Jaký je kontext aneb proč to Orbán dělá? Viktor Orbán je dlouhodobým kritikem užší evropské integrace. Hnacím motorem jeho populistických politik jsou naopak nacionalisticky laděná témata a svůj izolacionismus často falešně zastírá ochranou státní suverenity či tradičních hodnot. Silná, jednotná a vzájemně interagující Evropa není v zájmu žádného autoritáře. Projevy sbližování jsou tak rázem napadány, přičemž provládní mediální impérium dělá vše proto, aby útoky na evropské instituce či liberální Západ v maďarské společnosti získávaly sympatie veřejnosti. Oficiální komunikace vlády Viktora Orbána je výkladní skříní viktimizace podněcující nenávist. Nezřídka si bere na pomoc ruské narativy, zatímco jeho rukojmími se stávají víra a vlastenectví. Zmiňovaný výrok pronesl ve svém pátečním projevu ve městě Veszprém, které se uchází o titul Evropského hlavního města kultury.
Proč je téma nyní aktuální? Fabrikace vnějšího nepřítele za účelem konsolidace moci pro Fidesz představuje stále lákavější strategii, jak získat věčnou výmluvu v případech, kdy oportunistická vládní strategie selhává. Lhostejno, zda na poli diplomacie či ekonomiky, domnělí viníci jsou již předem definováni. Taktika tedy současně působí jako univerzální pojistka i nástroj diskreditace tradičních odpůrců režimu. Omezování základních svobod, korupční skandály i netransparentní veřejné finance, protialianční zahraničně-politické směřování nebo (nejen) ekonomické prospěchářství. To jsou pouze některé z důvodů, které motivují EU a USA činit Budapešti již téměř pravidelné výhrady. Rostoucí pnutí mezi Viktorem Orbánem a liberálním proudem západních demokracií eskaluje i verbální útoky maďarských vládních lídrů vůči „zahraničnímu vměšování“ Orbánem označených nepřátel. Ti obecně vždy disponují jedním zvláštním společným rysem – zajímají se o stav demokracie v Maďarsku a stále hlasitěji se vymezují proti množícím se kauzám vlády. V posledních měsících je to téměř pokaždé Brusel nebo Washington. Pohledem na charakter rozebíraného výroku je na místě uvést, že poslední Orbánovy kroky jistě sklidily v řadách ultrapravicových radikálů nemalý potlesk. Uveďme například věčné symboliky odkazující na návrat „Velkého Maďarska“, zákonodárství diskriminující komunitu LGBTIQ+, přehlížení opozičních levicových novinářů nebo třeba zcela konkrétně udělenou milost radikálnímu nacionalistovi, který byl za násilné útoky vůči předchozím skupinám odsouzen jako terorista k mnohaletému vězení.
Proč je téma důležité pro ČR a jak by měla vláda postupovat? Česká vláda by se měla postavit na obranu evropské integrace, nakolik je jednotná Unie v současných náročných časech více než potřeba. V opozici vůči snahám se distancovat by měla česká vláda bránit Transatlantická spojenectví ČR. Česká vláda by proto měla provokativní výroky odsoudit. Měla by však též komunikovat skryté příčiny těchto prohlášení a varovat před destabilizačními vlivy maďarského premiéra. Na mezinárodní konzervativní konferenci CPAC v Budapešti, sdružující všemožné evropské i americké národovce a fanoušky Donalda Trumpa, jenž se stal přehlídkou nacionalistického populismu, nám dává tušit o adresátechprotiintegračních výroků Viktora Orbána. Tváří v tvář pokračující izolaci Maďarska, Orbán nachází nové spojence mezi konzervativními radikály a poraženými populisty. S jejich podporou pak rozšiřuje svou vizi do četných temných koutů evropské politiky, kde využívajíc současné krize hledá úrodnou půdu. Demokratické, proevropské vlády střední Evropy by měly držet v paměti, kým byly v Budapešti při projevu Orbána první řady obsazeny.
Menu
