Umírněné demokratické strany by měly přijmout přísnější postoj k migraci a islámskému extremismu a tak výrazně pozastavit růst krajně-pravicových politických sil.
Macronovo vítězství je pro Česko samozřejmě lepší zprávou, než případná výhra Marine Le Pen. Nicméně musíme číst jeho plány, nejen obdivovat energii jeho kampaně.
- Macronův evropský program lze označit jako federalistický – ať už v oblasti Eurozóny, tak oblastí jako je sociální pilíř evropské integrace. To není dobrá zpráva pro ČR, jelikož v následujících letech s největší pravděpodobností do jádra evropské integrace nevstoupíme vzhledem k silnému odporu obyvatelstva k přijetí eura či integrace v azylové oblasti. Pokud neupraví své evropské plány, zvětší se nůžky mezi mnoha euroskeptickými Francouzi a Macronovými voliči, což jen navýší vnitrostátní tlak a frustraci, podporu pro volání po “zbourání celého systému” a zabetonuje opačné póly francouzské politické scény v opozici bez možnosti dialogu a evoluce systému.
- Můžeme očekávat Macronovu snahu pokračovat v integračních snahách po německých říjnových volbách, přičemž bude velkou otázkou, jak se Francie bude chovat k zemím, které budou na periferii evropské integrace.
- Pro evropskou bezpečnostní situaci bude klíčové, jaký postoj prezident Macron zaujme proti islámskému extremismu, s kterým Francie na své půdě svádí hluboký souboj. Macron hodlá v dalších pěti letech přijmout 10 000 nových policistů, zvýšit kapacitu věznic o 15 000 nebo zřídit novou malou proti-islamistickou zpravodajskou službu podřízenou přímo prezidentovi. Infiltrace francouzských muslimských komunit islamisty je vysoká, což pro prezidenta Macrona znamená, že bude balancovat mezi masivními nepokoji v muslimských komunitách, stupňujícím se tlakem krajní pravice a snahami islamistických rekrutérů.
- Macronův program v migrační politice zatím nelze označit jako detailně propracovaný či restriktivní, po čemž volá značná část francouzských voličů. Také může dopadnout jak evropský Obama – velké naděje pro mnohé, ale téměř žádný reálný bezpečnostní program, což je v dnešní Francii hodně důležitá věc. Také uvidíme, jaký parlament za měsíc dostane.
- Z Macronova programu a vyjádření můžeme očekávat pokračování měkkého francouzského postoje vůči ruské agresi, sám Macron opakovaně hovořil o potřebě rušit sankce. Půjde spíše o pokračování pozice F. Hollanda, nikoliv o otevřeně submisivní a kolaborantský postoj ke Kremlu, který prezentovala Marine Le Pen.
- Vzhledem k ruským snahám zasahovat do fr.voleb a útočit na Macrona bude zajímavé sledovat, zdali se francouzské politické a bezpečnostní instituce probudí a začnou na hrozbu nepřátelských dezinformačních kampaní reagovat, což se zatím nedělo. Prozatím je Francie jedním z mála velkých evropských států, který toto téma ignoruje.
- Na případě Marine Le Pen, nebo Geerta Wilderse vidíme, že se krajně-pravicovým silám nedaří vytvořit dojem, že jsou připraveny převzít vládní zodpovědnost. Jejich výrazná radikálnost sice téma odmítnutí etablované politiky a restriktivního postoje k islamismu a migraci dostane na politickou agendu, ale západní společnosti jim naštěstí zatím nechtějí svěřit vládnutí. Německo pravděpodobně nebude výjimkou.
- Umírněné demokratické strany tak mají výraznou šanci převzít razantní postoje k islamismu a migraci. O to se pokusil například Francouis Fillon, ale potopily ho jeho osobní skandály.
