Ve čtvrtek 25. 2. 2016 se na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně konala debata o problematice migrační krize a návratové politiky, na které diskutovali pod vedením Markéty Blažejovské, analytičky think-tanku Evropské hodnoty, řečníci Helena Langšádlová, poslankyně Parlamentu ČR za TOP 09, Libor Rouček, bývalý místopředseda Evropského parlamentu a člen Iniciativy pro evropské hodnoty, a Petr Karban z Mezinárodní organizace pro migraci.

V pořadí již třetí akce pořádaná think-tankem Evropské hodnoty ve spolupráci s Evropským parlamentem v rámci série debat na středních a vysokých školách byla zaměřena na stále aktuální a rozporuplné téma migrační krize a jejího řešení v podobě návratové politiky.

 I když migrace patří k lidstvu, musíme mít kvůli naší vlastní bezpečnosti přehled.

Již v úvodu paní poslankyně za TOP 09 Helena Langšádlová uvedla, že i když migrace patří k lidstvu, musíme mít kvůli naší vlastní bezpečnosti přehled o tom, kdo naši společnou schengenskou hranici přechází. A komu záleží na demokratickém vývoji Evropy, měl by vědět, že musíme hledat společné řešení.

Poslanec Libor Rouček zdůraznil, že i on sám se stal před necelými 40 lety uprchlíkem, když uprchl ilegálně přes Rakousko do Německa. Dostal se do uprchlického tábora u Norimberku, odkud ho poslali zpět na hranici, kde strávil noc ve vězení, a odtud pokračoval na týden do vězení v Salzburku. Pak jej i s dalšími uprchlíky odvezli k Vídni. I tenkrát již platila Ženevská úmluva o uprchlících – podle té musí každý uprchlík požádat o azyl v první bezpečné a demokratické zemi. V té době ještě neexistoval Schengen, každá země se tedy o uprchlíky starala sama.

Z pohledu Libora Roučka by bylo nejlepší, kdyby se Evropská unie stala federací.

Jednou z podmínek vstupu států Visegrádské skupiny do Evropské unie roku 2004 bylo zabezpečení východní hranice. Evropská unie jako celek však nemá společnou azylovou, migrační ani návratovou politiku, což nebyl problém do doby, než minulý rok evropské hranice překročil více než 1 milion uprchlíků. Do této doby Německo každý rok přijímalo 200 až 300 tisíc azylantů, nicméně postupně narůstající čísla se ukázala být neúnosná. Problém s migrační vlnou však jen tak neskončí – válku v Sýrii se nepodaří ukončit v krátkém časovém horizontu a uprchlíci sem navíc přicházejí i z jiných zemí. Velkým problémem je také skutečnost, že evropské země mají různé pohledy na možné řešení této krize. Jednotné společné řešení je zatím v nedohlednu.

Poslankyně Helena Langšádlová zastává názor, že státy EU musí spolupracovat na ochraně společné vnější hranice. I když byly vytvořeny jednotky pobřežní a námořní stráže, jejich kapacita (pouhých 1 500 lidí) je nedostatečná. Libor Rouček zhodnotil, že všichni očekáváme řešení od EU, ale ta není federálním státem, a břemeno tedy leží na jednotlivých členských zemích. Dalším problematickým aspektem je Visegrádská skupina (obzvláště pak Maďarsko), která hledá řešení především bezpečnostních aspektů a přehlíží humanitární stránku krize.

Z pohledu Libora Roučka by bylo nejlepší, kdyby se Evropská unie stala federací a úlohy, na které nestačí národní státy, by vyřešilo zavedení federálních struktur. Názor části české veřejnosti, že bychom měli vystoupit z Unie, pokládá za naprostou sebevraždu. Na koho bychom se pak orientovali nejen kulturně a civilizačně, ale kdo by zajišťoval bezpečnost naší země. To by zůstalo klíčovou otázkou.

Sami víme, že bývá těžké domluvit se mezi dvěma lidmi, kteří mluví jedním jazykem. Dospět ke společnému názoru zástupců 28 států je o to těžší. Je však důležité pochopit složitost těchto problémů a rozhodovacích procesů. Milion příchozích běženců vnímáme jako obrovský problém, ale pokud tohle číslo srovnáme s více než 500 miliony obyvateli Evropy, nezdá se být tak ohromující.

Všichni řečníci se shodli na názoru, že musíme najít společné řešení této migrační vlny nejen z pohledu migrační, azylové a návratové politiky, ale taktéž musíme zastavit boje v Sýrii a zajistit bezpečí jak pro uprchlíky, tak pro obyvatele Evropy.

Monika Kutějová působí v komunikačním týmu think-tanku Evropské hodnoty.