Tchaj-wan, Interpol a slepé místo demokratické bezpečnosti

Co se děje?

Přestože je vyloučení Tchaj-wanu z Interpolu mnohdy vnímáno jako diplomatický spor, ve skutečnosti by mělo být chápáno jako bezpečnostní slabina. Odráží totiž prohlubující se nedostatky v globální bezpečnostní koordinaci, institucionální odolnosti i schopnosti demokratických států reagovat na nadnárodní hrozby.

S pokračujícím nárůstem přeshraniční kriminality, kybernetických hrozeb, finanční kriminality a autoritářského vměšování vytváří vyloučení Tchaj-wanu z mezinárodních policejních mechanismů praktické slabiny v širším systému mezinárodní bezpečnosti. Obavy ohledně této situace se promítly i do nadstranických politických kroků ve Spojených státech. V roce 2015 schválila Sněmovna reprezentantů USA poměrem hlasů 392:0 návrh podporující účast Tchaj-wanu v Interpolu v roli pozorovatele. Motivace této podpory je především pragmatická, nikoli symbolická.

Tchaj-wan je 22. největší světovou ekonomikou a významným dopravním i obchodním uzlem indopacifického regionu. Držitelé tchajwanských pasů mohou cestovat do více než 130 států a území bez víz nebo získat vízum po příjezdu. Ostrov zaujímá klíčové postavení v obchodních, technologických, finančních i logistických tocích v regionu. Jeho vyloučení z mezinárodní policejní spolupráce proto vytváří faktické „území nikoho“ uvnitř nějž nemá globální architektura prosazování práva přístup k datům. V praxi to znamená omezený přístup k databázím v reálném čase, upozorněním na hledané osoby, informacím o odcizených cestovních dokladech či zabezpečeným komunikačním kanálům mezi policejními orgány.

Jaké jsou širší souvislosti?

Nedávné evropské zkušenosti ukazují, proč jsou takové mezery problematické. V červenci roku 2025 koordinovaly Eurojust a Europol rozsáhlou přeshraniční operaci proti proruské kyberzločinecké síti NoName057(16), která vedla útoky DDoS (distributed denial-of-service, česky „distribuované odepření služby“) proti kritické infrastruktuře a veřejným institucím během politicky citlivých období, například během událostí souvisejících s Ukrajinou, evropskými volbami a NATO. Operace zahrnovala orgány několika evropských států, vyřazení více než stovky serverů, domovní prohlídky a zajišťování důkazů v několika zemích a vydávání mezinárodních zatykačů. Tento případ ukazuje, že moderní kybernetické hrozby vyžadují rychlou soudní a operativní koordinaci, přeshraniční shromažďování důkazů a sdílení informací mezi orgány činnými v trestním řízení v reálném čase. Vyloučení Tchaj-wanu z mezinárodních policejních mechanismů tak nepředstavuje pouze diplomatickou anomálii, ale i praktickou mezeru v širší demokratické bezpečnostní síti.

Je zde však ještě závažnější problém přesahující samotnou provozní neefektivitu. Pokud Tchaj-wan nemá rovnocenné postavení v rámci mechanismů Interpolu a jeho kontrolních postupů, získává Peking větší prostor k ovlivňování narativů, omezování informačních toků a využívání asymetrií v systému mezinárodní právní spolupráce. Zvláště znepokojivá je možnost politizace nástrojů, jako jsou červená oznámení Interpolu (Red Notices). Demokratické vlády i organizace na ochranu lidských práv opakovaně upozorňují, že autoritářské režimy mohou zneužívat takovéto mezinárodní právní mechanismy k pronásledování disidentů, aktivistů, novinářů, náboženských skupin, podnikatelů či příslušníků diaspory žijících v zahraničí.

Daný příklad ukazuje, že nadnárodní represe se již neodehrává pouze prostřednictvím tajných zpravodajských operací, ale také skrze administrativní systémy, právní procedury a manipulaci s institucemi. Mezinárodní mechanismy právní spolupráce se tak samy stávají předmětem širšího geopolitického soupeření. Vyloučení Tchaj-wanu ilustruje obecnější výzvu pro demokratické systémy vládnutí: mohou mezinárodní instituce zůstat funkčně neutrální v situaci, kdy autoritářské státy využívají samotné mechanismy globální správy jako nástroje strategické konkurence?

Navzdory svému vyloučení z Interpolu vybudoval Tchaj-wan alternativní formy mezinárodní policejní spolupráce, což pro demokratickou odolnost představuje důležité ponaučení. Klíčovou roli v jeho přeshraniční bezpečnostní strategii hrají mechanismy jako například síť styčných důstojníků pro trestní záležitosti (Criminal Liaison Officers, CLO) a styčných důstojníků pro boj proti drogám (Drug Liaison Officers, DLO).

Ve srovnání s tradičními byrokratickými kanály nabízejí tyto sítě často větší rychlost, diskrétnost i operační flexibilitu. Díky přímé spolupráci s institucemi, jako jsou FBI, DEA a regionální partneři v jihovýchodní Asii, vytvořil Tchaj-wan efektivní komunikační kanály pro boj s přeshraničními podvody, obchodováním s narkotiky, praním špinavých peněz, kyberkriminalitou, pašováním střelných zbraní i organizovaným zločinem. Tyto sítě nestojí pouze na formálních dohodách, ale rovněž na dlouhodobé důvěře a vzájemné operativní spolupráci mezi odborníky.

Proč je to důležité?

V době, kdy se autoritářské státy stále intenzivněji snaží pronikat do mezinárodních institucí a přetvářet normy globální správy, ukazuje zkušenost Tchaj-wanu význam decentralizované demokratické spolupráce. Funkční spoluúčast, důvěryhodné styčné mechanismy a operační interoperabilita mohou být při ochraně integrity mezinárodních bezpečnostních systémů stejně důležité jako samotné formální členství.

Takovéto „paralelní platformy spolupráce“ mohou nabývat na významu s tím, jak se autoritářské státy snaží politizovat mezinárodní instituce a zdeformovat globální bezpečnostní správu. Tchajwanská zkušenost ukazuje, že demokratická odolnost může vycházet z prakticky orientované spolupráce založené na důvěře a operativních partnerstvích mezi podobně smýšlejícími demokraciemi. Ve výsledku nejde pouze o otázku, zda si Tchaj-wan zaslouží zapojení už ze samotného principu férovosti, ale také o to, zda si demokratické společnosti mohou dovolit institucionální slabiny, informační slepá místa a fragmentaci bezpečnostní spolupráce, které jeho pokračující vyloučení vytváří.

V době charakterizované nadnárodními hrozbami a autoritářskými vlivovými operacemi nemá politicky motivované vyloučení z mechanismů globální bezpečnostní spolupráce dopad pouze na samotný Tchaj-wan. V průběhu času mohou taková institucionální slepá místa oslabit koordinaci, vzájemnou důvěru i operační soudržnost napříč širšími demokratickými bezpečnostními sítěmi.