Foto: vyfotila Olimpia Kot
Co se děje?
Během měsíce června probíhají po celém světě oslavy rozmanitosti a práv komunity LGBTQ+ symbolizované duhovými vlajkami a průvody Pride. V Číně je však situace ponurá. Podle deníku Le Monde byl Francouzský institut v Pekingu nucen zrušit promítání dvou francouzských filmů s homosexuální tematikou kvůli soustavnému nátlaku ze strany čínských úřadů. Jejich kroky, zahrnující telefonát policie kvůli použití výrazu „Pride Month“ nebo požadavek na sdílení identity návštěvníků se státními orgány, ukazují, jak autoritářské režimy využívají svou moc k podkopávání univerzálních lidských práv – jež jsou popisovaná Čínou jako „zahraniční síly“ zasahující do „národní ideologie“.
Jaké jsou širší souvislosti?
Potlačování komunity LGBTQ+ v Číně probíhá zhruba od roku 2020 a ilustruje vůli čínské vlády umlčovat všechny hlasy, které podle ní reprezentují „zahraniční síly“. Ještě většímu tlaku než Francouzský institut však čelí domácí organizace, proti nimž jsou mobilizovány místní úřady.
Navzdory tomu, že se dané organizace snaží flexibilně pohybovat v rámci „červených linií“ stanovených čínskou vládou – například tím, že nepořádají veřejné pochody a volí umírněnější rétoriku – zůstávají vydány na milost svévolným rozhodnutím úřadů. Letos uplynulo pět let od ukončení činnosti organizace ShanghaiPRIDE, jedné z nejvýznamnějších čínských nevládních organizací zaměřujících se na LGBTQ+, která pořádala setkání Pride a podporovala zviditelňování queer komunity v Číně. Důvody jejího nuceného ukončení činnosti nebyly nikdy zveřejněny. „Členové ShanghaiPRIDE byli pod obrovským tlakem,“ uvedl Raymond Phang, jeden ze zakladatelů organizace, „bylo stále obtížnější fungovat jako organizace.“ Podobný osud potkal i další podobné iniciativy, například Beijing LGBT Center. Řadoví aktivisté zanechali činnosti kvůli tomu, že byli opakovaně zadržováni policií, která navíc neustále vyhrožovala jejich rodinným příslušníkům i přátelům. Řada z nich byla nakonec nucena Čínu opustit.
Další charakteristickou taktikou čínské vlády je manipulace mínění vlastenecky cítící veřejnosti a využívání státní cenzury médií. Na čínských sociálních sítích, jako jsou Weibo (微博) či RedNote (小紅書), jsou uživatelé na cenzurované výrazy zvyklí, protože cenzura představuje jeden z hlavních nástrojů, jimiž stát kontroluje veřejnou debatu v souladu se svými zájmy a ideologií. V roce 2025 vyvolalo kontroverzi, když byl účet Voice of homosexual (同志之聲), který na síti Weibo prosazoval práva LGBTQ+ komunity, obviněn z poškozování komunistické ideologie proto, že se zde objevoval výraz tongzhi (同志). Ten znamená „soudruh“, ale v čínském slangu zároveň označuje homosexuála. Cenzura neušetřila ani samotné slovo „homosexualita“ (同性戀) a celý účet byl označen za „zahraniční sílu“, která aktivně podrývá autoritu Komunistické strany Číny a prosazuje „západní hodnoty“. Výzkum organizace Chinese Rainbow Network ukazuje, že i výsledky vyhledávání výrazu „měsíc Pride“ zůstávají na čínských sociálních sítích, jako jsou RedNote a Douyin (抖音), nadále cenzurovány. Účty zveřejňující příspěvky k oslavám měsíce Pride byly smazány a někteří uživatelé tak začali používat eufemismus „skromný měsíc“ (谦虚月), aby se cenzuře vyhnuli.
Za zmínku stojí, že zatímco aktivity a organizace věnující se obhajobě práv LGBTQ+ osob jsou systematicky terčem represí, komerční podniky zaměřené na komunitu LGBTQ+ zůstávají z velké části mimo zájem úřadů. Tento asymetrický přístup vytváří zdánlivě inkluzivní fasádu sloužící k tzv. „pinkwashingu“ (natírání narůžovo) mezinárodní pověsti Číny. Je na něm však vidět drastický rozsah státní kontroly nad osobní svobodou a svobodou projevu.
Proč je to důležité?
Pride oslavuje svobodu být sám sebou, avšak hrobové ticho, které v Číně obklopuje to, co by jinde bylo přehlídkou inkluze, jednoznačně poukazuje na odmítání plurality ze strany čínské vlády. Tvrdá opatření jsou ztělesněním politiky Komunistické strany Číny známé jako „správné vyprávění čínského příběhu“ (讲好中国故事 / 講好中國故事), kterou prosazuje prezident Si Ťin-pching (习近平 / 習近平) a jejíž součástí je proměna médií v nástroj státní propagandy.
Mrazivé dopady těchto manévrů se přitom netýkají pouze odhadovaných 75 milionů příslušníků čínské komunity LGBTQ+ a zbytku čínské společnosti. Vzhledem k disruptivní povaze umělé inteligence a nadnárodních represí jsou vůči útokům na svobodu projevu a osobní svobodu ze strany Číny náchylné také demokratické státy. O to větší obezřetnost je tedy zapotřebí ve chvíli, kdy se Čína aktivně snaží získávat vliv v klíčových mezinárodních organizacích, zatímco bezostyšně pošlapává univerzální lidská práva.