Vstup do eurozóny bezprostředně pocítí každý občan České republiky, proto je pro voliče jistě zajímavé, jakým způsobem se adepti na poslanecká křesla k této otázce staví. Je potřeba si uvědomit, že jestliže některé strany uvažují o termínu přijetí někdy kolem roku 2018 či 2019, musela by již nadcházející vláda přijmout konkrétní opatření, protože nezbytnou podmínkou pro vstup do eurozóny je například minimálně dvouletá účast v Evropském mechanismu směnných kurzů (ERM II). Jinými slovy, již tyto volby mohou přinést odpověď na otázku, kdy budou čeští občané platit eurem. Do analýzy byly zahrnuty následující strany: ANO, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS, SPOZ, Strana zelených, TOP 09 a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Informace byly sbírány primárně z volebních programů, pokud se otázka přijetí eura v dokumentech neobjevila, bylo čerpáno z mediálních vyjádření významných politiků.
KDU-ČSL
Nejvýraznějším zastáncem přijetí eura je KDU-ČSL, když tvrdí, že ČR by měla přijmout euro co nejrychleji. Jejich postoj do značné míry určuje přesvědčení předsedy strany Pavla Bělobrádka, že koruna ČR před recesí nezachránila. Ve svém programu argumentují ekonomickou výhodností přijetí společné měny, jako je ukončení spekulace s korunou, posílení přílivu zahraničních investic či usnadnění obchodování podnikatelským subjektům. Vstup do eurozóny však pro ně představuje i potvrzení politické příslušnosti ČR k plnohodnotným členům Unie. Jsou si však vědomi přísných podmínek, které ČR důsledkem ekonomické konjunktury zatím nesplňuje, což by kromě odpovědnější fiskální politiky měla vyřešit změna maastrichtských kritérií tak, aby byla provázána s ekonomickými cykly, protože kritéria v době růstu nemohou být totožná s těmi v době poklesu. Lidovci tedy požadují euro natolik důrazně, že by kvůli němu dokonce prosazovali změnu unijních pravidel.
TOP 09
TOP 09 ve svém programu uvádí, že si je vědoma závazku přijmout společnou evropskou měnu, který vyplývá z přístupových dohod. Zároveň se domnívá, že z dlouhodobého hlediska je eurozóna oblastí stability a prosperity přinášející pro ČR více výhod než nákladů. Jako jediná strana ve svém programu uvádí konkrétní časové rozmezí, když za vhodný okamžik pro přijetí společné měny považují období 2018-2020. Na svém blogu hájil tento postup Miroslav Kalousek argumenty, že pro exportně zaměřenou českou ekonomiku je euro výhodné a zároveň si všímá pozitivního trendu fiskální odpovědnosti uvnitř eurozóny, což je postoj, který dlouhodobě zastával jako ministr financí.
ČSSD
Ještě za éry Jiřího Paroubka v čele ČSSD strana deklarovala ochotu přijmout euro v roce 2014 či 2015. Krize v eurozóně tento optimismus postupně mírnila, ovšem i tak patří sociální demokraté k zastáncům společné evropské měny. Ve svém volebním programu se tématu věnuje velmi stručně a vágně, když se strana zavazuje, že ČR připraví na vstup do eurozóny, přičemž konkrétní datum je závislé ekonomické a sociální výhodnosti. Konkrétnější informace poskytuje na svém blogu stínový ministr financí Jan Mládek, když hovoří o možném reálném termínu mezi lety 2019-2021. Podle něj pro společnou měnu hovoří fakt, že ČR je velmi navázána na hospodářský cyklus Německa, což vytváří potenciál stát se jádrem eurozóny. Zároveň si uvědomuje, že bez silné podpory České národní banky nelze euro zavést, což vzhledem k jejímu současnému složení výrazně ovlivněné euroskeptickým Václavem Klausem nelze očekávat, i proto možný termín přijetí navrhuje relativně pozdě.
Strana zelených
Strana zelených se ve svém volebním programu k otázce přijetí eura vůbec nevyjadřuje. Zelené lze považovat obecně za proevropsky orientovanou stranu, ovšem do eurozóny nespěchají. Podle mediálních vyjádření sice souhlasí sice s postupnými kroky vedoucích k přijetí společné měny, ale v rámci fiskální politiky euro nepovažují za prioritu, proto nechtějí stanovit konkrétní termín. Ne zcela vyhraněný postoj k euru potvrdil i náš rozhovor s Jiřím Čáslavkou, který tvrdil, že ačkoli si strana uvědomuje závazek přijmout euro vyplývající z přístupových smluv, nemá strana zatím jasnou strategii, jak toho cíle dosáhnout, o čemž svědčí nevyjasněnost postoje uvnitř strany k případnému referendu. Mnohem příkřejší je pak ke společné měně předseda strany Ondřej Liška, který považuju vstup do eurozóny v současnosti za vyloučený. Argumentuje, že projekt neobsahuje mechanismy chránící měnovou unii před riziky, jako jsou například rozdílné výkony evropských ekonomik. Liška se však zároveň staví proti referendu, protože je přesvědčen, že o tomto kroku jsme už jednou rozhodli.
SPOZ
SPOZ sice ve svém volebním programu hovoří o posilování federálních prvků v Unii, z čehož vyplývá, že přijetí eura by pro ně mělo být samozřejmostí, v samotném programu však zmínku o tomto tématu nenajdeme. Lze se tak spoléhat pouze na mediální vyjádření některých členů, která nejsou koherentní. Předseda strany Zdeněk Štengl hovoří o nutnosti referenda, pražský volební lídr Zdeněk Žák chce přijmout euro, až to bude pro občany i ekonomiku výhodné. Možné datum vstupu do eurozóny pak nabízí místopředseda strany Vladimír Kruliš, jehož odhad se pohybuje mezi lety 2020-2025. Jestliže přijmeme tezi, že Miloš Zeman má na stranu výrazný vliv, lze SPOZ zařadit ke stranám euru nakloněným, protože současný prezident se netají názorem přijmout euro do pěti let.
KSČM
Pro někoho může být překvapující zjištění, že KSČM můžeme řadit spíše ke stranám, které jsou euru nakloněny. Na druhé straně nenalezneme v jejich programu o euru žádnou zmínku a relativně vstřícný postoj ke společné změně vyjadřuje dlouhodobě pouze Jiří Dolejš, který patří k liberálnější části Komunistů. Podle něj lze na příkladu Slovenska ukázat, že euro nemůže uškodit. Zároveň se sice vyjadřuje k nutnosti uspořádat referendu, podle něj však nikoli s otázkou ano/ne, ale kdy, protože přijmout euro jsme se zavázali se samotným vstupem do EU. Zároveň však Dolejš podmiňuje vstup do eurozóny přítomností ucelené strategie a konstelace určitých podmínek, mezi něž řadí fungování paktu stability a růstu, dobrá kondice eura i české ekonomiky.
ODS
Rezervovaný postoj ODS vůči euru je deklarován v jejím volebním programu, když věří v prospěšnost i budoucnost koruny. Trvají na referendum o případném vstupu do eurozóny, což zdůvodňují tím, že se závazky spojené s přijetím společné měny od podpisu přístupových smluv výrazně změnily. Dodávají, že nechtějí, aby čeští senioři dopláceli na mnohem bohatší řecké důchodce, a zároveň nechtějí připustit, aby vklady tuzemských daňových poplatníků a střadatelů posloužily jako záruky za dluhy zahraničních bank v důsledku vzniku jednotného evropského dohledu. Tento postoj již strana deklarovala ústy svého tehdejšího předsedy Petra Nečase na svém říjnovém kongresu v roce 2011, když jeho argumentace na kongresu byla se současným program prakticky identická. Krize v eurozóně a následné snahy o změnu ekonomické a finanční architektury EU tak sice slouží k podepření jejich negativního postoje, nelze však jednoznačně tvrdit, že společnou měnu odmítají apriorně. Podle Miroslavy Němcové lze o přijetí eura uvažovat v případě, pokud to bude výhodné.
ANO
K velmi rezervovaným stranám v otázce společné měny patří ANO a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. ANO se otázce ve svém programu vůbec nevěnuje a z vyjádření předsedy Andreje Babiše si lze těžko udělat ucelený obrázek. Sám se sice dříve považoval za příznivce eura, ovšem v nedávném rozhovoru pro Evropské hodnoty se k euru vyjadřoval skepticky. O něco konkrétnější je Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, když ve svém programu hovoří o přijetí eura pouze v případě, že to bude pro ČR jednoznačně výhodné, přičemž vstup do eurozóny striktně podmiňují referendem. Jak by se obě strany zachovaly, pokud by otázka skutečně ležela na stole, lze však jen těžko odhadovat.
Takže kdo?
Sečteno a podtrženo, pouze jedna z devíti sledovaných stran se vyjádřila proti euru, a to ještě slovy svého předsedy, nikoli v rámci volebního programu. Ostatní strany se v zásadě liší jen postojem kdy a jestli by občané měli rozhodnout v referendu. Otázkou však zůstává, jestli strany požadující referendum implicitně nevyjadřují zamítavý postoj ke vstupu do eurozóny. Pokud by se případné referendum konalo v současnosti, je pravděpodobné, že by občané vystavili euru stopku. Na tomto místě je však nutné zopakovat, že ČR se zavázala přijmout euro v rámci svých přístupových smluv a občané o tomto rozhodli již v roce 2003, byť si to dnes mnohdy ani neuvědomují. Stejně problematický je rovněž požadavek některých stran přijmout euro ve chvíli, až to bude výhodné. Strany tento požadavek vůbec nekonkretizují, takže se dá pouze odhadovat, co se za slovy ekonomická či sociální výhodnost skrývá. Zdržovací taktika je sice vzhledem k současné absenci tlaku EU na přijetí eura u nás účinnou strategií, jak se bránit vstupu do eurozóny, zároveň je však třeba dodat, že si lze jen těžko představit, že by ČR získala ex post výjimku z této povinnosti. Odkládat kroky vedoucí k přijetí společné měny tedy nelze donekonečna.
Jan Poruba působí v Analytickém týmu think-tanku Evropské hodnoty.
