Na jihokorejské komunální volby bylo nahlíženo spíše jako na lokální politickou záležitost: jako na zkoušku vládní dynamiky jihokorejského prezidenta I Če-mjonga, krok zpět pro konzervativce mimo Soul a jako na další známku bouřlivé politické situace způsobené krizí, která nastala po vyhlášení výjimečného stavu v roce 2024. Ovšem jeden z výsledků si v Tchaj-peji zaslouží bližší pozornost. Výhra Demokratické strany Koreje v Pusanu, druhém největším městě Jižní Koreje a její hlavní námořní bráně, nebyla jen posunem v politické orientaci. Byla to připomínka toho, že v námořních demokraciích se politika ohledně oceánu nedotýká pouze přístavů.
Pusan není jen město. Je to logistický uzel, loďařský ekosystém, politický symbol a důležité místo národní obrany. Jižní Korea skrze Pusan propojuje domácí průmysl s mezinárodní dopravu, automatizaci přístavů, námořní plánováním a správou oceánů.
To je důvodem, proč je Nový Pusanský starosta z Demokratické strany Čon Če-su, bývalý ministr pro oceány a rybolov, tak důležitou osobností. Jeho politická agenda zaměřující se na arktickou oblast nebyla pouhým místním dekorativním sloganem, ale konkrétní strategií pro rozvoj města, jehož přístav, základna loďařského průmyslu, logistické společnosti a výzkumné instituce již znamenají, že je centrem jihokorejského námořního hospodářství.
Tato strategie je v souladu s prioritami ústřední vlády, které stanovil I. I Če-mjong usiloval o přemístění Ministerstva oceánů a rybolovu do Pusanu, zatímco vedení samotného ministerstva považuje toto město za strategickou základnu v éře arktických námořích tras. Pusan se tedy staví nejen do pozice nejjižněji položeného jihokorejského přístavu, ale také do pozice budoucí vstupní brány severních tras. Tající ledové čepice sice otevírají nová dopravní spojení mezi Východní Asií a Evropou, ale zároveň také zintenzivňují geopolitickou soutěž v oblasti infrastruktury, standardů, zdrojů a účasti. Tchaj-wan by tomuto měl věnovat pozornost, jelikož Tchaj-pej často na arktickou oblast nahlíží jako na příliš vzdálenou a nevýznamnou na to, aby měla přímý dopad na aktuální bezpečnostní otázky, které se zaměřují hlavně na nátlak v Tchajwanském průlivu, zranitelnostmi dovozu energie a výzvu, kterou představuje udržování diplomatického prostoru. Arktická politika se může v porovnání s těmito otázkami jevit jako luxus.
Tato perspektiva je pochopitelná. Ovšem není úplná.
Arktida není pouhým vzdáleným místem pro výzkum. Stává se z ní test toho, jak se přímořské státy připravují na klimatickou změnu, nejistotu ohledně dopravních tras, zranitelnost kritické infrastruktury, reorganizaci dodavatelských řetězců a na geopolitická expanze autoritářských mocností. Tající mořský led netvoří jednoduše nové trasy.
Tvoří nové výzvy pro přístavní správy, lodní společnosti, pojišťovatele, satelitní operátory, námořní plánovače a vlády usilující o vliv v nově vznikajících oblastech řízení. Co se týče Tchaj-wanu, tyto výzvy se dotýkají stejných otázek, které již utváří jeho debatu o bezpečnosti: kdo ovládá kontrolní stanoviště, kdo stanovuje standardy a kdo udržuje běh obchodu pod tlakem.
Čína tomuto dobře rozumí. Peking sám sebe pospal jako „téměř-arktický stát“ a provázal přepravu v arktických oblastech s Novou Hedvábnou stezkou skrze pojmenování Polární Hedvábná stezka. Tato formulace je vytvořena k normalizování čínské role v regionu, kde nemá žádnou teritoriální suverenitu, přičemž prezentuje propojenost jako neškodnou náhradu za projekci síly.
Tchaj-wan by neměl odpovědět napodobováním pekingského zkresleného vnímání geografie. Tchaj-wan není blízko arktické oblasti. Nemusí předstírat opak. Vytvoření Tchajwanské verze Polární Hedvábné stezky, nebo usilování o strategickou ústřední roli na každém nově vznikajícím bojišti není pointou. Zodpovědné angažmá v polární oblasti vyžaduje opak: preciznost.
Vzdálenost není to samé jako irelevance. Tchaj-wan je jednou z ekonomik nejvíce závislých na obchodu. Jeho prosperita závisí na námořní propojenosti, dovozu energie, odolnosti přístavů a na nepřerušovaném pohybu cenného zboží. Země jejíchž přežití závisí na moři, si nemůže dovolit nezajímat se o změny v globální mořské geografii.
Jižní Korea je dobrým srovnáním, jelikož její ambice v polární oblasti nejsou postavené pouze na sloganech. Opírají se o instituce: Institut korejského polárního výzkumu, arktická výzkumná stanice Dasan na Špicberkách, výzkumný ledoborec Araon a Ministerstvo oceánu a rybolovu, kteří považují polární aktivity za součást pravidelného národního plánování.
Přístup Jižní Koreje není jen o zasazení vlajky do sněhu. Jde jí o vytvoření ekosystému propojujícího vědu, průmysl, logistiku a diplomacii.
Tchajwanský výchozí bod je více skromný, ale není prázdný. Založení první tchajwanské výzkumné polární stanice na Špicberkách skrze spolupráci mezi Národní akademií mořského výzkumu a polskými partnery ukazuje, že Tchaj-wan již má určitou základnu. Co mu schází je širší politický rámec, který by propojoval vědecké aktivity s námořní odolností, demokratickou spoluprací a ekonomickou bezpečností.
Tento rámec by měl začít skromnou ale seriózní polární strategií. Rada pro záležitosti oceánů, Národní akademie mořského výzkumu, Národní centrální univerzita, ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo hospodářství by měly společně určit, v jakých oblastech může Tchaj-wan přispět k polární vědě, monitorování mořského prostředí a odolnosti dodavatelských řetězců. Cílem by nemělo být soutěžení s arktickými státy, ale stát se důležitými pro ně a pro jiné námořní demokracie.
Jižní Korea by se mohla stát jedním z prvních partnerů Tchaj-wanu. Tchajwansko-korejský dialog o námořní a polární odolnosti by mohl propojit Ťi-lung a Pusan stejně jako výzkumné instituty, přístavní správy, lodní společnosti a technologické firmy. Agenda by měla být konkrétní: údaje o oceánech, smart přístavy, doprava s nízkou produkcí oxidu uhličitého, satelitní aplikace, námořní kyberbezpečnost, nouzová logistika a dopady změn arktických tras na indopacifické dodavatelské řetězce.
Dialog by se postupem času mohl rozšířit o partnery jako Japonsko, Kanadu, Polsko a severské partnery. Tyto spolupráce by také posílily poselství tchajwanské zahraniční politiky.
Tchajwanský mezinárodní prostor je omezen, ale není plně uzavřen. Stále by mohl být užitečný tam, kde ostatní demokracie potřebují důvěryhodné partnery, technickou expertízu a neautoritářské alternativy.
Tchaj-wan nepotřebuje Polární Hedvábnou stezku. Potřebuje demokratickou námořní gramotnost. V nadcházejícím století se toto může projevit stejně strategické.
Autor:
- Marcin Jerzewski葉皓勤 je vedoucí Tchajwanské pobočky Bezpečnostního centra evropských hodnot a stipendista v organizaci Visegrad Insight.
Toto je překlad článku, který původně vyšel v angličtině v Taipei Times.