Během posledních několika týdnů jsme byli svědky dramatického střetu mezi FBI a společností Apple. V médiích a na sociálních sítích, spíše než u soudů a na úřadech, se rozpoutala jakási zákopová válka mezi zastánci práva na soukromí a těmi, kdo volají po bezpodmínečné bezpečnosti a potíraní terorismu. A jak to v případě mediálních přestřelek bývá, správné řešení není tak snadné odhalit.
Kauza začala letos 16. února, kdy federální soud přikázal společnosti Apple spolupracovat s FBI a jinými vyšetřovacími agenturami a poskytnout potřebnou technickou pomoc pro přístup k informacím z iPhonu 5c, který použil Syed Farook společně se svou manželkou Tashfeen Malikovou při loňském prosincovém útoku v kalifornském městě San Benardino, při němž zahynulo čtrnáct lidí. Představitelé Applu informace vydat odmítli, především protože společnost sama k informacím svých zákazníků přístup nemá. S uvedením systémové aktualizace iOS 8 na podzim 2014 společnost zcela zamezila generování jakýchkoli univerzálních přístupových klíčů, a přišla tak o možnost ze zařízení svých zákazníků získávat osobní data.
Přesto FBI požaduje, aby Apple ve větší míře spolupracoval ve výše uvedeném i dalších dvanácti trestních řízeních. Výkonný ředitel společnosti Apple se vůči těmto požadavkům ohradil v otevřeném dopise, v němž ujistil zákazníky, že jejich data jsou v bezpečí a Apple potažmo ani policie k nim nemá přístup. Tvrdí, že požadavky FBI jsou faktickým zavedením zadních dvířek do systému. Velké technologické společnosti či zájmová sdružení téměř jednohlasně vyjádřily podporu pro Apple. Na druhé straně američtí zákonodárci již diskutují o přijetí zákona, který by vyvinul větší tlak a znamenal jasnou povinnost pro technologické společnosti v takových případech spolupracovat. Průzkum veřejného mínění, jenž 22. února zveřejnil americký think-tank Pew Research Center ukazuje, že větší část Američanů sympatizuje s pozicí státních orgánů. Ředitel FBI James Comey tvrdí, že agentura nemá žádnou motivaci udělat z případu precedent. Podle něj existují technická řešení, která Applu ponechají úplnou kontrolu nad údaji uživatelů, které nemusí nikdy opustit ruce společnosti a byly by vydány pouze na soudní příkaz.
Ředitel FBI James Comey, který požaduje spolupráci ze strany společnosti Apple.
Není důležité zkoumat, do jaké míry je ředitel FBI upřímný, a zda ze strany Applu nejde o marketingový tah. Případ se stane či nestane precedentem nezávisle na vůli aktérů a za jakýmkoliv jednáním soukromé společnosti nelze nevidět snahu o přímou či nepřímou maximalizaci zisku. Jedná se o diskuzi především symbolickou. Jakkoli je prosincová smrt čtrnácti lidí tragická, ve stejném roce to nebyla ani zdaleka největší masová vražda na půdě USA či mimo ní. Propojení útočníků s tzv. Islámským státem bylo pravděpodobně pouze na úrovni ideové inspirace a nelze očekávat, že údaje z dotčeného telefonu poslouží k jinému účelu, než je satisfakce pozůstalých. Proto je nakonec i dobře, že se na toto téma diskutuje na pozadí relativně málo závažné kauzy. Výsledky této slovní a právní přestřelky budou mít pravděpodobně vliv na budoucnost z několika důvodů.
Za prvé proto, že se ukázalo, že vládní agentury skutečně nejsou všemocné. Telefon momentálně u sebe drží FBI a není v jejích silách ho odemknout, ne s dostupnými technologickými prostředky a v dostupném čase. Telefon byl po svém zajištění funkční a data teoreticky dostupná. Vyšetřující policisté však při pokusu uhodnout heslo překročili povolený počet pokusů a všechna data se posléze vymazala. Jedná-li se o politicky citlivý případ islamistického terorismu vyšetřovaný americkými federálními složkami, které dovedou udělat takovouto triviální chybu, nemusíme se zatím bát, že by vlády měly oči skutečně všude, ani ve Spojených státech, ani u nás. Je ještě čas na širokou celospolečenskou diskuzi a otevření těchto témat v politice, aby se společnost mohla rozhodnout, do jaké míry si cení svého soukromí nebo požaduje od státu co nejvyšší bezpečnost.
Za druhé případ bude mít povahu precedentu i v mezinárodním prostředí. Jen několik týdnů před kalifornským útokem došlo k útokům v Paříži, při nichž zahynulo několikanásobně víc osob. Francouzské a obecně evropské vyšetřovací agentury nemají tu výhodu, že by největší výrobci počítačů a telefonů měli domicil na jejich „domácí půdě“. Nemohou tedy vyvíjet na společnosti, jako je Apple, takový tlak jako jejich americké protějšky. I proto je ochrana dat Evropanů před přístupem cizích vlád tak citlivým tématem. Stane-li se běžnou záležitostí, že američtí výrobci elektroniky budou poskytovat údaje svých uživatelů vládě, byť i s řádným soudním rozhodnutím, Evropská unie pak musí přijmout odpovídající kroky, které zaručí, že právo soukromí evropských občanů nebude oslabeno, a třeba zamezí „vývozu“ údajů. To se již jednou stalo, když Soudní dvůr Evropské unie na podzim roku 2015 zrušil dohodu umožňující převod osobních údajů Evropanů do zahraničí (Safe Harbor). Nová dohoda (Privacy Shield) se nyní dojednává (problematice jsme se nedávno věnovali). Na druhé straně Evropská unie bude moci rovněž požadovat od výrobců potřebné údaje, pokud se bude jednat o vyšetřování organizovaného zločinu na území EU a pokud opravdu budou zadní dvířka (technologická či právní) vládám otevřena. To by mohlo Evropě v boji proti terorismu potenciálně pomoci.
Pietní místo k uctění obětí útoku v kalifornském San Bernardinu.
Pokud by však mohla údaje z iPhonů požadovat Evropská unie (resp. její členské země), v souladu se svým právním systémem tak posléze může činit třeba také Čína nebo Rusko. Minulý rok se na veřejnost dostala zpráva, že Apple byl čínskou vládou donucen provést bezpečnostní audit všech výrobků prodávaných společností v zemi. Bude-li proces legální dle zákonů těchto zemí, pak je to stejné, jako když je proces legální ze strany FBI. I data Evropanů pak mohou být potenciálně vystavena přístupu čínských či ruských vlád, což není v bezpečnostním zájmu žádné země, která ctí soukromí a bezpečnost svých občanů.
Je proto důležité, abychom o tomto tématu široce diskutovali i v Evropské unii, potažmo České republice. V sázce je to, jak se na soukromí ve věku internetu a terorismu díváme. Důvěřujeme víc Policii České republiky nebo soukromé nadnárodní společnosti? Mají být soukromé společnosti donuceny, aby s vládami bezvýhradně spolupracovaly? Politikové, které si volíme, mají velký vliv na činnost orgánů činných v trestním řízení. Mohou tvořit legislativu, která stanovuje, co je trestné a co nikoli, a dává vyšetřovatelům do rukou potřebné nástroje. Politici také mohou na vyšetřovatele vyvíjet tlak s cílem stíhat jejich politické oponenty, nebo aby se naopak politicky citlivým případům nevěnovali. Riziku, že by byla státní moc zneužita politiky k nelegitimním účelům, lze předejít jediným způsobem: volením zodpovědných a čestných politiků. Jsme na to připraveni?
Vladimír Bízik působí jako spolupracovník Analytického týmu think-tanku Evropské hodnoty.
