Nová vláda a EU: hlavně neopakovat staré chyby

Občané v říjnových volbách jasně odmítli euroskeptické strany (Hlavu vzhůru 0,42%, Strana svobodných občanů 2,46% a ODS zaznamenala historicky nejhorší volební výsledek 7,72%), a tak po dlouhé době svítá naděje, že Česká republika v Evropské unii přestane hrát roli potížisty a zařadí se mezi seriózně brané, i když možná méně viditelné členy jakými jsou kupříkladu státy Pobaltí nebo Slovensko.

Strany nové koaliční vlády slibují ve své koaliční smlouvě „aktivní členství v Evropské unii“ i snahu o „úspěšné pokračování procesu evropské integrace“ včetně „dodržení všech daných slibů a závazků ČR směrem do zahraničí“.

Konkrétně by se to mělo projevit v efektivnějším „využití ekonomických možností členství“, jinak řečeno, v zvýšení českého exportu na evropský trh, kam dnes směřují čtyři pětiny našeho vývozu. Nová vláda také avizuje, že bude „připravovat ČR ke vstupu do eurozóny, včetně posouzení připojení k přískušným institucionálním krokům“ – tzv. fiskálnímu kompaktu (Česko a Velká Británie jej jako jediné dvě země EU nepodepsaly) a k vznikající bankovní unii.

S eurofondy bude líp

Důležitým bodem volebních programů všech stran bylo lepší využití evropských fondů. Česko také ještě stále patří k tzv. čistým příjemcům – ke krajinám, které z rozpočtu EU získávají víc, než do něj přispívají. Podíl pro ČR by měl pro nové rozpočtové období 2014 – 2020 dosáhnout zhruba 620 miliard korun a nová vláda ví co s tím: investice plánuje využít na zlepšení veřejné infrastruktury, zateplení budov, opravu památek, na zlepšení životního prostředí i na modernizaci školstva a vědy.

Koalice kvůli eurofondům schvaluje zákon o státní službě, jehož rychlé předložení do legislativního procesu bez rozsáhlé odborné diskuze odůvodňuje možným zastavením čerpání evropských peněz. Podle samotné Komise je však horní hranicí konec roku 2016.

Co by měla nová vláda dělat?

Česká evropská politika dlouhodobě trpí nekoncepčností – Sobotkova vláda by měla ve svém programovém prohlášení naznačit své priority v rámci ekonomického vládnutí v EU, které se v posledních letech masivně mění. Věty o evropském směřování země z koaliční smlouvy jsou tak vágní, že by je mohla podepsat snad každá česká vláda. I proto by měl Sobotkův kabinet začít intenzivně pracovat na své evropské strategii. Ta aktuálně platná – předložená Nečasovou vládou – byla jen soupisem obecných pozic k aktuálním legislativním návrhům EU, nikoliv dokumentem definujícím zájmy České republiky přesahujících několik dalších několik let.

Nečasův kabinet trpěl sporem o evropské směřování mezi ODS a TOP 09, takže se na vládní úrovni o strategických otázkách téměř nediskutovalo, evropské žezlo převzala ODS. Sobotkův sbor bude pravděpodobně názorově rozdělen mezi jasně vyprofilované sociální demokraty spolu s lidovci, na druhém břehu budou stát pragmatici z hnutí ANO, které si snad nějaký názor na konkrétní evropské politiky časem utvoří. Nový kabinet musí důkladné národní diskuzi o prioritách Česka věnovat více, než krátkou přestřelku za dveřmi Strakovy akademie. Jinak opět zůstaneme jen u slov.

Článek vyšel v Lidových novinách v úterý 4. února 2014

Rozšířená verze je k dispozici na ZDE

Daniela Chalániová a Jakub Janda

Autoři působí v think-tanku Evropské hodnoty