Donald Trump bude většinu své pozornosti věnovat domácím americkým záležitostem, v rámci kterých má na kontě nejvíc slibů. Jeho zahraniční program navíc charakterizuje snaha o co nejmenší angažmá USA ve světě. Lze očekávat postupné snižování přítomnosti amerických sil v Evropě. Také je spíše nepravděpodobné, že dohoda TTIP bude dotažena do konce.
Neočekáváme rozpuštění NATO, nýbrž velmi razantní tlak amerického prezidenta, který nejpozději na jarním minisummitu Aliance spojencům sdělí své teze z kampaně, že s naprostou vážností očekává, že si evropské státy budou schopny (podle článku 3 Washingtonské smlouvy) zaplatit svou základní bezpečnost sami. To se dnes neděje – například ČR své závazky plní jen z poloviny.
Připomeňme si slova Donalda Trumpa, že kdo neplní své závazky na výdaje na obranu (2 % HDP), tak nemůže počítat s americkou pomocí v době napadení. České bezpečnostní koncepce vnímají USA jako garanta evropské bezpečnosti. Trumpova explicitní pozice znamená, že by mělo být jasnou státnickou povinností Sobotkovy vlády, aby přehodnotila i tak nedodržovanou a nedostatečnou koaliční dohodu o mírném navyšování výdajů na obranu (do výše 1,4 % HDP do roku 2020). Prvním urgentním úkolem českých demokratických stran je v následujících měsících dojít k nadstranické shodě o navýšené víceleté garanci výdajů na obranu. Čas běží. Pokud český premiér přijede na jarní minisummit NATO bez takového plánu a jen s tím, že Česko dosud plní své závazky pouze z poloviny, tak v horší pozici k naší bezpečnosti snad ani nemůžeme být.
Zvolení Donalda Trumpa může Putinův režim vnímat jako okno příležitosti a rozšířit své dezinformační a vlivové operace do vnitřních záležitostí evropských států. Jen málo z nich dnes Kremlu v této oblasti klade alespoň nějaký odpor. Druhým úkolem pro českou vládu je systematicky navýšit kapacity boje proti nepřátelským dezinformačním operacím násobně, například ve spolupráci s podobně smýšlejícími státy jako je Polsko, Litva, Lotyšsko či Estonsko. Tento nově budovaný obranný systém má za cíl ubránit životní zájem ČR – politickou nezávislost. Pokud česká vláda nebude schopna zabránit agresivnímu Rusku v masivním zasahování do našich voleb, tak ztrácíme základní atributy suverénnosti státu. Nepřátelské způsoby, jakými Kreml ovlivňuje volby v demokratických státech, jsme v posledních týdnech viděli od Černé hory po USA.
Největší změna přichází pro obyvatele pobaltských států, o kterých bylo během kampaně hovořeno jako o „předměstí Petersburgu“. Jejich vlády připravují své občany na možnou ruskou invazi a dobře vědí proč. Tato linie je existenciální i pro Česko. Třetím úkolem pro českou vládu by – přestože již jednání a přípravy probíhají, mělo být masivnější nasazení našich sil v pobaltských republikách.
Celkově lze říct, že Evropa musí počítat s tím, že na řadu hrozeb, včetně nepřátelského jednání Ruska na svém východním křídle, bude nyní spíše sama. Americká vůle zachraňovat Evropu je na historickém minimu. Pokud americké volby neprobudí evropské vlády, aby začaly připravovat své obranné schopnosti a čelit vlivovým operacím Ruska, pak je možné, že naše generace boj o svobodu prohraje. V Česku lze těžko očekávat ruskou okupaci, nicméně ve zbytku demokratické Ukrajiny, v Moldavsku či potenciálně v některých baltských republikách to možné je. U nás Kremlu stačí, aby si postupně kupoval vliv na přední české politiky a nemusí používat tak brutální praktiky, jako v Černé hoře. Je jen na nás, zdali českou demokracii ubráníme.
Radko Hokovský, ředitel think-tanku Evropské hodnoty
Jakub Janda, zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty
