V úterý 13. května pořádal think-tank Evropské hodnoty mezinárodní konferenci s názvem „Eurovolby: změní něco?“, po které následovala debata s lídry kandidátek do Evropského parlamentu.
Mezinárodní konference sestávala ze dvou panelů. První nesl název „Federalizace EU: Proč a jak?“, druhý se snažil odpovědět na otázku: „České politické strany: Chtějí vůbec něco?“. Následná debata s kandidáty se věnovala různorodým evropským tématům – Ukrajinskou krizí počínaje a důvody proč jít volit konče.
Evropská unie jako federace
Hosty prvního panelu byli: profesor Humboldtovy univerzity Gert-Joachim Glaessner, výzkumník univerzity v Postdamu Henrik Scheller a Aleš Chmelař, jež je analytikem Úřadu vlády a Centre for European Policy Studies. Tuto část konference moderovala Kateřina Bocianová, která je šéfporadkyní ministra zahraničních věcí České republiky. Příspěvky panelistů se věnovaly možnostem federalizace Evropské unie.
Ve svém úvodním slově se Kateřina Bocianová věnovala spíše problémům a výzvám, před kterými Evropská unie momentálně stojí. Zmínila přetrvávající vysokou nezaměstnanost v členských státech, panující nedůvěru občanů v evropské instituce či pocit, že Evropská unie ztrácí svou ekonomickou sílu. „Dokáže se Evropská unie se všemi těmito věcmi vypořádat?“ položila do pléna spíše řečnickou otázku.
Po úvodním slově se mluvčí na panelu věnovali federalizaci Evropské unie. Gert-Joachim Glaessner konstatoval hned na začátku svého příspěvku, že federalizace Evropské unie je pro mnoho zemí problematický pojem. „Pro Velkou Británii je to dokonce něco hrozivého a oni sami to nazývají the kiss of death. Pro Německo je to naopak něco pozitivního,“ řekl a poukázal tak na to, že přístup k Evropské unii jako federaci není mezi členskými zeměmi jednotný. Sám přiznal, že v minulosti podporoval myšlenku federalizované Evropské unie, dnes už však nikoliv. Jako hlavní důvod udal, že mezi národními státy panují příliš velké rozdíly na mnoha úrovních.
Henrik Scheller se přidal ke svému kolegovi v tvrzení, že je v současnosti velmi těžké si představit fungující federalizovanou Evropskou unii. Dodal, že myšlenka federalizace je problematická zejména, když jde o komunikacisměrem k občanům. Aleš Chmelař přišel se zajímavým postřehem: „Během svého působení v Bruselu jsem si všiml, že se slovo federalismus stalo v podstatě zakázaným. Nedebatuje se o něm, jako kdyby tu panoval určitý strach.“ Dále se vyjádřil, že si není jistý, jestli by se k federalismu mělo postupovat malými krůčky, nebo naopak jedním velkým.
Legitimita Evropské komise
Po úvodních vystoupeních jednotlivých účastníků přišel čas na otázky z publika. Jeden z dotazů směřoval na legitimitu a demokratičnost Evropské komise v momentě, kdy si uvědomíme, že je to nevolený orgán. Gert-Joachim Glaessner se snažil uvést problematiku na pravou míru: „Instituce Evropské unie jsou odlišné od těch v národních státech, a tak je k tomu také potřeba přistupovat.“ Následně dodal, že pokud by mělo dojít ke změně, musely by být revidovány základní smlouvy a to je teď těžko představitelné.
Na Glaessnerovo tvrzení navázal Henrik Scheller: „Konstrukce evropského společenství je odlišená od národních států, je nutné to tak vnímat. V tuto chvíli zásadní ústavní reforma není možná.“ S těmito tvrzeními souhlasil i Aleš Chmelař. Ještě uvedl na pravou míru, že Evropská komise je exekutivní orgán a je jmenována. Také je to orgán, který spíše navrhuje, než rozhoduje.
V závěru panelu se Henrik Scheller vyjádřil k současné situaci, která panuje v Evropské unii. Řekl, že ani vědci, ani politici momentálně neznají řešení této situace. Celá krize je podle něho velice komplexní a obtížně řešitelná. Myslí si, že s tak rozsáhlou krizí se Evropská unii doposud nesetkala.
Zhodnocení programů politických stran
Hosty druhého panelu – České politické strany: Chtějí vůbec něco? – byli: ředitel think-tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský, odborník na volební kampaně z Masarykovy univerzity Miloš Gregor a specialistka na politický marketing a volební kampaně Anna Matušková. Druhou část konference moderoval zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda.
Ve svém úvodním slově se Radko Hokovský věnoval zejména analýze volebních programů českých politických stran. Podotkl, že letos se jak programy, tak předvolební kampaň věnují ve velké míře evropským tématům, což v minulosti nebylo příliš obvyklé. Tuto změnu si vysvětluje zejména tím, že momentálně chybí nějaké silné domácí téma. „Téměř všechny strany se ve svých programech věnují všem důležitým evropským tématům. Nicméně stále některá témata chybí, například otázka vnitřní bezpečnosti státu, fungování Europolu, boj proti organizovanému zločinu apod.“
Radko Hokovský upozornil, že některé věci, které strany slibují, jsou v zásadě mimo jejich pravomoci. Jako příklad uvedl zrušení více sídel Evropské unie nebo rozšíření pravomocí Evropského parlamentu. Mimoto se strany chtějí zasadit o věci, které nejsou momentálně aktuální. Například strana ANO chce zrušení poplatků za roaming, nicméně to už bylo odsouhlaseno. Závěrem uvedl, že „ve většině programů jsou evropská témata dobře rozpracována, i když ne natolik, jak by se dalo po desetiletém členství v unii očekávat“.
Má smysl vést předvolební kampaň?
„Volby do Evropského parlamentu nejsou o tom, o čem se zdají být,“ uvedl svou řeč Miloš Gregor. Poznamenal, že současné volební preference jsou shodné s těmi do českého parlamentu. To v podstatě znamená, že voliči příliš nedělají rozdíly mezi volbami do národního a evropského parlamentu. Pro strany je to podle něho příležitost, jak utvrdit, obhájit či posílit svou stávající pozici ve stranickém systému. „Pro TOP09 je to prostor ukázat, že bude hegemonem na pravici. ANO chce zase ukázat, že není hráč na jedno použití,“ uváděl příklady Gregor.
Anna Matušková si získala pozornost publika dotazem: „Kdo z vás bude volit stranu na základě jejího programu?“ Na to navázala tvrzením, že jsou to spíše volby, ve kterých se ukáže, koho jsou voliči ochotni podpořit. Bude to tedy více o sympatiích a důvěře ve stranu než o propracovaném stranickém programu. „Kdyby se nedělala žádná kampaň, nic by se nestalo,“ prohlásila Matušková. Volby do Evropského parlamentu jsou podle ní komplikované, protože „tomu nikdo příliš nerozumí a nikdo příliš neví, jak na to“.
Situace na Ukrajině
Na mezinárodní konferenci volně navazovala debata s kandidáty do Evropského parlamentu. Pozvání přijali: Petr Ježek (ANO), Libor Rouček (ČSSD), Kateřina Konečná (KSČM), Luděk Niedermayer (TOP 09) a Jan Zahradil (ODS). Moderátorem debaty byl opět zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty Jakub Janda.
Stejně jako v předchozích debatách, které think-tank Evropské hodnoty pořádal, se nedalo vyhnout diskuzi o situaci na Ukrajině. Kateřina Konečná věří, že je nutné, aby se u jednoho stolu sešli zástupci Spojených států, Evropské unie, Ruska, ukrajinských federalistů i vládního bloku a společně se dohodli. Dodala, že „bez Ruska to nejde, není možné Rusko izolovat“.
Luděk Niedermayer nemohl s tímto tvrzením souhlasit. „Před rozpoutáním krymské krize si Rusko nemohlo stěžovat, že by bylo v izolaci, naopak bylo ve velmi komfortní situaci,“ řekl. Jan Zahradil shrnul situaci tak, že se zkrátka lidem nelíbí expanze Ruska na západ, tedy nelíbí se to ani jemu.
Spolupráce v Evropském parlamentu
Hned v úvodu kandidátské debaty byl Petru Ježkovi položen dotaz ohledně toho, na čem se ANO shodne s ALDE, s nimiž budou s největší pravděpodobností v Evropském parlamentu spolupracovat. Ježek však nedokázal přijít s žádnými konkrétními body. Spíše zmiňoval obecná hesla, jako například efektivní a transparentní Evropa. Nakonec ujasnil, že ANO se s ALDE definitivně nedohodlo. I Jan Zahradil se měl vyjádřit, s kým by ODS v Evropském parlamentu spolupracovala. „To momentálně nemohu prozrazovat, protože není nic na 100% dohodnuto. Mohu však říci, že nebudeme spolupracovat se stranami, které považujeme za extrémistické,“ uvedl Zahradil. Jaké strany však za extremistické ODS považuje, již nezmínil.
Jan Zahradil položil během debaty dotaz Liboru Roučkovi, ve kterém upozornil na to, že v Evropském parlamentu dojde k navýšení počtu poslanců, kteří budou antievropsky laděni. K tomu se Rouček vyjádřil zcela jasně: „V Evropském parlamentu bude 750 (ve skutečnosti 751, pozn. autorky) europoslanců, z nich bude maximálně 200 ze stran euroskeptiků. Ti jsou nicméně příliš různorodí na to, aby se na něčem společně shodli.“ Myslí si, že kvůli vzájemným rozdílům budou v Evropském parlamentu spíše roztříštěni, než aby vytvořili společnou frakci.
Proč jít volit
V závěru debaty byl kandidátům položen jasný a stručný dotaz: „Proč by měli jít lidé volit a proč by případně měli volit právě vás?“ Petr Ježek uvedl, že jsou tu tři hlavní důvody: Evropský parlament ovlivňuje náš život, jsme schopni kvalitní spolupráce a náš hlas je podstatný. Libor Rouček přišel s tím, že „Česká republika je geograficky v srdci Evropy. A bylo by dobré nebýt tam pouze geograficky“. ČSSD je podle něho dobré volit proto, že má v Evropském parlamentu zázemí v silné frakci.
Luděk Niedemayer si myslí, že je nutné o Evropskou unii pečovat a podílet se na ni – a to právě skrze volby do Evropského parlamentu. Jan Zahradil si myslí, že „prointegrační proud se vyčerpal a momentálně spíše provokuje extremistické nálady“. Evropská unie by podle něho měla projít zásadní reformou. A ti, kteří s tímto souhlasí, by měli volit ODS. „Když k volbám nepřijdeme, ničeho nedosáhneme,“ ukončila večerní debatu Kateřina Konečná.
