Potřebuje další evropská integrace silnou celoevropskou identitu? Jaká je role novinářů v tomto procesu, který se často zdá být vzdálený každodennímu životu Evropanů? S podobnými otázkami se potýkali řečníci debaty o evropském lidu, kterou pořádal think-tank Evropské hodnoty společně s Goethe-Institutem v úterý 19. listopadu v Praze.
Byly to právě spíše nezodpovězené otázky, než řešení, které si publikum mohlo na konci debaty odnést. Není divu, diskuze o reflexi Evropské unie jejími občany jednoznačné odpovědi nenabízí. Procesem integrace velmi různorodých evropských zemí v poslední době otřásá hned několik krizí. Nejde jen o samotnou ekonomickou krizi, ale také o problémy s legitimitou dalších integračních snah v institucionální úrovni EU. V některých zemích se čím dál častěji objevují hlasy o vystoupení z EU. O nesouladu mezi jednotlivými členskými zeměmi zase může svědčit pohled Řeků na Němce a jejich kancléřku, kterou během žhavých nepokojů připodobňovali k Hitlerovi. Přesto budou možná právě tyto nepříznivé události v historii Evropské unii nazírány jako ty, které Evropany více sblížily, nechal se slyšet Daniel Tkatch z celoevropského informačního portálu Café Babel, jeden ze čtyř účastníků panelové diskuze. Spolu s ním zasedli před mikrofon bývalý český europoslanec a ministr zahraničí Josef Zieleniec, zástupce šéfredaktora časopisu die Zeit Bernd Ulrich a Radko Hokovský, ředitel think-tanku Evropské hodnoty.
„Nikdy se evropské země tolik nezajímaly o sebe navzájem, nikdy neměli Řekové větší snahu zjistit si něco o německé ekonomice nebo Němci o španělském trhu s nemovitostmi. Paradoxně to tedy nakonec mohou být tyto krušné chvíle, které z národů členských zemí učiní jeden evropský lid, a nikoli umělé konstrukty a výchovné programy,“ argumentoval renomovaný novinář Ulrich. Je Evropa vskutku vystavena zdrcující konkurenci asijských tygrů? Nebo je styl místního života a směr, kterým se dlouhodobě ubíráme stále tím nejlepším, co lze na geopolitické mapě světa nalézt? Možná bychom měli zpomalit a zamyslet se nad procesem integrace. Výhodou evropské integrace je totiž její flexibilita, o to spíš bychom se neměli nechat nikam tlačit přehnaně ponurými proroctvími. Evropa se již integruje a bude se integrovat ještě více, byť to nebude snadné. „Jako novináři však nesmíme sklouznout k poučování, to by nám Evropané nedarovali. Prostě by už nekupovali naše noviny,“ pokračuje vedoucí politické sekce Die Zeit.
Radko Hokovský z Evropských hodnot, nicméně upozornil na skutečnost, že o vzrůstající nedůvěře a kritičnosti občanů k institucím EU svědčí nejedna statistika a také úspěšnost euroskeptických a populistických stran. Předpokládá se, že po květnových volbách zasedne do Evropského parlamentu kolem sta zástupců těchto stran. To by v rámci celkových 751 křesly bylo značné navýšení oproti současnému stavu. „Nečekejme proto, že evropská integrace půjde dál svou cestou bez lidí. Naopak musí mít jejich plnou podporu. Nástroje jako Erasmus či Café Babel, které se mezi mladými a intelektuálně laděnými lidmi snaží probouzet pocit evropanství, jsou sice úspěšné, my však potřebujeme dostat na palubu i širší evropskou veřejnost,“ nechal se slyšet Hokovský.
Bývalý europoslanec Josef Zieleniec, jediný politik mezi řečníky a zároveň ekonom, se však nebránil optimismu. Vystoupit z EU by prý i pro ty nejbohatší země bylo velmi bolestné. „Jak se bude blížit termín britského referenda o dalším působení v Unii, tamní firmy si jistě budou více a více uvědomovat, že by odchodem jenom ztratily,“ uvedl. Prosperita členských zemí je společným projektem, každá větší propast mezi nimi totiž může znamenat cestu k rozpadu Unie. Cestou k úspěchu tedy bude postupně pozvedávat slabší články na úroveň těch silnějších, samozřejmě nikoli na úkor suverenity jednotlivých zemí a kulturních rozdílů.
Mluvilo se také o úloze novinářů. Daniel Tkatch například viděl jejich roli jasně – reflektovat politickou situaci a rozumně zasahovat proti nesmyslným tvrzením populistů. Také ostatní se shodli, že úlohou novinářů není razit nějakou ideologii a propagovat umělé projekty na posilování evropské identity. Poslední slovo pak patřilo zamyšlení se nad možným úspěchem euroskeptických a populistických stran. Přesto, že jsou často výroky těchto politiků vzdáleny od praxe, kterou pak vykonávají, je úlohou většinových stran nebát se hovořit o tématech, na kterých populisti staví své programy. Měly by proto začít nabízet skutečná řešení problémů jako zejména imigrace, a nevyhýbat se jim.
Foto: Monika Palušáková
