Česká vláda by si měla včas zajistit širší podporu pro zahraniční mise AČR

Summit NATO ve Varšavě v roce 2016 rozhodl o vyslání čtyř mnohonárodních praporů do Pobaltí a do Polska k odstrašení Ruska před možnou agresí. Téma se stalo součástí politické debaty při loňském parlamentním rozhodování o mandátu pro zahraniční mise Armády České republiky. Vládou předložený komplexní mandát pro roky 2018–2020 obsahoval podíl na posilování kolektivní obrany Aliance, a to mj. účastí v pohotovostních silách NATO Response Force a v „posílené předsunuté přítomnosti“, tedy ochraně Pobaltí. Parlamentem byl nakonec schválen jen díky podpoře opozičních stran, přičemž nejistota panovala do poslední chvíle. To není dobrá vizitka vlády, která by napříště měla včas zajistit, aby při schvalovaní nebyla závislá na hlasech KSČM.

Je nutné si uvědomit význam Pobaltí pro naši bezpečnost. Pobaltské státy jsou našimi spojenci v rámci NATO i Evropské unie. Z hlediska koncentrace ruských sil v západním vojenském okruhu, pravidelných cvičení, která testují útočné schopnosti těchto sil, jakož i z hlediska ruské vojenské doktríny se jedná o země, které čelí nejzávažnější hrozbě z celé Aliance. Vláda musí důsledně zastávat a prosazovat tezi, že region Pobaltí je jakousi „předsunutou obranu“ našeho státu.

V Pobaltí jsou naši vojáci kvůli plnění aliančních závazků. Jsou tam ale také kvůli naší vlastní obranyschopnosti. Nejlepším způsobem řešení obrany země, jakou je Česká republika, je zajištění toho, že k útoku na ni vůbec nedojde. V této souvislosti má prvořadý význam alianční politika „odstrašení“, která má potenciálního protivníka od útoku odradit. Právě tato politika je na území pobaltských států testována v praxi.

Vzájemně provázané komponenty obranných a odstrašujících schopností NATO tvoří jeden architektonický celek. Tato architektura je dnes stará již několik let. Bude ji třeba upravit tak, aby reflektovala změněné bezpečnostní prostředí. Česká republika musí umět definovat, co může být naším příspěvkem do aliančního „odstrašení“ a co nikoliv. Vláda musí vést širší debatu o zaměření zahraničních misí Armády České republiky. O jejich takticko-vojenském přínosu pro naši armádu, ale také o geopolitickém kontextu, ve kterém jsou realizovány. Před příštím projednáváním parlamentního mandátu si tak dopředu zajistí podporu jak politických stran, tak české veřejnosti. Nebude se muset ohlížet na postoj KSČM.