V Evropě kolují pořád nové a nové myšlenky. Jenže kdo se v nich má vyznat? Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty přináší výběr těch nejzajímavějších studií, které vydaly přední evropské think-tanky.
Cesty k dosažení skutečné fiskální unie
Pathways to achieve a Genuine Fiscal Union
Francesco Nicoli, European Policy Centre
Tlak finančních trhů na euro od července 2012 polevil, zejména kvůli ujištění ECB, že, slovy jejího prezidenta Maria Draghiho, „udělá cokoliv“ pro záchranu společné měny. Nicméně Evropa stále čelí strukturální krizi, jíž žádná měnová politika nemůže vyřešit. Povaha krize si žádá reformu unijních institucí.
Podle většinového názoru má být nezbytnou součástí takové reformy určitý stupeň fiskální integrace. Jakákoliv forma fiskální unie však musí splnit dvě základní funkce: zamezit vzniku endogenních asymetrických krizí a napravit vážné hospodářské a fiskální krize. První, „preventivní“ funkce, si žádá věrohodný systém koordinace hospodářských politik a rozpočtová pravidla. Druhá, „opravná“ funkce, musí disponovat mechanismy na finanční podporu členských států usilujících o reformy, na posílení důvěryhodnosti závazku vlády splatit své dluhy a také nástroji na podporu hospodářského růstu.
Do této doby bylo položeno již pět stavebních kamenů fiskální unie: Six Pack, Fiskální kompakt, Two Pack, Evropský stabilizační mechanismus (ESM) a zárodky bankovní unie. Tyto institucionální inovace však zatím řeší zvláště preventivní stránku krizí a jsou zcela nedostatečné k dosažení skutečné fiskální unie podle výše zmíněných kritérií. Francesco Nicoli ve studii popisuje několik konkrétních kroků, které je třeba v krátkodobém a střednědobém horizontu učinit, aby tohoto cíle bylo možno dosáhnout. Celou studii si můžete přečíst po kliknutí na shora uvedený český překlad názvu studie.
Poučení ze tří let boje s krizí v eurozóně: Jak to příště udělat dobře
Lessons from Three Years of Euro-Area Crisis Fighting: Getting It Right Next Time
Alessandro Leipold, The Lisbon Council
Poté, co Evropská centrální banka (ECB) v srpnu 2012 oznámila, že je pro záchranu eura ochotna přistoupit k neomezenému nákupu dluhopisů, napětí v eurozóně výrazně polevilo. Avšak riziko dalších nepředvídaných překážek na cestě z krize ven je stále vysoké, jak ukázal jasně případ Kypru. V říjnu 2012 byl k systematickému řešení krize vytvořen stálý Evropský stabilizační mechanismus (ESM). Nicméně jeho úspěšnost bude záviset zejména na vyřešení několika naléhavých problémů v jeho fungování.
Kromě aktuálních výzev spočívajících v pohotovém řešení krize v zemích jako je Itálie, Španělsko, Irsko, Portugalsko, Řecko, Kypr a případně dalších, je třeba řešit také kritické trhliny v samotném nastavení ESM, které ovšem i přes svou značnou důležitost a naléhavost nepřitahují dostatečnou politickou pozornost. Klíčové nedostatky fungování ESM se týkají zejména třech oblastí – včasného použití mechanismů, posílení schopnosti splácet a samotné implementace programu jako takového. Řešení těchto nedostatků obecně vyžaduje především zvýšení pohotovosti, transparentnosti, předvídatelnosti a efektivnosti činností ESM.
Jednotlivá opatření lze rozdělit do tří hlavních okruhů. Prvním je nastavení rozumné míry podmíněnosti stabilizačních programů. Současný rozsah podmínek je nesmyslně přehnaný. Chybí stanovení priorit a zaměření na skutečně zásadní makroekonomické otázky. Druhým nezbytným opatřením je určení úvěrových limitů, které by vedlo k rovnoměrnějšímu rozložení financování mezi veřejný a soukromý sektor. Třetím nutným krokem je potom samotné zajištění efektivního spravování ESM. Zde je třeba zejména jasné rozdělení kompetencí a odpovědnosti mezi jednotlivé instituce „trojky“ (ECB, Evropskou komisi a Mezinárodní měnový fond) a zajištění politické nezávislosti ESM.
Přehledný devítibodový seznam prioritních kroků pro vyřešení aktuálně nejnaléhavějších nedostatků ESM najdete po kliknutí na shora uvedený český překlad názvu studie.
Příliš mrazivé ke zvládnutí: přístupové rozhovory Evropské unie s Islandem
Too cold to handle: EU accession talks with Iceland
Steven Blockmans, The Centre for European Policy Studies
Politika rozšiřování byla v Evropské unii vždy vnímána jako úspěšná, především co se týká zemí jižní a severovýchodní Evropy. Na islandském příkladu se ale projevují značné limity „atraktivnosti“ EU. Nová středopravá koalice nyní zmrazila přístupová jednání, do té doby, dokud nerozhodnou sami občané v chystaném referendu. Tento přístup reflektuje současnou náladu v celé zemi, která se promítla do posledních voleb, ve kterých uspěly euroskeptické strany. Ty, které přivedly zemi před pěti lety ke kolapsu.
Evropská komise je přesto připravená k přístupovým rozhovorům, které začala v roce 2009. Doteď bylo uzavřeno 11 kapitol z celkových 33, avšak nejvíce problematické kapitoly Energie, Zemědělství a Rybolov doposud otevřeny nebyly.
Středopravé vládní strany se domnívají, že Islandu bude momentálně lépe mimo struktury EU a příznivější budoucnost vidí v setrvání v Evropském sdružení volného obchodu (EFTA). Veřejné debatě proti vstupu, podobně jako v Norsku, dominuje otázka ztráty suverenity. Island si nyní užívá větší ekonomický růst než je průměr EU, což je pro občany silný argument. „Euroskeptici se ptají, proč by Islanďané měli chtít obsadit křídlo budovy, která je v plamenech.“
Poslední průzkumy veřejného mínění naznačují, že většina obyvatel Islandu je proti vstupu do EU, zároveň ukazují Island jako zemi rozpolcenou v otázce vztahu k Evropské unii. Případné odmítnutí by nebylo ničím novým, neznamenalo by ani definitivní ztrátu možnosti vstupu. Poslední vyjádření eurokomisaře pro rozšíření Štefana Füleho ukazuje jasný postoj Komise: „Evropská Komise je nadále přesvědčena o tom, že vstup Islandu do EU by byl vzájemně přínosný a jsme odhodláni doprovázet Island na jeho cestě směrem do EU.“
Islandské „ne“ může mít také negativní vliv na přístupová jednání s Černou Horou, která by v Islandu ztratila cenného rádce v jejím přístupovém snažení. Také spor ohledně banky Icesave poukázal na nedostatek citlivosti ze strany EU, který byl pro Island velmi důležitý.
Francouzsko-německá spolupráce: produktivní napětí
Franco-German cooperation: productive tension
Pascale Joannin, Robert Schuman Foundation
Od začátku evropské krize v roce 2010 jsou francouzská a německá vláda v permanentním konfliktu. Finanční pomoc Řecku, fiskální kompakt. Jeden druhého navzájem kritizují. Navzdory této neustálé konfrontaci se obě vlády, společně s dalšími lídry evropských zemí, snaží řešit problémy a najít kompromisy při společné akci.
Zdá se, že hlavní faktory, které jsou nezbytné pro posílení měnové unie, již byly dohodnuty a jsou již předmětem evropské reformy a dohody: účinnější prevence se zpřísněním pravidel paktu stability a růstu a fiskální kompakt.
Veřejná debata o Řecku vzbuzovala množství různých spekulací. Angela Merkelová nakonec sama ukončila spekulace nad možným odchodem Řecka z eurozóny, byla osobně podpořit vládu Antonisa Samarase. Obecně platí, že federální vláda si je stále více vědoma, že je třeba stimulovat evropský růst, jak je vidět ve společné francouzsko-německé iniciativě pro zaměstnávání mladých lidí.
Je zřejmé, že veřejná debata ve Francii se zdá být posedlá „dominantním Německem“, kde je cítit určitou nejistotu v řešeních, jenž mají být provedena. Mnoho hlasů pořád stojí proti postojům Angely Merkelové a spíše se kloní k názorům francouzské vlády. Týká se to například rozpočtových otázek a otázek dluhové krize. V otázce finanční podpory však Francie stála za rozhodnutím Merkelové, že v případě poskytnutí finanční podpory je nutné stanovit podmínky. Je proto nezbytné, aby se rozšířila francouzsko-německá vládní spolupráce a institucionalizovaný dialog mezi oběma parlamenty.
Vnitřní energetický trh EU: Nelehká rozhodnutí a náročná agenda
EU’s internal energy market: Tough decisions and a daunting agenda
Kolektiv autorů, Friends of Europe
Přestože současná Evropa čelí ekonomickým obtížím, neměla by upouštět od ambiciózních cílů své energetické politiky, protože dobře fungující trh s energiemi může Evropu nasměrovat k ekonomickému ozdravení. Zatímco v EU ceny energií nadále rostou, v USA dosahují daleko nižších hodnot a ceny elektřiny dokonce klesají. Současná energetická politika EU proto usiluje o zvýšení konkurenceschopnosti a zajištění bezpečnosti dodávek a udržitelnosti.
Vnitřní energetický trh EU trpí nejen kvůli nedostatečnému propojení energetických trhů jednotlivých členských států, ale také kvůli fragmentaci či nízké kompatibilitě jednotlivých národních energetických sítí. Když se ke zmíněným problémům přičte ještě největší ekonomická krize v historii EU a selhání systému obchodování s emisními povolenkami kvůli nízkým cenám uhlíku na trhu, je jasné, že EU musí rychle provést nějaké změny s ohledem na svůj vnitřní energetický trh.
Koordinace opatření na úrovni EU zajistí, aby se členské státy přestaly obávat spoléhání na pomoc ostatních v případě výpadku dodávek nebo při vyrovnávání dodávek energie z obnovitelných zdrojů. Jednotně koordinovaná spolupráce usnadní investice. Bude však nutné významně posílit přenosové a distribuční soustavy. Harmonizace politik přispěje k další dekarbonizaci a omezování fosilních paliv, k větší flexibilitě výroby a spotřeby energií, k vytváření pracovních příležitostí, ke snižování energetických nákladů a k plnění klimatických závazků EU.
Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.
Pokud chcete naše další exkluzivní rozhovory (například s Hynkem Kmoníčkem), názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.
