Čtenářům děl anglického spisovatele Charlese Dickense je titulek tohoto článku zajisté povědomý. Zvážíme-li, že jmenované knihy psal v rušné době plné inovací, které šly ruku v ruce s industrializací, sedí jejich názvy vlastně i na dobu naši, kdy pozorujeme globální procesy poháněné řadou nových technologií. Jenže tyto procesy často probíhají na popud mezinárodních zájmu, jenž nemusí nutně zohledňovat jednotlivé regiony a státy.
Co to znamená pro jednotlivé tvůrce politik v Evropě?
Současné politické dokumenty nacházejí východiska z ekonomického propadu v investicích do vědy, inženýrství a technologie. Argumentují tím, že skrze investice do těchto oblastí lze získat znalosti, které jsou nutné k pozvednutí národních ekonomik, generování bohatství a vytvoření nových pracovních míst. V politických dokumentech je to bráno jako lineární proces. Na jedné straně vložíme peníze, na druhé pak vypadnou pracovní místa a peníze.
Co by se tomu dalo vytknout? Dává přece smysl, že prvenství na poli vědeckých inovací propůjčuje podnikům konkurenční výhodu a umožňuje regionům odlišit se. Ale funguje to tak doopravdy? Od vědy si slibujeme nadějné vyhlídky. Oprávněně? Můžeme očekávat, že vědecké objevy přinesou nová pracovní místa a bohatství, jak tvrdí politické dokumenty?
Inu, možná by neuškodilo podívat se na to, o jaké inovace jde. Vědci jsou často fascinováni tématy, které s trhy nemají nic společného. Když se jim podaří přijít se skutečně průlomovou myšlenkou, například s inovací, která naprosto změní způsob, jakým konkrétní průmyslová odvětví pracují, očekáváme, že to zajisté pozitivně ovlivní město či zemi, ve které se oni vědci nacházejí.
Grafenový příběh
Možná to zní rozumně. Odpovědí je však pouze snad nebo dokonce i ne, žádný pozitivní vliv na město či zemi nemají. Názorným příkladem je objev grafenu, za který obdrželi v roce 2010 dva vědci z University of Manchester Nobelovu cenu. Zvážíme-li vlastnosti grafenu, představuje tento objev milník v inovacích spotřebitelské elektroniky. Tato prestižní mezinárodní cena tedy určitě zanechala pozitivní stopy na pracovním trhu a na míře bohatství regionu, že ano?
Bohužel ne. Z více než 7 500 grafenových patentů zaregistrovaných k dubnu tohoto roku pocházelo méně než 1 % z Velké Británie. Výzkum využití nových grafenových technologií se odehrává jinde. To samé platí o veřejných investicích. Ačkoli britská vláda investovala do nových grafenových center, mnohem objemnější evropské investice putovaly do Švédska, a nikoli do Manchesteru. Je jasné, že profesoři z University of Manchester do výzkumů zapojeni budou, ale otázkou zůstává, kolik pracovních míst a finančních zdrojů tím Manchester získá.
Nevypadá to, že by se touhle cestou dalo docílit pozitivních efektů v regionu, např. nových pracovních míst. A ani bychom to proto neměli očekávat.
Na vině je zčásti průmyslový kontext využití grafenu – elektronika, mobilní technologie atd. a geografické rozmístění mnoha globálních hráčů v těchto odvětvích. Celá řada grafenových patentů tak pochází z dalekého východu, neboť právě tam se klíčoví hráči nacházejí.
Skrytá hodnota postupných inovací
Postupné inovace už u tvůrců politik tak oblíbené nejsou. Nobelovu cenu za ně zřejmě neobdržíte, ale právě ony mohou mít silný tržní dopad. Postupné inovace znamenají jednu či více malých vylepšení již existujícího výrobku, čímž je zajištěna jeho dlouhodobá konkurenceschopnost. Postupné inovace vyžadují proaktivní jednání, vyvíjení nových řešení spolu se zákazníky, nabízení nových služeb a produktů tak, aby odrážely nyní pozorované a do budoucnosti předvídané potřeby.
Ve spojitosti s webem lze objevit řadu[M1] postupných inovací, např. technologické produkty jako iPady, inovace od Googlu a méně nápadné příklady jako vícebřitvé holící stojky a cyklistické inovace. Mají společné to, že využili různých technik a materiálů, aby uspokojili potřeby spotřebitelů. Tím, že úzce spolupracují se zákazníky, sousedí jejich výzkum a vývoj takřka s trhem, a proto dokáží nově vyvinuté produkty prodat rychleji.
Do procesu vývoje inovací zasahují tudíž také nástroje byznysu, managementu a designu, a nejen věděcké a technologické objevy. Snažím se tím zpochybnit důležitost vědeckých objevů? Samozřejmě, že ne. Avšak je nutné zvážit kontext a současně se soustředit na to, co je možné pro hospodářský růst vykonat.
Co to tedy v konečném důsledku znamená pro země jako Česká republika, které se vrhají do prováděcích plánů a programů inovací za podpory strukturálních fondů? Soustředit se na své již rozvinuté silné stránky, klást důraz nejen na radikální, ale i postupné inovace, vyvinout strategii pro přilákání klíčových společnosti, které vyvíjejí veděcká a technologická řešení – to zhruba jsou ve zkratce první užitečné kroky. S největší pravděpodobností tyto základy zaručí, že se jim investice vrátí na místní úrovni. Není lepší přizpůsobit tyto naše nadějné vyhlídky, než-li skončit v ponurém domě?
Pro ty, kteří Dickense možná ještě tak dobře neznají, doporučuji tuto postupnou inovaci známou téměř všem – Wikipedii.
Nadějné vyhlídky: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nad%C4%9Bjn%C3%A9_vyhl%C3%ADdky
Ponurý dům: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ponur%C3%BD_d%C5%AFm.
Autor: Lynn Martin, Manchester Metropolitan University
