Foto: Pohled na centrum Tchaj-pej, Olimpia Kot
Co se děje?
Podle zprávy vydané 20. listopadu 2024 získal Tchaj-wan nízké hodnocení v žebříčku Climate Change Performance Index (CCPI), který monitoruje klimatickou politiku vybraných zemí. Země si oproti loňsku polepšila pouze o jedno místo a umístila se na 60. místě ze 64 hodnocených států. Její nízké umístění je připisováno nedostatkům v oblasti využívání energie, emisí skleníkových plynů, rozvoje obnovitelných zdrojů energie a politiky v oblasti klimatu. Stejně jako v předchozích letech tchajwanské ministerstvo životního prostředí odmítlo výsledky jako neobjektivní. Ministr Pcheng Čchi-ming (彭啟明) uznal, že indikátor CCPI má sice určitou referenční hodnotu, pro úplné hodnocení je však nedostatečný a nepředstavuje komplexní měřítko pokroku Tchaj-wanu v oblasti klimatu. Ačkoli ministerstvo zdůraznilo, že se Tchaj-wan snaží přejít na obnovitelné zdroje, existují výzvy v podobě systémových a infrastrukturních překážek, které dosažení jeho ambiciózních cílů brání.
Jaké jsou širší souvislosti?
Tchaj-wan oznámil ambiciózní plán na dosažení bilančně nulových emisí uhlíku do roku 2050. Odborníci z CCPI však vyjadřují obavy, že k jeho naplnění je zapotřebí větší množství krátkodobých cílů. V roce 2023 pocházelo 83,09 % tchajwanské elektřiny z fosilních zdrojů, z toho 39,54 % ze zemního plynu, 42,21 % z uhlí a 1,34 % z ropy. Jaderná energie se podílela z 6,31 % a obnovitelné zdroje energie z 9,52 %. Cílem vládní strategie energetické transformace je zvýšit podíl obnovitelné energie na 20 % do roku 2025 a do roku 2050 navýšit tento podíl až na 60-70 %. Tchajwanské portfolio obnovitelných zdrojů energie zahrnuje investice do solárních, větrných, geotermálních a oceánských zdrojů energie. Přestože odborníci tento vývoj podporují, zároveň kritizují nedostatek podrobnějších plánů na postupné ukončení těžby ropy a plynu a tvrdí, že taková opatření jsou pro dosažení skutečné udržitelnosti zásadní.
Tchaj-wan postupně ukončuje provoz jaderných a uhelných elektráren, přičemž hlavním zdrojem energie se má stát energie větrná. Klíčové pro přechod země na nízkouhlíkové hospodářství jsou proto větrné elektrárny na moři. Vývojáři v oblasti větrné energie ale čelí významným překážkám, zejména pokud jde o spory s místními rybářskými sdruženími o rybolovná území a kompenzace. Potýkají se také s širšími problémy, včetně politických rizik spojených s geopolitickou situací Tchaj-wanu, která mohou odrazovat zahraniční investice. Podle vládních plánů by se však tchajwanské větrné elektrárny na moři měly v rámci 3. fáze rozvoje pobřežních zón připojit k distribuční síti už v letech 2026 až 2035. Jejich kapacita by mohla pokrýt téměř 40 % poptávky po elektřině na Tchaj-wanu v čase spotřebové špičky.
Proč je to důležité?
Po stanovení cíle bilančně nulových emisí uhlíku do roku 2050 schválil Tchaj-wan v lednu 2023 tzv. Zákon o reakci na změnu klimatu (The Climate Change Response Act). Tím se stalo naplňování tohoto cíle právně závazným. Tyto ambiciózní záměry přinesly napětí a výzvy, které odrážejí širší problémy tchajwanské energetické transformace, zejména pokud jde o praktické aspekty implementace politických plánů a o komplexní problémy spojené s rozšiřováním infrastruktury. Situaci navíc komplikuje ekonomická trajektorie Tchaj-wanu, zejména v odvětvích s vysokou poptávkou, jako je umělá inteligence, polovodiče a elektrická vozidla. Vláda odhaduje průměrný roční nárůst poptávky po elektřině v letech 2024 až 2028 na 2,5 %, přičemž se předpokládá, že energetické požadavky ze strany technologií umělé inteligence výrazně vzrostou: z 240 megawattů (MW) v roce 2023 na 2,24 gigawattů (GW) v roce 2028.
Tyto prognózy zdůrazňují naléhavost řešení infrastrukturních a politických problémů, aby bylo možné uspokojit budoucí poptávku po energii. Přitom je nezbytné zachovat křehkou rovnováhu mezi úsilím o dosažení cílů energetické transformace země a respektováním práv komunit, jichž se tato transformace dotýká, včetně ochrany jejich zdrojů obživy. V této souvislosti jsou zvláště významná pozemková práva původních obyvatel, na jejichž půdě se nachází řada obnovitelných zdrojů energie. Rozvoj obnovitelných zdrojů energie může přinést značné environmentální a ekonomické výhody, často se však dostává do střetu s pozemkovými právy domorodých obyvatel, jejich kulturním dědictvím a tradičními ekologickými praktikami. Zásadním pro překonání těchto problémů bude snaha zprostředkovat a zajistit spravedlivé dohody o případných kompenzacích, která je podmíněná transparentním zapojením všech zúčastněných stran.
