Think-tank Evropské hodnoty uspořádal diskuzi o Klimatické konferenci v Paríži. Europoslanec Poche vúči ní zůstáva pesimistický, analytik Kotecký na druhou stranu věří, že bude mít význam.
Dne 7. prosince se v prostorách CERGE-EI uskutečnila další z interpelací českých europoslanců. Tématem diskuze byla Klimatická konference COP21 a změny, které může konkrétně přinést.
Celá akce byla pořádána think-tankem Evropské hodnoty s podporou skupiny Progresivní aliance socialistů a demokratů. Veřejné debaty, kterou vedla právnička firmy Frank Bold Kristína Šabová, se zúčastnili poslanci EP Miroslav Poche (ČSSD), Stanislav Polčák (STAN) a analytik think-tanku Glopolis Vojtěch Kotecký.
Jako první se ujal slova Miroslav Poche a ocenil, že Evropské hodnoty interpelace pořádají a potvrdil, že diskuze s poslanci Evropského parlamentu na české scéně chyběla.
Přiznává, že téma klimatické konference není v současné době v České republice příliš atraktivní, v porovnání s každý den skloňovanou migrační krizí, Islámským státem či situací na Ukrajině.
Diskuzi Poche zahajuje ohlédnutím se zpět na Kodaňskou konferenci pořádanou roku 2009, na které se státy domluvily, že společným přístupem zabrání navýšení míry oteplování o 2°C. Toho se však zdaleka nepodařilo dosáhnout a obává se, že jsme již daleko od dohody, která by tomu bránila. Jelikož Evropou v současnosti tolik hýbe téma migrační vlny, zdůrazňuje, že v důsledku klimatických změn může přijít další, možná i větší.
Miroslav Poche: V důsledku klimatických změn může přijít další, možná i větší migrační vlna
Dále připomíná jednání ve Varšavě z roku 2013, která by měla být předstupněm právě probíhající konference. Státy si zde stanovily za cíl omezení emise CO2 a domluvily se, že dosažení cílů nebude závazné, to je však podle Pocheho nelogické. Tímto způsobem nemůžeme zastavit oteplování, ani snížit množství emisí. Za velké plus uvádí skutečnost, že Francie a Čína přistoupily na politiku snižování produkce CO2. Na druhou stranu vidí nebezpečí v přístupu USA, které jsou velice neochotné se v uvedeném směru k něčemu zavazovat. Klíčové je podle něho také začlenit více do debaty státy jihu, nikoliv pouze státy vyspělého severu.
Jako další se do debaty zapojil Stanislav Polčák. Ve své úvodní řeči se rovněž obrací do historie a připomíná Kjótský protokol, který byl jedním z významných dokumentů ochrany klimatu. Tehdy ho však odmítly ratifikovat USA a Čína, což významně zpomalilo boj proti klimatickým změnám. USA podle něj „zaspaly“ a začínají tuto problematiku řešit příliš pozdě, avšak zapojení vyspělých a silných států je pro tuto debatu nezbytné. Už z toho důvodu, že právě tyto státy se na znečištění ovzduší a jiných klimatických prohřešcích podílejí nejvíce. Až 10% vyspělých zemí produkuje 50% světového množství skleníkových plynů, zatímco 50% chudých zemí produkují 10% skleníkových plynů.
Stanislav Polčák: USA zaspaly a začínají tuto problematiku řešit příliš pozdě
Jako poslední přispěl svou úvodní řečí Vojtěch Kotecký, který rovněž zmínil hrozbu potencionální migrace z klimatických důvodů a aktuálnost tohoto tématu. Na rozdíl od svých kolegů se pan Kotecký obrací do budoucnosti a konkrétně polemizuje o budoucnosti pařížského summitu, který vnímá optimisticky a argumentuje třemi myšlenkami.
Prvním argumentem je připravenost. Ihned po konání Kodaňského summitu se odborníci vrhli ještě na hlubší a detailnější práci, která by v budoucnu mohla vést k mezinárodní dohodě. Dále argumentuje zlomem v otázce závazků. Nyní již do Paříže přijíždějí státy se sepsanými závazky, které si samy pro sebe připravily. Kotecký je označuje za poměrně solidní a za tvořící dobrý základ pro dohodu. Posledním Koteckého argumentem je skutečnost, že do jednání se zapojují významné státy (a zároveň znečišťovatelé), které k jednáním dříve zastávaly negativnější přístup a předkládají solidní závazky. Po zvážení všech tří argumentů Kotecký dospěl k názoru, že smlouva v Paříži vznikne a nebude mít zcela zanedbatelný význam.
Vojtěch Kotecký: Závazky jsou poměrně solidní a dobrý základ pro dohodu
Ve své řeči se Kotecký dále zabývá otázkou pozice EU a cestou jejího směřování. Evropskou unii před několika lety označil jako globálního leadera v klimatické ochraně, avšak dnes tomu už tak není. Důvodem je nejednotný postup členských států. Podíváme-li se na žebříček toho, jakým způsobem země podporují investice do obnovitelných zdrojů, mezi deseti nejlepšími nalezneme převážně neevropské státy. V tomto směru je však Vojtěch Kotecký podmíněně opět optimistický a věří, že Evropa bude chtít získat zpět pozici globálního leadera a zapracuje na sobě. Příkladem této snahy může být Německo, které se do první desítky tohoto žebříčku již probojovalo.
K otázce „co by sami považovali za skutečný úspěch, který by konference v Paříži mohla přinést,“ se jako první vyjádřil Miroslav Poche a zdůraznil svůj pesimistický postoj k výsledkům summitu. Tvrdí, že transparentní reportování, které představuje jediný závazek států, je málo. Trochu se také obává čínského přístupu a není si jist, zda by čínské reporty byly zcela důvěryhodné. Stanislav Polčák tvrdí, že dokud se nezapojí všechny státy, bude to veliké zklamání. V neúčasti států na jednotné klimatické politice vidí dokonce i jistou míru nebezpečí.Podle Polčáka je potřeba si uvědomit, že pro určité státy je téma klimatické ochrany naprosto klíčové a tím, že některé státy nepřijmou jednotný postup, velice negativně ovlivňují život v jiných státech. Tyto země mohou poté pociťovat právo určitým způsobem se proti tomuto jednání bránit.
Další otázka, kterou Kristína Šabová posouvá debatu dále, zní: „Co budeme, dělat, když Paříž selže?“ Jako první reaguje opět Miroslav Poche, který je optimistický a tvrdí, že k úplnému selhání dojít nemůže, jelikož státy samy iniciativně přichází se závazky pro sebe sama.
Stanislav Polčák, na rozdíl od Miroslava Pocheho, selhání nevylučuje. V takovém případě by podle něho Evropě zbyl jediný mechanizmus – omezit import ze zemí, které závazky nedodržují.
Jako odpověď na závěrečnou otázku „co nejambicióznějšího byste pro Českou republiku chtěli,“ Poche zmiňuje elektromobilitu, která u nás tolik podporovaná není, a to považuje za velký rest. Dále by si přál individualizaci výroby energie. Uznává, že ČEZ již činí v tomto směru jisté kroky, ale přál by si, aby se tento přístup k výrobě energie více rozšířil.
Stanislav Polčák souhlasí s individualizací. Dříve jsme podporovali stavby velkých solárních polí, ale je potřeba také motivovat zejména jedince a domácnosti.
