Veřejnost po celém světě je vzrůstající měrou znepokojena situací v čínské provincii Sin-ťiang, kde čínská vláda zadržuje nebo vězní přes milion příslušníků ujgurského etnika a šikanuje ty zbylé, které nechává „na svobodě“. Přibývá států, jež na základě expertních výzkumů a analýz označují tuto situaci za genocidu dle definice Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy přijaté OSN roku 1948. Podle expertů se čínský stát dopouští genocidy Ujgurů – se záměrem zničit celou tuto skupinu obyvatel nebo její část prostřednictvím státem organizovaného masového zadržování, násilnou kontrolou porodnosti a vyhlazovacími kampaněmi.
Toto chování čínských úřadů k národnostní menšině Ujgurů dlouhodobě zahrnuje celou škálu konkrétních opatření, mezi která patří důsledná digitální i fyzická kontrola, omezení pohybu, oddělování dětí od rodičů, zákazy náboženských symbolů včetně vousů a jmen, mučení, znásilňování a ideologická převýchova během věznění v tzv. převýchovných táborech, nucené práce a podobně.
Z nejbarbarštějších opatření používaných proti Ujgurům jmenujme ta, která se týkají řízeného omezování porodnosti Ujgurů: nucené sterilizace, potraty a nitroděložní antikoncepce. Doložená je i praxe nastěhovávání až milionu prověřených mužů většinového etnika Chanů do domácností, odkud byli odvedeni muži do vězení. Tito noví „členové“ potom na ujgurské rodinné příslušníky ideologicky působí a také na ně donášejí. Děti z rodin odvedených rodičů jsou posílány do sirotčinců. Ke konečnému řešení ujgurské otázky v ČLR má vést také kriminalizace ujgurské kultury v nejširším slova smyslu.
Obě komory českého parlamentu by se měly přidat k USA a Kanadě a označením chování ČLR k národnostní menšině Ujgurů za genocidu se postavit na stranu obhajoby lidských práv všude na světě.
