Search
Close this search box.

S Liberálními demokraty šťastně až na věky?

Co se děje?

Japonsko prochází těžkými časy. Potýká se například s nejnižší veřejnou podporou politických stran za posledních 11 let, což je způsobeno vnitřními problémy jako je zmenšující se ekonomika, slabý jen nebo nízký růst mezd, a zároveň také řadou skandálů vládnoucí Liberálně demokratické strany (LDP). Průzkum veřejného mínění vedený společností NNN (Nippon News Network) a Jomiurim Šimbunem ukázal, že 52 procent respondentů nepodporuje žádnou politickou stranu. Naposledy se něco takového stalo v listopadu 2012 během problematické vlády Demokratické strany Japonska (DPJ), která byla u moci od roku 2009 právě do roku 2012. LDP víceméně dominovala předtím, potom a paradoxně se zdá, že bude dominovat i nadále.

 

Jaké jsou širší souvislosti?

Konzervativní LDP vznikla v roce 1955 sloučením několika stran, především Liberální strany a Japonské demokratické strany (nezaměňovat s výše zmíněnou DPJ) ve snaze zabránit vítězství socialistů a komunistů ve volbách. Zástupci různých politických proudů však v nově vzniklé LDP zůstali zastoupeni v podobě jednotlivých frakcí. Od onoho sloučení vládla LDP sama nebo v koalici téměř nepřetržitě, s krátkými přestávkami v letech 1993-1994 a 2009-2012. Proto se vládní systém poválečného Japonska někdy označuje jako tzv. Systém 1955 (v angl. The 1955 System). Tento systém je dobrý pro stabilitu, předvídatelnost a dlouhodobé plánování, což jsou kvality, kterých si většina Japonců cení. Na druhou stranu dominance jedné strany také zvyšuje riziko korupce, nedostatku motivace přilákat voliče a oslabování opozice.

Japonsko je dobrým příkladem kladů i záporů dominance jedné strany. Po úspěšné poválečné rekonstrukci se stalo jednou z nejbezpečnějších, nejbohatších a nejvyspělejších zemí světa. Zároveň však postupně rostoucí počet skandálů LDP přispěl k její porážce ve volbách v roce 2009 a nástupu progresivní DPJ k moci. Tento svěží vítr však nevál příliš dlouho. DPJ se od začátku potýkala s nedostatkem zkušeností i financování, vnitřními boji a slabou stranickou organizovaností na celostátní úrovni. Navíc se musela potýkat nejen s opozicí LDP, ale také podnikatelské sféry, médií a vládní byrokracie, po více než padesáti letech mnohdy úzce provázaných s LDP. Kritika týkající se zvládnutí zemětřesení a tsunami v Tóhoku v roce 2011 v kombinaci s následnou jadernou havárií ve Fukušimě byla jen další ranou pro trápící se DPJ, která následně prohrála volby v roce 2012 a začala se rozpadat, až v roce 2016 zanikla úplně. Pozice LDP je od té doby neotřesitelná a žádný nový vyzyvatel z řad opozice se nezdá být v dohlednu.

Největší opozice tak reálně pramení přímo z řad LDP, a sice z výše zmíněných frakcí. Ty jsou však v současné době spojeny s jedním z největších korupčních skandálů v zemi za poslední desetiletí, neboť se ukázalo, že desítky zákonodárců systematicky nepřiznávaly stovky milionů jenů vybraných z fundraisingových kampaní. Premiér Kišida (LDP) se již několikrát veřejně omluvil, odstoupil z čela své frakce, a nakonec ji rozpustil. Později se rozpustily i další frakce zapojené do skandálu. Dotyční lidé byli odvoláni ze svých funkcí a zároveň byla vytvořena pracovní skupina pro vnitropolitické reformy, která má problém řešit, avšak polovina jejích členů je se skandálem rovněž spojena. I proto v únorovém průzkumu veřejného mínění 76 procent respondentů nevěřilo, že přijaté kroky obnoví důvěru v LDP, a podle průzkumů z tohoto měsíce se míra podpory Kišidova kabinetu pohybuje mezi 18 a 20 procenty. Kromě toho se objevují další skandály, jako například „nevhodná show“ na zasedání LDP, na níž vystupovaly spoře oděné tanečnice, což jeden z organizátorů vysvětloval slovy: „Letošním tématem byla rozmanitost. Naším cílem bylo vyvolat otázky, zda skutečně věnujeme pozornost lidem, kteří žijí jinak nebo pracují v různých profesích. Věříme, že tanečnice vystupovaly profesionálně a se silným smyslem pro povinnost. (…).“

 

Proč je to (NE)důležité?

Navzdory skandálům a nespokojenosti veřejnosti s Kišidovou vládou má LDP ve srovnání s ostatními japonskými politickými stranami stále dominantní postavení, alespoň mezi lidmi, kteří jsou stále ochotni volit. Výše zmíněný únorový průzkum ukázal, že LDP se těší 24procentní podpoře, zatímco druhá „nejoblíbenější“ Ústavní demokratická strana Japonska (v angl. Constitutional Democratic Party of Japan) má pouze pět procent a strana Komeito, koaliční partner LDP, dokonce jen 4 procenta. Příští japonské parlamentní volby se mají konat v říjnu roku 2025 a zdá se, že ať už se stane cokoli, Japonsko bude i nadále demokracií jedné strany, jak se mu někdy přezdívá. Většina japonské společnosti se tak prozatím musí smířit s tím, že sice nebudou žít spolu s LDP vždy šťastně, ale zato aspoň zdánlivě až navěky.