Evropa stojí tváří v tvář pokračující ruské agresi na Ukrajinu. Po okupaci a anexi ukrajinského Krymu Kreml svými lidmi a zbraněmi tyranizuje východ Ukrajiny. Již tuto sobotu se nejdůležitější evropští státníci sjedou na mimořádný summit, aby vybrali člověka do čela unijní diplomacie – vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
Tato postava sama nezastaví Putinův nátlak na Evropu, ani nesjednotí často velmi odlišné zájmy osmadvaceti evropských států. Po zklamání z britské baronky, která tuto pozici pět let zastávala, se však očekává, že by nový šéf unijní diplomacie měl být silnější postavou, která dokáže unijní zájmy koordinovat, například v oblasti sankcí a konkrétního postupu na Ukrajině a vůči agresivnímu Rusku. Tento člověk dalších pět let povede jednání evropských ministrů zahraničí a často bude jejich jménem jednat na nejvyšší světové úrovni.
Bezpečnost České republiky garantuje členství v NATO a v evropském společenství, které nás obklopuje. Nejsme ale jen diváky, jsme jedním z hráčů, kteří šéfa unijní diplomacie vybírají, mohou podporovat různé kandidáty a nakonec hlasují na mimořádném summitu pro konkrétní jména. Český premiér se už v červenci spíše překvapivě, ale správně postavil proti kandidátce většiny socialistů – mladé italské ministryni zahraničí, která je vůči Kremlu velmi vstřícná. Bohuslav Sobotka tehdy podpořil kandidáta pravicových lidovců – vůči Rusku nekompromisního polského ministra zahraničí, přestože sám patří k eurostraně sociálních demokratů.
Vzhledem k strategické důležitosti této volby by měla probíhat živá politická debata, koho chtějí koaliční strany a kdo je favoritem stran opozičních. Jak to tak u přístupu českých politiků k libovolně důležitým evropským tématům přímo ovlivňujících Česko bývá, realita je skutečně tristní.
Sněmovní ani senátní evropský výbor se k tomuto tématu nehodlá setkávat, aby vyslechl pozici vlády a na parlamentní půdě diskutoval volbu, která je pro nás upřímně důležitější než jedna česká komisařka. Premiér pouze na červencovém evropském výrobu řekl, že by chtěl kandidáta z našeho regionu a že je pro něj Polák Sikorski přijatelný.
Ani jedna z parlamentních stran k tomuto tématu nevydala za celé léto žádnou pozici, pouze TOP 09 kritizovala premiéra, že se před summitem nijak nevyjádřil a poukazovala na to, že v koalici evidentně neproběhlo žádné jednání na toto téma, což mimoděk ke konci července přiznal šéf poslaneckého klubu hnutí ANO.
Která česká politická strana podporuje Italku Mogherini, která je kritizována za přílišnou náklonnost k Putinovi? Jak podporuje premiér polského ministra zahraničí Radka Sikorského, pokud je stále favoritem celé vlády? Pokud je ten zablokován evropskými socialisty pro své protiruské postoje, komu česká vláda dá hlas pak? Které z dalších diskutovaných jmen je pro Česko více a který méně přijatelné? Jak se vláda staví k bulharské kandidátce Georgievě? Koho Česko podporuje na pozici předsedy Evropské rady? Jednal premiér s opozicí o svém vyjednávání, když tato volba ovlivní Česko na dalších pět let?
Na žádnou z těchto otázek nemáme ani pár dní před samotným summitem odpověď.
Pokud chceme vidět, jak neexistující je česká politická debata o strategických zájmech v rámci EU, tak zde máme konkrétní příklad. Vina neleží jen na vedení koaličních stran že o tématu vůbec nehovoří, ale i na opozici, že současnou vládu netlačí k jasnému vyjádření své pozice. Čeští politici prostě zase jednou zapomněli, o čem se v Evropě intenzivně jedná.
Radko Hokovský je výkonným ředitelem think-tanku Evropské hodnoty
Jakub Janda je zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty
