Jak si vedlo Irsko při svém předsednictví? Může zemní plyn zlepšit situaci na Kypru? A měla by Česká republika následovat Velkou Británii ve své energetické politice?
Společná bezpečnostní a obranná politika EU je velkolepým projektem, který je však spoutáván nejednotnými postoji zástupců členských států i agendou, která skutečně důležitá rozhodnutí odkládá. S návrhy, jak s nadcházející Radou o obraně naložit, přišel minulý týden německý think-tank Stiftung Wissenschaft und Politik. Centrum pro studium evropských politik (CEPS) naproti tomu zpracovalo pozitivně laděnou studii o úspěších Irska jakožto předsednické země Rady EU, než po něm pomyslný štafetový kolík převzala Litva. Velká Británie se i kvůli problému palivové chudoby odvrací od liberalizace trhu s energiemi a prosazuje teď vlastní energetickou politiku se státními zásahy, přičemž se chystá podpořit zejména jaderné zdroje. Nové nálezy v oblasti energetiky by měly pomoci i Kypru, jež čeká na potvrzení těžebních kapacit zemního plynu na svém území. Případný obchod s plynem by totiž mohl nadále rozvíjet nejen vztahy s Řeckem a Izraelem, ale v budoucnu by mohl být taktéž přelomovým odrazovým můstkem pro obnovená mírová jednání s Tureckem.
Splnitelná agenda pro Evropskou radu o obraně 2013 – tři návrhy
A Doable Agenda for the European Defence Council 2013 – Three Proposals
Hilmar Linnenkamp a Christian Mölling; Stiftung Wissenschaft und Politik
Prosincová Evropská rada by podle plánu hlav států (ze kterých se skládá), měla být lakmusovým papírkem, který otestuje ochotu států EU podílet se na globální bezpečnosti a obraně. Společnou bezpečnostní a obrannou politikou (SBOP) se na takto vrcholné úrovni budou zabývat po dlouhých pěti letech. Zároveň se z mnoha stran ozývají prohlášení, že by se SBOP měla posunout zásadně vpřed. Podíváme-li se však na plánovanou agendu, ukazuje se, že se bude jednat spíše o nepodstatných byrokratických opatřeních. Postoje klíčových hráčů – jednotlivých vlád a Evropské komise – se přitom výrazně rozcházejí.
Proto by se tato Rada měla spíše soustředit ne na jednorázové akce a prohlášení, ale naopak na dlouhodobější znovunastartování infrastruktury SBOP – zejména přidělených kapacit a průmyslu, a to hlavně skrze Evropskou obrannou agenturu (EDA). Dalšími konkrétními kroky by měla být revize stavu evropské obrany, aby v horizontu jednoho roku byl přezkoumán současný stav, než dojde k rozhodnutí o vývoji obranných kapacit do budoucna. Žhavým tématem současnosti je například nákup bezpilotních letounů – dronů, které mohou sloužit jako vzdušná palebná podpora pozemním jednotkám. Stejný úkol však mohou plnit i bojové helikoptéry, přičemž evropské státy v současnosti disponují dvěma sty těchto strojů nejmodernější generace a tento počet naroste o dalších dvě stě během následujících deseti let. Proto je na evropské úrovni potřebná revize, vedená nezávislou komisí.
Příznivý začátek nového předsednického tria – zhodnocení irského předsednictví
Ireland gets the new Trio Presidency off to a propitious start
Sonia Piedrafita; The Centre for European Policy Studies
Každý půlrok se střídají v čele předsednictví v Radě Evropské unie členské státy, přesněji vlády těchto států. K lepšímu zajištění kontinuity a efektivity v řízení EU se zavedl Institut rotujícího předsednictví, tzv. „trojky“. V první polovině roku 2013 stanulo v čele Rady Irsko, před kterým stálo několik zásadních problémů, kterým muselo čelit. Především to bylo složité vyjednávání nového víceletého finančního rámce na roky 2014 – 2020, reforma Společné zemědělské politiky či pokrok v bankovní unii. Heslo, které si Irsko zvolilo, znělo: „Stabilita, práce a růst.“ Jak uvádí Sonia Piedrafita ve svém komentáři, do předsednictví se pustilo s optimismem a snahou zlepšit reputaci v krizi upadajícího Irska.
Hlavní část práce v předsednictví věnovalo Irsko posílení ekonomické situace v EU, zajištění stability růstu, práci na novém finančním rozpočtu a zároveň snaze o dokončení jednotného digitálního trhu. Ve většině těchto případů bylo Irsko úspěšné. Je nutné uvést, že Irsku se podařilo po dlouhé době posílit hospodářskou a měnovou unii, a také úspěšně dokončit první fázi procesu evropského semestru. Bylo dosaženo i důležité dohody s EP o kapitálových požadavcích pro banky.
Mezi prioritami, které se podařilo úspěšně zvládnout, bylo i vyjednávání o Zóně volného obchodu mezi USA a EU. U Evropské komise byl vyjednán mandát a mohlo se začít s přípravami, které by měly trvat několik měsíců. Přínos vidí Sonia Piedrafita i v tom, že se Irsko pokusilo o reformu předsednictví a zlepšení jeho efektivity. Naopak velkého pokroku nebylo dosaženo v Digitální agendě či v Akčním plánu zaměstnanosti. Tyto a jiné úkoly nyní již spadají pod litevské předsednictví, které se je musí pokusit dotáhnout do konce.
Od liberalizace zpět k intervencím – Spojené království spustilo průkopnickou reformu energetického trhu
The UK as a Pioneer in Energy Market Reform
Aleksandra Gawlikowska-Fyk a Zuzanna Nowak; The Polish Institute of International Affairs
Zatímco v osmdesátých letech byla Velká Británie jedním z průkopníků liberalizace energetického trhu, nyní se stává jednou z prvních zemí, které mantru tržního přístupu opouští a vrací se k státním intervencím. Reaguje tím na zásadně se měnící energetické priority. Růst nejistoty ohledně budoucího vývoje na celosvětových trzích s energiemi, vyčerpávání zdrojů v Severním moři a změny klimatu – to jsou aktuální problémy, které vládu Velké Británie vedou k takto významným změnám energetické politiky.
Namísto konkurenčního prostředí a nízkých cen je v dnešních podmínkách mnohem důležitější zabezpečení dostatečných energetických zdrojů a dlouhodobé energetické udržitelnosti. Intervenčním přístupem chce Velká Británie do budoucna snížit svou závislost na mezinárodním trhu s ropou a plynem, ale také významně dekarbonizovat vlastní výrobu energií (mnohem více než má v plánu Evropská unie). Bylo by však mýlkou domnívat se, že Spojené království míří k výrazné podpoře obnovitelných zdrojů. Naopak, Evropskou unií navrhované závazky ohledně podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energií razantně odmítá s tím, že jsou neflexibilní. Zaměřit se chce zejména na podporu jaderné energie a snížení emisí stávajících tepelných elektráren.
Dalším překvapením je sociální rozměr současné energetické reformy Spojeného království. Politici si uvědomují problém palivové chudoby – 11 % britských domácností muselo v roce 2011 vydat na udržení adekvátního vytápění více než 10 % svých příjmů. Zatímco doposud byla sociální aktivita státu obecně odmítána jako trh deformující, současná energetická reforma zahrnuje nejen opatření zaměřená na zpomalení růstu cen energií a celospolečenskou propagaci odpovědné spotřeby, ale také různá sociální opatření na ochranu nejohroženějších domácností.
Tento nový britský přístup k energetické politice by mohl být velkou inspirací i pro Českou republiku – nejen při úvahách o jejích vlastních prioritách a dalším směřování, ale i co se týče hájení národních zájmů při utváření společné energetické politiky Evropské unie.
Kyperský potenciál v oblasti zemního plynu a možnosti jeho vývozu
The Hydrocarbon Potential of the Republic of Cyprus and Nicosia’s Export Options
Theodoros Tsakiris; ELIAMEP
Kyperský ostrovní stát EU s napětím očekává výsledky průzkumu na plynovém poli Afrodita. Předběžné výsledky budou k dispozici před letošními Vánoci a Kypr doufá, že jimi bude potvrzena kvalita, komerční vytěžitelnost i množství zemního plynu v objemu cca 196 miliard metrů krychlových. Od objevení naleziště zemního plynu Afrodita se Kypru významně zintenzivnily diplomatické styky s Řeckem a Izraelem, přibylo společných vojenských cvičení a téměř exponenciálně narostl i turistický ruch. Nicméně energetická část těchto nadstandardně se rozvíjejících vztahů mezi Izraelem, Řeckem a Kyprem nadále zůstává jen v teoretické rovině.
Kypr by na základě příznivých výsledků nejen mohl snížit svou závislost na izraelském zemním plynu, ale také by mohl primárně přes území Řecka zásobovat střední a jihovýchodní Evropu. Výsledky průzkumu Afrodity zajisté ovlivní i další rozvoj vztahů v oblasti trojúhelníku Kypru, Řecka a Izraele či jejich účast na Vassilikos, kde probíhá přeměna zemního plynu na tekutý plyn (LNG). Otázkou však je, kde Kypr sežene finance na vybudování infrastruktury pro přepravu zemního plynu z naleziště do Vassilikosu a stavbu zařízení na zkapalňování zemního plynu. Odhadované náklady se pohybují mezi 8 až 10 miliardami USD, a pokud by si Kypr chtěl zachovat alespoň 51% podíl na plynovodu Afrodita-Vassilikos, měla by tato země na pokraji bankrotu přispět cca 5 miliardami USD.
Další skutečnou výzvou je najít klíč ke spolupráci s Tureckem, jak v diplomatické, tak i finanční oblasti. Od Kypru se očekává, že přijde s vhodnou kombinací různých investic výhodných pro Turecko, které by dále umožnily hledání kompromisu v oblasti ohrožení suverenity, uznání tzv. Turecké severokyperské republiky či zmrazení rozvoje v oblasti těžby uhlovodíků, nebude-li dosaženo rezoluce v Kyperské otázce. To bude velmi obtížné, protože Ankara vůbec neuznává existenci Kyperské republiky, neuznává Izraelsko-Kyperskou exkluzivní ekonomickou zónu (EEZ) a své požadavky (nejen na Nikósii) se snaží prosazovat vojenskou silou. Přesto existuje naděje, že by zemní plyn mohl Kypru pomoci získat dostatek síly k jednání s Tureckem.
Program OMT Evropské centrální banky a německé obavy o ústavnost
The ECB’s OMT Programme and German Constitutional Concerns
Guntram B. Wolff; Bruegel
Německý ústavní soud v Karlsruhe se v červnu 2013 začal zabývat mandátem Evropské centrální banky pro neomezený nákup vládních dluhopisů postižených zemí eurozóny – programem OMT (Outright Monetary Transactions). ECB oznámila potenciální spuštění OMT 6. září 2013. Tento program počítá s nákupem 1-3letých dluhopisů na sekundárním trhu (nejde o přímé financování) bez jakýchkoli ex ante kvantitativních limitů. Právě tato potenciální neomezenost je středobodem debaty o ústavnost takového programu. Žalobci tvrdí, že neomezené nákupy dluhopisů mohou vést k neomezeným nákladům pro německé daňové poplatníky, a to aniž by se takového rozhodnutí účastnil Bundestag, jemuž tato role přísluší. Jeho rozpočtová autonomie by tímto byla podle kritiků podkopána.
Guntram B. Wolf z think-tanku Bruegel naopak dokazuje, že případ OMT by neměl být posuzován na základě fiskálních a distribučních dopadů, neboť ty mohou existovat i v případě standardních měnových operací centrální banky, jež před soudem zpochybňovány nikdy nejsou. Program OMT dokonce snížil vysoká fiskální rizika, jimž bylo Německo před jeho vyhlášením kvůli své expozici vystaveno. Otázka tak spíše stojí, zda OMT spadá do mandátu ECB a zda je tento mandát naplňován efektivně.
G. B. Wolf uzavírá, že ECB přijala opatření, jež byla účinná a vhodná k vyřešení zásadního problému, kterému čelila (konkrétně nefunkční transmisní mechanismus měnové politiky). Jednání bylo zcela v rámci mandátu ECB s cílem zajistit řádné provádění měnové politiky, přičemž pouhé ohlášení možného spuštění OMT pomohlo snížit rizika a dostat trhy do nové rovnováhy. OMT tak představuje efektivní opatření, které pomáhá ECB vykonávat její mandát, a to je v celém případu nejdůležitější.
