Bezpečnost potravin, nebo informační krize?

Skandál s kuchyňským olejem je především selháním systému, jehož úkolem je regulace. Když se kontaminovaný olej dostal do potravinářského zpracovatelského řetězce, selhaly bezpečnostní mechanismy firem a úřady jen těžko vysvětlovaly, jakého rozsahu problém dosáhl.

Skandál však již není jen o tom, co se dostalo do tchajwanských kuchyní. Je rovněž o tom, kdo bude závažnost tohoto selhání vysvětlovat.

Dne 30. června byl tchajwanský Úřad pro kontrolu potravin a léčiv informován, že přibližně 1 300 tun sójového oleje od společnosti Central Union Oil Corp se sídlem v Tchaj-čungu obsahovalo více než čtyřnásobek tchajwanského zákonného limitu pro benzopyren. Následné nezávislé šetření odhalilo další nevyhovující šarže u stovek prodejců, což vedlo k dalšímu stahování výrobků z trhu.

Tyto problémy nejsou pouhým výmyslem. Nebyl to Peking, kdo závadný kuchyňský olej vyráběl, a nebyl to ani Peking, kdo oslabil řádnou kontrolu bezpečnosti potravin.

Dne 15. července mluvčí čínské Kanceláře Státní rady pro záležitosti Tchaj-wanu (TAO) Zhu Fenglian (朱鳳蓮) obvinila vládu Demokratické pokrokové strany (DPP) ze snahy „zatajovat a skrývat informace“. Čína se tak svými výroky snaží přerámovat probíhající vyšetřování na důkaz úmyslného klamání.

Geopolitický záměr Pekingu se záhy jednoznačně potvrdil. Mluvčí Zhu obvinila tchajwanskou DPP z toho, že „znovu a znovu riskuje životy a veřejné zdraví ve jménu věrnosti Spojeným státům“. Stranicko-státní tisk spojil olejový skandál se staršími kontroverzemi týkajícími se amerického vepřového masa obsahujícího raktopamin, dovozu amerických zemědělských výrobků nebo japonských potravin z Fukušimy.

Dosud není dostatek důkazů, které by jednoznačně potvrzovaly existenci skryté sítě účtů, jako tomu bylo u dříve prokázaných čínských vlivových operací.

Co však v této chvíli lze doložit, je velmi jednotný způsob, jakým o kauze informují čínská státní a stranická média. TAO, státní tisková agentura Xinhua a People’s Daily vykreslují regulatorní selhání jako důkaz selhání demokracie a kauzu dávají do souvislosti s tchajwanskými vztahy s USA.

Potravinová bezpečnost je ideální půdou pro šíření nepravd. Kontaminaci nelze vidět, vědecká fakta se veřejnosti obtížně vysvětlují a úřady, které mají Tchajwance uklidňovat, jsou zároveň těmi, jejichž selhání při provádění řádných kontrol celou situaci způsobilo.

Japonské rozhodnutí zahájit 24. srpna 2023 vypouštění ošetřené vody z jaderné elektrárny Fukušima Dai-ichi do moře vyvolalo v Jižní Koreji bouřlivou debatu. Stalo se tak jen několik dní poté, co se jihokorejští, japonští a američtí představitelé setkali v marylandském Camp Davidu s cílem prohloubit trilaterální bezpečnostní spolupráci. Jihokorejské obavy ohledně bezpečnosti konzumace mořských plodů byly autentické, stejně jako domácí odpor vůči sbližování tehdejšího jihokorejského prezidenta Yoon Suk-yeola s Japonskem.

Vlivová operace skupiny Storm-1376, napojené na Komunistickou stranu Číny (KSČ), se snažila tento konflikt ještě více prohloubit. Skupina zveřejnila stovky příspěvků v korejštině, podpořila protesty a amplifikovala vyjádření tehdejšího vůdce jihokorejské opozice Lee Jae-myunga, který vypouštění označil za „terorismus prostřednictvím kontaminované vody“. Některé příspěvky obviňovaly USA ze snahy o „vodní nadvládu“. Peking však rozhořčení Jihokorejců nevymyslel. Pouze využil jihokorejské hlasy a existující rozkol dále prohloubil.

V Polsku podobná kontroverze vznikla přímo v důsledku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Poté, co Rusko narušilo ukrajinské vývozní trasy přes Černé moře, EU v květnu 2022 pozastavila cla na ukrajinské zemědělské produkty, aby pomohla Kyjevu přepravovat obilí po zemi. Velká část tohoto obilí však zůstala v okolních evropských státech, což vedlo k poklesu jeho cen.

Polský Nejvyšší kontrolní úřad však posléze odhalil skutečné nedostatky v kontrole dovozu. Například obilí určené pro potravinářské nebo krmivářské účely bylo vykazováno jako obilí pro technické účely. Když zemědělci 9. února 2024 zahájili generální stávku, ruská státní média a s nimi spojené sítě šířily tvrzení, že ukrajinské produkty jsou jedovaté a že Polsko obětuje své spotřebitele a zemědělce ve prospěch Ukrajiny a EU. Ani tento spor Moskva ale nevytvořila sama. Pouze využila zablokované hranice k tomu, aby vykreslila polsko-ukrajinskou válečnou jednotu jako rozpadající se zevnitř.

Během několika dní se místním prokremelským kruhům podařilo zobecnit jeden nevyhovující vzorek na veškeré dovážené ukrajinské obilí a začaly jej označovat za toxické. Tato panika vrcholila jen několik měsíců před volbami 30. září 2023, kdy tehdejší opozice (budoucí vládní koalice) tvrdila, že se Západ snaží Slovensko zatáhnout do války. Robert Fico se stranou Smer-SD volby vyhrál se slibem, že ukončí vojenskou pomoc Ukrajině. Kauza s ukrajinským obilím volby nerozhodla, ale ukazuje, jak rychle se mohou obavy o potravinovou bezpečnost proměnit v nedůvěru vůči vládě.

Stejný řetězec eskalace je patrný i na Tchaj-wanu. Z kontaminované šarže se rychle stává celý otrávený systém distribuce potravin. Z probíhajícího vyšetřování se stává zametání problému pod koberec. Ze selhání regulátorů se stává důkaz, že demokratické zřízení není schopno zemi efektivně řídit. Nakonec je toto selhání dáváno za vinu tchajwanským vztahům s USA a dalšími demokratickými partnery.

Tchajwanské úřady zastavily výrobu, zahájily rozsáhlé stahování výrobků z prodeje, poskytly potřebné informace a nařídily nezávislé vyšetřování. Vláda však vystupovala především jako regulační orgán, přestože by bylo vhodnější více komunikovat svou snahu chránit důvěru veřejnosti.

Regulační orgán zveřejňuje čísla šarží a prahové hodnoty stanovené zákonem. Strategická komunikace vysvětluje, proč se informace změnily, co zůstává neznámé, co pro občana znamená vystavení škodlivé látce a kdy může očekávat další informace.

Bez takového postupu působí každé nové sdělení spíše jako neochotné přiznání než jako známka pokroku.

Tchaj-wan by si z toho měl vzít tři ponaučení. Za prvé, každý závažný incident v potravinářství vyžaduje jeden průběžně aktualizovaný a veřejně přístupný záznam, který odděluje potvrzená fakta od paniky, otevřeně prezentuje dosud nezodpovězené otázky, označuje dotčené produkty, poskytuje spotřebitelům jasné pokyny a stanovuje termín dalšího briefingu.

Za druhé, vláda potřebuje nezávislé ověřovatele, kterým veřejnost důvěřuje právě proto, že nejsou přímo navázáni na vládu. Nezávislé laboratoře, toxikologové, lékaři, spotřebitelské organizace, maloobchodníci a místní samosprávy by měli vysvětlovat rozdíl mezi překročením zákonných limitů, vystavením nebezpečné látce a skutečným zdravotním rizikem.

Za třetí, Tchaj-wan a EU by měly své obavy ze zahraničního vměšování přetavit v hlubší spolupráci. Evropa má zkušenosti s ruským zneužíváním obav občanů ze zemědělských výrobků a nedůvěry vůči kontrolním orgánům. Tchaj-wan zase rozumí tomu, jak Peking přizpůsobuje svá politická sdělení místním podmínkám a využívá domácí kontroverze k šíření protiamerického sentimentu.

Společná cvičení by měla testovat nejen připravenost na volby a vojenské hrozby, ale rovněž dopady šíření kontaminovaných potravin, zvířecích nákaz, blokád zemědělských výrobků nebo výpadků dodávek nezbytných k přežití. Právě na základě zvládání těchto situací si budou občané utvářet názor na důvěryhodnost státních institucí.

Výhoda Pekingu nevyplývá jen z propracované propagandy. Plyne rovněž z neschopnosti demokratických institucí efektivně působit v informačním prostředí, kde často komunikují pomalu, defenzivně a útržkovitě.

Odpovědí není zakrývání selhání ve jménu demokratické odolnosti. Je třeba dokázat, že demokratická odpovědnost funguje: přiznat, v čem jsme udělali chybu, otevřeně vysvětlit nejistotu, viditelně chybu napravit a jasně poukázat na zahraniční vměšování, aniž bychom přitom odmítali oprávněné obavy veřejnosti.

Autor:

• Marcin Jerzewski葉皓勤 je vedoucí Tchajwanské pobočky Bezpečnostního centra evropských hodnot a stipendista v organizaci Visegrad Insight.