Search
Close this search box.

Na pozadí vlažných vztahů mezi Pekingem a Manilou navštívila Filipíny předsedkyně EK von der Leyen

Co se děje?

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen během své návštěvy Filipín minulý týden ve svém hlavním projevu přímo kritizovala Čínu za zpochybňování světového řádu. Na Filipínském podnikatelském fóru von der Leyen prohlásila, že Čína „ještě musí plně převzít odpovědnost podle Charty OSN za zachování suverenity a územní celistvosti Ukrajiny“. Varovala, že čínská demonstrace vojenské síly v jižních a východočínských mořích a v Tchajwanském průlivu může mít „globální dopady“, a zároveň zdůraznila, že EU posiluje svou angažovanost v Indo-Pacifiku. Projev je potřeba vnímat v kontextu prohlubující se propasti mezi Manilou a Pekingem za úřadujícího prezidenta Ferdinanda „Bongbonga“ R. Marcose mladšího.

 

Jaké jsou širší souvislosti?

Po nástupu předchozího prezidenta Rodriga Duterteho k moci nastalo ve vztazích mezi Manilou a Pekingem období líbánek. Populistický vůdce se odklonil od asertivního postoje vůči Číně svého předchůdce Benigna Aquina III. a provedl reset vztahů své země s ČLR, který byl zaměřen především na zajištění financování Duterteho vlajkového programu rozvoje infrastruktury Budujte, budujte, budujte za 160 milionů USD. Duterteho administrativa považovala čínskou iniciativu Pásma a stezky za atraktivní zdroj financování infrastrukturních projektů. Navíc k prohlubování vazeb s Pekingem došlo souběžně s odklonem od USA, což byl proces podpořený Duterteho protiamerickým sentimentem.

Přesto čínské sliby o lukrativních ekonomických obchodech zůstaly z velké části nenaplněny. Čína navíc pokračovala ve svém pronásledování filipínské pobřežní stráže, zejména v blízkosti mělčiny Scarborough. Rostoucí námořní napětí také vedlo k incidentu v oblasti mělčiny Reed Bank, při kterém podezřelá čínská námořní milice potopila filipínské rybářské plavidlo. Námořní napětí mezi Čínou a Filipínami eskalovalo naposledy 5. srpna, když filipínská pobřežní stráž obvinila čínskou pobřežní stráž z vniknutí do jejích vod a útoku vodními děly na její lodě. Duterte ke konci své administrativy obrátil směr zahraniční politiky zpět k Washingtonu, v důsledku čehož se Filipíny staly největším příjemcem americké vojenské pomoci v indopacifickém regionu.

Současná Marcosova administrativa tedy do značné míry pokračuje v trajektorii zahraniční politiky Filipín nastolené v posledním roce Duterteho vlády – obnovuje pozitivní vztahy s USA a distancuje se od Číny.

 

Proč je to důležité?

Evropská unie se snaží těžit z politického obratu v Manile, protože považuje Filipíny za důležitého partnera v indopacifickém regionu.

Během návštěvy von der Leyen v Manile bylo oznámeno zásadní obnovení rozhovorů o bilaterální dohodě o volném obchodu (FTA). Jednání o volném obchodu mezi EU a Filipínami začala v roce 2015, v roce 2017 však byla za Duterteho vlády zastavena kvůli porušování lidských práv a jeho krvavé protidrogové kampani. 

Obnovení obchodních rozhovorů naznačuje, že Brusel, a konkrétně „geopolitická komise“ von der Leyen, stále více vnímá Filipíny jako klíčového politického a ekonomického partnera v Indo-Pacifiku. Prohloubení vazeb mezi Manilou a Washingtonem v kontextu ochlazení vazeb s Pekingem této změně pomáhá. Kromě toho jsou Filipíny druhým největším světovým producentem niklu, který je identifikován jako kritická i strategická surovina, ale jeho vývoz je málo diverzifikovaný, jelikož 90 procent míří do Číny. Přesměrování vývozu by mohlo snížit filipínskou zranitelnost a zároveň napomáhat EU v procesu snižování rizik díky diverzifikaci dodavatelského řetězce.