“Že by prezident nabízel za příznivý hlas v kongresu lukrativní funkce v dozorčích nebo správních radách? To bych mohl téměř vyloučit,” říká historik Igor Lukeš žijící v Bostonu. A jak je tomu v dalších zemích? Ve spolupráci s HN Dialog jsme s touto otázkou oslovili zahraniční politology a výzkumníky.
Někteří čeští poslanci nepodporující vládu se před několika měsíci vzdali mandátu a následně dostali lukrativní post v dozorčích radách významných podniků. Vláda díky tomu přežila. Vyšlo najevo, že posty v dozorčích radách jim pravděpodobně dohodil premiér Nečas a jeho spolupracovníci. Policie zasáhla a premiér Nečas (který před několika dny rezignoval) a oni bývalí poslanci už jsou nebo zřejmě budou obviněni z korupce. Diskuse v Česku se točí kolem toho, zda šlo o korupci, anebo zda jde o politický obchod v mezích zákona.
Zeptali jsme se analytiků, žijících v Evropě, jak by se k obdobné situaci přistupovalo v zemi, kde žijí. Je taková praxe standardní nebo by tam bylo něco takového nemyslitelné? Jsou trafiky politikům považovány za standard? Kde leží hranice mezi politickým obchodem a korupcí v zemi, ve které žijí?
Lotyšsko
Valts Kalninš, výzkumník institutu PROVIDUS, Lotyšsko
Myšlenka, že na některé funkce jsou dosazováni lidé spříznění se stranou proto, aby daná strana podpořila to či ono, je v Lotyšsku přijímána jako docela běžná politická praxe. „Chcete podporu? Nabídněte úřad” – to je běžné sdělení v neoficiálních jednáních o utvoření koalice. Občas se na takové jednání nahlíží s nelibostí. Nicméně zůstává diskutabilní, zda se jedná o úplatek, když předmětem vyjednávání je udělení legitimního vlivu politické skupině, jejíž podporu je potřeba zrovna získat.
Ačkoliv, kdyby poslanec svým hlasem měl zaručit osobní prospěch, tak by se to podle lotyšského práva zcela jasně dalo kvalifikovat jako korupční jednání. Aby se riziko takového jevu minimalizovalo, ponechává lotyšský zákon o konfliktu zájmů velice malý prostor pro poslance k akumulování dalších funkcí. Úřad parlamentního sekretáře na ministerstvech je jedním z mála, které mohou poslanci zastupovat, a i tak dostávají pouze jeden plat. Omezení se v praxi opravdu striktně dodržují.
Vzhledem k celkem nejednoznačné hranici mezi legitimním politickým obchodem a pokoutným kšeftováním s hlasy poslanců se stanovení přísných pravidel jeví jako užitečný nástroj k narýsování určité dělící čáry. I přesto musím dodat, že zpolitizované udílení funkcí ve státních podnicích je dlouhodobým problémem ve správě lotyšského veřejného majetku.
USA
Igor Lukeš, profesor historie a mezinárodních vztahů na univerzitě v americkém Bostonu
Trafiky tohoto typu jsou běžné. Ne ale pro politiky, spíš pro jejich finanční mecenáše. Kdo dá hodně peněz na kampaň do Bílého domů, může počítat s velvyslaneckým postem nebo jiným místem, kde ani amatér nemůže moc uškodit. Že by president nabízel za příznivý hlas v kongresu lukrativní funkce v dozorčích nebo správních řadách bych téměř mohl vyloučit. Už jen z toho důvodů, že takové rady nesestavují presidenti nebo politici vůbec. Teoreticky je formují akcionáři, ale hlavně se je snaží sestavovat vrchní ředitele samotných společnosti, protože jejich pobyt ve funkci a jejich platy členové dozorčích rád určují.
Rumunsko
Dr. Teodor Lucian Moga, profesor evropských studií na rumunské Alexandru Ioan Cuza University v Iasi
V tomto případě se rozhodně jedná o úplatek a politickou korupci, proti které by se mělo bojovat podle principu nulové tolerance. Aby byla vymýcena korupce a politické ovlivňování ve středoevropských státních institucích, je nutné takové jednání trestně stíhat. V tomto smyslu je probíhající vyšetřování v Česku zcela normální. Co se týká Rumunska, takový případ zde není nemyslitelný, ale ani běžnou praxí. Proces poevropšťování očivodně ještě v regionu není zdaleka dokončen a je potřeba ještě učinit velké kroky směrem k vládě práva, transparentnosti a kvalitní státní správě.
Itálie
Vít Kučík, publicista a podnikatel žijící v italském regionu Veneto
Nevzpomínám si na žádný proces, ve kterém by italského politika soudili za pouhé přijetí postu nebo jmenování do něj. Politická korupce má dvě roviny – morální a právní. Morální rovina je a zůstane vždy do určité míry nejasná, závisí na úhlu pohledu a hodnotách toho, kdo ji posuzuje. Morální zúčtování provádí pouze voliči ve volbách, nikdy ne soudci. V právní rovině je podstatné porušení konkrétního zákona – měl pravomoc daný člověk expolitika na daný post přijmout? Mohl se expolitik o pozici ucházet? Porušil konkrétní zákon? Italská politická scéna je také voliči velmi neoblíbená a řeší s nimi mnohá morální dilemata. Až na výjimky (kauza Berlusconi) však především v politicko-morální, nikoliv právní rovině.
Slovensko
Andrej Nosko, Think Tank Fund, Slovensko
Niečo podobné sa podľa Wikileaks údajne dialo aj na Slovensku. Napríklad, keď prešla radikálna zdravotnícka reforma, či keď premier Dzurinda dovládol aj vďaka prekvapivej podpore bývalých poslancov HZDS. Avšak potom ako informácie o tejto korupcie prenikli na verejnoť aj formou údajného spisu Gorila bola táto politická garnitúra voličmi tvrdo potrestaná.
Korupcia a úplatok nemusí mať len finančnú formu, na Slovensku sme zažili aj obvinenie policajta, ktorý bral ako úplatok čučoriedky. Úplatok, či už finančný alebo nefinančný, je korupciou a aj napriek jej častému výskytu v našich krajinách ju nemôžeme a nesmieme považovať za štandard.
V USA napríklad existuje veľké množtvo funkcii do ktorých sú nominovaní stranícki kandidáti za zásluhy pri prezidentovej predvolebnej kampani (vrátane mnohých postov veľvyslancov), avšak problem nastáva, ak sú nominanti prezentovaní ako nestranícki, ak nie sú na funkciu kvalifikovaní, alebo ju dostanú “za odmenu.” V takomto prípade sa určite jedná o nenáležitú výhodu, ktorá je formou korupcie. Zakony v jednotlivych krajinach majú rozdielnu úroveň citlivosti voči korupcii, korupcia v rôznych formách, má však negatívny vplyv na spoločnosť. Rozdiel medzi politickým bartrom a korupciou je najmä v tom, že pokiaľ k politickým bartrom dochádza verejne a cieľom je primárne prospech pre voličov, ktorých politik alebo jeho strana reprezentuje, v prípade jasnej korupcie ide o prospech pre jednotlivca alebo jeho politickú stranu.
Korupce je mezi ukrajinskými poslanci celkem běžná věc. Na každém zasedání je tak 10-20 % opozičních poslanců, kteří zvednou ruku spolu s provládními stranami. Je veřejným tajemstvím, že takové chování je podpořeno úplatky nebo jinými způsoby, včetně nátlaku bezpečnostních složek na poslance, jejich rodiny a firmy. Dalším způsobem ovlivňování poslanců je soudní zrušení jejich mandátu (jako například v dobře známém případu Julie Tymošenkové). Kvůli slabé politické kultuře a nedostatku demokratické tradice toleruje ukrajinská společnost poslancům jednoznačná porušení práva, když se rozhodnout tak nebo onak porušit ústavu a to třeba tím, jako když třeba za sebe nechávají hlasovat jiné.
Rumunsko, USA – a Česko
Cristina Nicolescu Waggonner, americká politoložka a autorka dizertace o korupci v ČR a Rumunsku
Ano, je to korupce, která by se měla vyšetřovat.
V řadě mladých demokracií je to běžnou politickou praxí. Ale to takové jednání nečiní méně zkorumpovaným. Je totiž v rozporu s demokratickými principy zastupování a reprezentace. Politici v takových případech hájí své vlastní zájmy (zejména za účelem obohacení) na úkor zájmů občanů, jejichž požadavky pak zůstávají opomíjeny. V mnoha středo- a východoevropských zemích se toto děje docela běžně.
Vládnoucí koalice by neměla zasahovat do legislativního procesu, což by se vskutku dalo označit za korupci a mělo by se to odpovídajícím způsobem vyšetřovat. Vláda tak zneužívá veřejného úřadu k osobním účelům, k prosazení legislativy, která je v jejich zájmu a udrží je u moci. To není demokratické jednání. Ve Spojených státech se děje to, že členové kongresu bývají přesvědčováni zájmovými skupinami, aby hlasovali proti zákonům, po kterých touží třeba celá země (například kontroly držitelů zbraní), ale nevšimla jsem si, že by členové opozice za hlasování s provládními stranami dostávali funkce ve státních podnicích. V Rumunsku se takové praktiky díky Národnímu protikorupčnímu ředitelství a Národní agentuře pro integritu daří postupně potírat.
Jiná věc je, že u poslanců, kteří funkce přijali, můžeme mluvit o korupci, jen když předpokládáme, že jim to přinese nelegální výhody. Problémem však ve skutečnosti je konflikt zájmů. Členové parlamentu by rozhodně neměli zároveň sedět v dozorčích radách státních podniků. Spíše to je jasným případem korupce.
Velká Británie
Petr Bouchal, specialista na veřejnou správu a bloger HNDialog, Londýn
Jmenování politiku do státních firem v Británii je téměř vyloučeno. Nevím, jestli to zákon zakazuje, ale protože se jedna se o hospodaření s penězi daňových poplatníků, premiér si nedovolí si s tím zahrávat. Naopak pozice nevýkonných (poradních) členů dozorčích rád státních firem a ministerstev často za symbolicky honorář přijímají špičkoví manažeři, kteří tak po ukončení aktivní kariéry předávají své zkušenosti veřejnému sektoru. “Propojení politiky a byznysu” tedy v Británii dopadá pro daňového poplatníka poněkud výhodněji, než je tomu v ČR.
Reakce z dalších zemí budeme zveřejňovat v následujících dnech