V dalších dnech čeká západní společnosti diskuze o tom, jak má vypadat reakce na páteční sérii útoků v Paříži, k nimž se přihlásil Islámský stát. Správnou odpovědí nebude pozemní invaze proti IS, ale důsledný politický boj proti ideologii islamismu na území Evropy.
Útoky v Paříži jsou mimo jiné reakcí Islámského státu na francouzské bombardování jeho pozic na Blízkém východě. Odpovědí Francie a Západu by přesto neměla být pozemní invaze proti IS, po které už nyní volají někteří politici. Ne proto, že bychom se báli islamisty ještě více dráždit, nebo že bychom nechtěli přistupovat na jejich logiku globální ozbrojené konfrontace. Ale proto, že jakákoliv pozemní intervence a následná udržitelnost míru na Blízkém východě je příliš nejistá a náš hlavní problém máme doma, ne za mořem.
Prioritou musí nyní být tvrdý postup proti islamismu uvnitř Evropy. Evropské státy budou muset dále navyšovat počty policistů, zpravodajců a dalších příslušníků bezpečnostních složek, aby dokázaly překazit co největší množství útoků. Důsledná kontrola nad evropským územím a lidmi, kteří se zde pohybují, je navíc nezbytná i s ohledem na rostoucí nejistotu a obavy evropských společností. Budou-li mít občané dojem, že vlády nejsou schopny zajistit pořádek a bezpečnost, budeme brzy svědky toho, že se budou snažit vzít ochranu do vlastních rukou, což může mít i podobu odvetných útoků na muslimy a mešity. Tomu je třeba předejít a zabránit.
Avšak ani posílení kapacit a kvality práce bezpečnostních složek nikdy nezabrání všem džihádistickým útokům, protože neřeší jejich příčiny. Strategickým problémem totiž není existence konkrétních teroristických organizací, které je možné porazit ať už policejními akcemi na území EU, nebo vojenskými operacemi v zámoří. Tím zásadním problémem je fakt, že se Evropou nadále bez zábran šíří ideologie islamismu, díky které po porážce nebo oslabení jedné teroristické skupiny, snadno vyroste nová.
Zásadní nedostatek evropských vlád je právě nedůsledný postup proti islamismu coby politické ideologii. Již dávno víme, že tisíce zahraničních bojovníků (Europol odhaduje jejich počet až na 10 tisíc) a stovky džihádistů mají bezpečné zázemí uvnitř muslimské populace, jejíž velká část inklinuje k neliberálním, antidemokratickým a protizápadním postojům (podle různých průzkumů až polovina muslimů v EU). Islamismus má charakteristiky ideologického hnutí a díky svému mobilizačnímu potenciálu počet jeho příznivců stále roste. Právě na evropské islamisty cílí aktuální video Islámského státu, které vyzývá všechny, kteří nemohou odejít do Sýrie, aby bojovali s bezvěrci v Evropě. „Otravte vodu a jídlo alespoň jednoho z nepřátel Alláha,“ zaznívají konkrétní instrukce.
Evropští političtí lídři musí být schopni naprosto přesně a rozhodně odlišit islám jako náboženství, na které se vztahuje svoboda vyznání, od islamismu, jakožto nenávistné ideologie usilující o zavedení praktik, které jsou v rozporu s principy demokratického právního státu a v Evropě nemají místo. Ať už je to vyzývání k nenávisti vůči těm, kteří nejsou “pravými muslimy”, nenávist k Židům nebo homosexuálům, obhajování či prosazování nerovnoprávného postavení žen, či schvalování brutálních trestů ukotvených v radikálním výkladu islámského práva šaría. Tyto extremistické projevy nestačí jen odmítnout, je také potřeba bránit jejich šíření a postihovat jejich propagátory. K tomu by stačilo důsledně používat již platnou legislativu.
Společně s evropskými politickými lídry musí samozřejmě islamismus odmítnout rovněž představitelé a členové muslimských komunit v EU. Jejich role spočívá v tom, aby nabídli evropským muslimům takovou podobu islámu, která bude slučitelná s našimi ústavami a hodnotami. A rolí státu je kontrolovat, zda k tomu skutečně dochází. Je nutný tvrdý postup proti radikálním imámům, jaký nyní zavádí již Velká Británie, a všeobecně přísnější kontrola fungování mešit či muslimských organizací a spolků.
Dále je třeba zamezit zahraničnímu vlivu na evropské muslimy, a to nejen z území ovládaného Islámským státem, ale zejména ze Saudské Arábie a Kataru, které jsou zdrojem šíření saláfismu a dalších nebezpečných podob islamismu. Klíčový bude v tomto ohledu zákaz financování evropských muslimských organizací a aktivit ze zahraničí, k němuž již přistoupilo Rakousko, které islámu věnovalo samostatný zákon Islamgesetz. Počítá mimo jiné s povinným vzděláváním rakouských imámů na státní univerzitě ve Vídni, které má zajistit respektování evropských hodnot a liberálně-demokratických ústav.
Vůči samotnému Islámskému státu by měly státy Západu především přijmout strategii zadržování. V boji proti pozicím IS a jeho výhonkům v celém regionu Severní Afriky a Blízkého východu musí sehrát klíčovou roli tamější sekulární režimy. Úkolem evropských států musí být podpora tamějších států, zejména Turecku, Jordánsku a Libanonu, vojensky, politicky i ekonomicky v zásahu proti IS, stejně jako v boji proti šíření islamismu a v péči o uprchlíky z postižených území. Prioritou Evropy však zůstává zastavit šíření islamismu a džihádismu mezi Evropany.
Komentář byl publikován v Lidových novinách dne 18. 11. 2015.
Radko Hokovský je výkonným ředitelem think-tanku Evropské hodnoty.
Jakub Janda působí jako zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty.
