shoal v Jihočínském moři. Během potyčky udeřil příslušník CCG člena filipínského námořnictva dřevěným obuškem po hlavě. CCG tvrdí, že incident vyprovokovala filipínská strana. O tři dny později Filipíny obvinily CCG z použití vodního děla proti vládní rybářské lodi poblíž další sporné mělčiny, Scarborough Shoal. Čína své jednání odůvodnila nárokem na svrchovanost nad spornou oblastí a filipínskou přítomnost označila za „protiprávní a provokativní jednání“. Americký ministr zahraničí Marco Rubio popsal čínské kroky v Jihočínském moři jako „znepokojivé“ a znovu potvrdil obranné závazky Spojených států vůči Filipínám.
Proč je to důležité?
Symbolicky se toto vše odehrává přesně deset let po vydání rozhodčího nálezu v řízení mezi Filipínami a Čínou ve sporu o Jihočínské moře z roku 2016. Filipíny tehdy spor vyhrály a tribunál rozhodl, že většina čínských nároků – jako tzv. linie devíti čar (zahrnující téměř celé Jihočínské moře včetně výlučných ekonomických zón Bruneje, Indonésie, Malajsie, Filipín a Vietnamu) – a čínské aktivity ve filipínských vodách jsou v rozporu s mezinárodním právem. Čína nález podle očekávání odmítla a označila jej za „neplatný a bezobsažný“.
Nyní, o deset let později, Japonsko, Filipíny, Spojené státy a dalších jedenáct zemí znovu potvrdily, že rozsáhlé čínské námořní nároky nemají žádný právní základ. Čína reagovala zopakováním své pozice, a naopak obvinila ostatní státy z podkopávání regionální stability. Jako příklad mimo jiné uvedla vojenskou přítomnost Spojených států a to, co označuje za japonské provokace, včetně kroků souvisejících s Tchaj-wanem.
Na základě těchto událostí je zřejmé, že se mezi Čínou a ostatními regionálními aktéry již naplno roztočil začarovaný kruh vzájemných akcí a reakcí, což vytváří podmínky pro další nepříliš šťastné výročí.