Co se děje?
Dne 2. února 2024 se uskutečnilo třetí ministerské fórum zemí EU a Indo-Pacifiku, které opětovně zdůraznilo, že indo-pacifický region hraje v agendě EU stále důležitější roli. Nicméně navzdory tomu, že EU znovu vyzdvihla svůj závazek vůči zemím Indo-Pacifiku, jejich vztahy můžou být výrazně ovlivněny výsledkem nadcházejících prezidentských voleb v USA.
Dne 12. února 2024 šokoval Donald Trump Evropu svým prohlášením, že pokud se stane prezidentem, tak nebude chránit spojence NATO, kteří nesplňují závazek výdajů na obranu ve výši 2 % HDP ročně, a že by naopak podpořil Rusko v jeho agresivním chování. Vzhledem k probíhající válce na Ukrajině a v Gaze, vyvolává potenciální Trumpovo vítězství otázky ohledně úrovně priority a množství zdrojů, které bude moci EU pro oblast Indo-Pacifiku v budoucnu vyčlenit.
Jaké jsou širší souvislosti?
Společná strategie EU pro spolupráci v Indo-Pacifiku byla poprvé představena v roce 2021. Lze ji považovat za reakci na přesun geopolitického těžiště a rostoucí hospodářský, bezpečnostní, politický a demografický význam regionu. Kromě toho se motivací EU posílit své strategické zapojení stalo také sílící soupeření mezi USA a Čínou spolu s rostoucí asertivitou Pekingu v regionu.
Implementace strategie však neprobíhala zcela hladce. EU doposud nepředstavila jednotný přístup a rozsah a míra implementace stále do značné míry závisí na jednotlivých členských státech. To brání zemím EU účinně řešit jejich vzájemné problémy a chránit jejich zájmy. Navíc zatímco EU označuje Tchajwanskou úžinu, Jihočínské moře a Východočínské moře za oblasti zásadního významu a zároveň za hlavní bezpečnostní výzvy, současná přítomnost EU se týká převážně Indického oceánu, což signalizuje značný rozpor mezi oblastmi s nejvyšší prioritou a oblastmi, na které jsou skutečně vynakládány zdroje.
Mimo vnitřní dynamiku EU se implementace potýkala i s dalšími komplikacemi, protože členské státy musely soustředit svou pozornost a finanční a materiální zdroje na válku na Ukrajině a postupně se zhoršující humanitární situaci v Gaze. Oba konflikty budou zřejmě trvat déle a budou nákladnější, než EU a USA očekávaly, což může značně ovlivnit schopnost EU posílit své postavení v Indo-Pacifiku.
Tyto problémy se v případě vítězství Donalda Trumpa v prezidentských volbách v roce 2024 pravděpodobně ještě zhorší. Trumpovo nedávné prohlášení představuje pokračování jeho přístupu během jeho prvního prezidentství. Nicméně zatímco mnoho členů EU a NATO již začalo zvyšovat své vojenské a obranné výdaje, Trumpova agresivní rétorika, která se může brzy proměnit v realitu, by mohla EU dostat do nepříjemné situace. Ačkoli EU postupně získává zpět svou autonomii, Trumpovo druhé funkční období by mohlo představovat skok, na který EU není připravena. Státy EU tedy budou muset v určité míře vyvažovat a stanovovat priority tak, aby mohly dodržet všechny své povinnosti jak v bezprostředním sousedství, tak i v indo-pacifickém regionu.
Proč je to důležité?
Indo-pacifický region je pro EU důležitý jak z hospodářského hlediska, tak z hlediska vlastní bezpečnosti. Pokud však Trump vyhraje své druhé funkční období, znamená pokračující válka na Ukrajině a v Gaze, že EU bude možná muset přeorientovat své úsilí na otázky blíže k domovu. Z tohoto hlediska se dá říci, že dokud bude v Evropě trvat válka, šance na hlubší a komplexnější spolupráci s Indo-Pacifikem bude malá.
Na druhou stranu by mohly ruská invaze na Ukrajinu a relativně vysoká šance Trumpova vítězství posloužit Evropě jako výzva k posílení strategické autonomie a diverzifikaci spolupráce – popřípadě i se zeměmi v indo-pacifickém regionu. Konkrétněji řečeno, větší angažovanost například se členy ASEAN, Austrálií, Jižní Koreou nebo Japonskem by mohla přinést větší strategickou autonomii a oživit globální multipolaritu. To je obzvláště důležité ve světě, kde sílící souboj mezi supervelmocemi a rostoucí počet konfliktů vyžadují, aby se země staly soběstačnějšími.
