Foto: Hlídkové skútry městské policie v Tchaj-peji, autorka: Olimpia Kot
Vyloučení Tchaj-wanu z Interpolu, stejně jako z dalších mezinárodních organizací, představuje pro mezinárodní společenství dlouhodobou výzvu v oblasti právní vymahatelnosti. Absence přístupu k policejní infrastruktuře Interpolu znamená, že Tchaj-wan nemůže využívat nástroje, jako jsou např. sdílení a analýza zpravodajských informací v oblasti kriminality, přístup k databázím osob podezřelých z trestné činnosti a databázím odcizeného majetku (včetně cestovních dokladů) ani známý mechanismus červených oznámení (Red Notice) k zajištění zadržení podezřelých s cílem jejich vydání k trestnímu stíhání na Tchaj-wanu.
To je obzvláště problematické vzhledem k postavení Tchaj-wanu v rámci globálních obchodních a logistických sítí. Tchajwanské přístavy představují klíčový uzel indopacifických obchodních tras, které propojují klíčová odvětví tchajwanské ekonomiky se zbytkem světa. Stejně jako jinde však logistický sektor přitahuje i kriminální aktivity – například obchod s drogami nebo pašování zboží za účelem obcházení režimů vývozních kontrol, včetně opatření zaměřených na omezení přístupu Číny (ČLR) k čipům pro umělou inteligenci.
Tchaj-wan buduje vlastní síť trestně-právní spolupráce.
Boj proti organizované nadnárodní kriminalitě vyžaduje organizovanou nadnárodní reakci. Vzhledem k tomu, že Tchaj-wan nemůže využívat formální mechanismy Interpolu, je odkázán na bilaterální vztahy, jejichž prostřednictvím buduje vlastní síť nadnárodní právní spolupráce.
Většinu bilaterálních kontaktů Tchaj-wanu se zahraničními partnery v oblasti trestního práva lze zařadit do kategorie neformální výměny zkušeností. Tyto aktivity jsou zaměřeny především na klíčové partnery, jako jsou Spojené státy, Austrálie nebo Evropská unie a její členské státy.
Například v roce 2023 se tchajwanský ministr spravedlnosti Cchaj Čching-siang (Tsai Ching-hsiang, 蔡清祥) setkal se zástupci Agentury Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) – unijní obdoby Interpolu – s cílem podpořit užší spolupráci v oblasti justice a boje proti kriminalitě.
Přestože je trestní právo v systému EU sdílenou kompetencí, hlavní odpovědnost nadále nesou členské státy. Vedle spolupráce s Eurojustem jsou proto styky s představiteli členských států klíčovým prvkem snah Tchaj-wanu o budování robustní sítě partnerství.
Letos v květnu se zástupci Estonska, Francie, Německa a Polska zúčastnili Mezinárodní konference o posilování přeshraniční spolupráce v boji proti nadnárodní kriminalitě, která se konala v Tchaj-peji.
Co se týče předchozích styků, v březnu 2025 navštívila Tchaj-wan delegace vedená vedoucím Vrchního státního zastupitelství v německém Bamberku Wolfgangem Grundlerem, aby se seznámila s postupy ostrovní země v oblasti potírání podvodů a vyšetřování trestných činů souvisejících s obchodním tajemstvím v sektoru vyspělých technologií. O tři roky dříve, v březnu 2022, uspořádalo Slovensko společně s Tchaj-wanem, Austrálií, Japonskem a Spojenými státyvirtuální workshop zaměřený na boj proti digitální kriminalitě. Iniciativy se zúčastnilo téměř 300 představitelů orgánů činných v trestním řízení z 32 zemí. Hlavním tématem workshopu byly osvědčené postupy v boji proti kybernetické finanční kriminalitě.
Formální justiční spolupráce a právní pomoc stále nejsou standardem
Přestože jsou tyto aktivity přínosné, představují pouze dílčí řešení, jelikož nevytvářejí formální rámec justiční spolupráce a dalších forem vzájemné právní pomoci. Kvůli absenci diplomatického uznání Tchaj-wanu a tlaku ČLR na omezení oficiálních kontaktů s Tchaj-wanem uzavřelo s Tchaj-pejí mezinárodní smlouvy o justiční spolupráci, právní pomoci a vydávání osob pouze několik států.
V Evropě uzavřelo s Tchaj-wanem formální dohody šest států: Dánsko, Německo, Polsko, Slovensko, Švýcarsko a Spojené království. V případě dohod se Spojeným královstvím (2016), Dánskem (2019) a Švýcarskem (2020) se spolupráce zaměřuje na předávání odsouzených osob. Obdobné dohody má Tchaj-wan uzavřeny také s dalšími významnými partnery, například se Spojenými státy (svým hlavním bezpečnostním garantem) nebo Paraguayí (jedním z mála států, které Tchaj-wan oficiálně uznávají).
Pouze dohody s Polskem (2019), Slovenskem (2021) a Německem (původně uzavřená v roce 2012, rozšířená v roce 2023) lze považovat za relativně komplexní. Tyto smlouvy upravují širší spektrum témat, včetně předávání odsouzených osob, předběžného zadržení, právní pomoci (například doručování písemností nebo provádění důkazů) či formalizovaných mechanismů sdílení informací. V případě Polska a Slovenska obsahují dohody také ustanovení o vydávání osob.
Foto: Spolupráce mezi Tchaj-wanem a Evropskou unií v trestních věcech, zdroj: CEIAS
Skutečnost, že některé státy souhlasily se začleněním prvku extradice do své právní spolupráce s Tchaj-wanem, je pozoruhodná ze tří důvodů:
- Trestní jurisdikce je úzce spojena se státním monopolem na legitimní použití síly na vlastním území, a tedy se státní suverenitou. Souhlasem s vydáním osoby se stát vzdává části své soudní suverenity ve prospěch jiného státu. Dohody o vydávání osob s Tchaj-wanem proto nesou významný symbolický rozměr, protože implikují de facto uznání tchajwanské státnosti a rozšiřují jeho mezinárodní prostor.
- Extradice je současně právním i politickým procesem. Obvykle vyžaduje souhlas soudní moci (soud posuzuje právní přípustnost vydání) i výkonné moci (ministr spravedlnosti přijímá politické rozhodnutí o realizaci vydání). Přestože k vydání může dojít i bez odpovídající mezinárodní smlouvy pouze na základě vnitrostátní legislativy, absence smluvního rámce činí celý proces méně předvídatelným a potenciálně více závislým na politické svévoli. Uzavřením extradiční smlouvy výkonná moc signalizuje soudům, že druhou stranu považuje za důvěryhodného partnera, s nímž mají extradice probíhat hladce a předvídatelně.
- V případě Tchaj-wanu může extradiční smlouva poskytovat dodatečnou ochranu tchajwanským občanům před jejich vydáním do ČLR. V roce 2017 požádala ČLR Polsko o vydání tchajwanského občana Liou Chung-taoa (Liu Hung-tao,劉鴻濤), podezřelého ze spáchání telekomunikačního podvodu. Přestože Varšava původně s vydáním souhlasila, Evropský soud pro lidská práva následně extradici zrušil kvůli obavám, že by Liou mohl být vystaven mučení nebo nelidskému či ponižujícímu zacházení a trestu. Po vstupu dohody mezi Tchaj-wanem a Polskem v platnost byl Liou namísto toho k dalšímu trestnímu řízení vydán na Tchaj-wan.
Cesta vpřed
Jelikož bilaterální právní spolupráce napomáhá Tchaj-wanu alespoň částečně překonávat vyloučení z Interpolu, podporuje rozšiřování jeho mezinárodního prostoru a chrání jeho občany před vydáváním do ČLR, mělo by prohlubování této spolupráce patřit mezi hlavní priority Tchaj-peje.
V Evropě by přirozenými kandidáty pro tento typ spolupráce byly země, které jsou již nyní otevřené užším vztahům s Tchaj-wanem přesahujícím ekonomickou oblast. Francie, Česko a Litva patří mezi nejotevřenější evropské partnery Tchaj-wanu, přesto však žádná z těchto zemí dosud nemá s Tchaj-wanem zaveden mechanismus trestněprávní spolupráce. Dalšími perspektivními kandidáty jsou Nizozemsko (spolupráce je klíčová pro vymáhání vývozních kontrol v oblasti polovodičů a stíhání pokusů o jejich obcházení), Estonsko a Rumunsko (obě země v poslední době signalizovaly otevřenost širší spolupráci s Tchaj-wanem) nebo Belgie (která s Tchaj-wanem nedávno úspěšně realizovala ad hoc spolupráci při zajišťování důkazů v drogové kauze).
Aby se zvýšila pravděpodobnost, že tuto agendu evropské státy vezmou za svou, musí Tchaj-wan lépe signalizovat, že se zavazuje ke stejným standardům právního státu. Jedním z relativně snadno dosažitelných kroků by mohla být spolupráce s evropskými státy na dosažení členství v Mezinárodním trestním soudu. Ještě silnějším signálem normativního sbližování by bylo přijetí moratoria na výkon trestu smrti – ohledně něhož EU opakovaně vyjadřuje znepokojení – při současném směřování k jeho úplnému zrušení, byť by takový krok byl na domácí scéně nepopulární.
Matej Šimalčík
Matej Šimalčík, výkonný ředitel Středoevropského institutu asijských studií (CEIAS). Jeho výzkum se zaměřuje na ekonomický a politický vliv Číny ve střední Evropě, vztahy elit, „korozivní kapitál“ a roli evropských právních nástrojů při zmírňování rizik, která Čína představuje. Má vzdělání v oboru práva a mezinárodních vztahů a v roce 2021 byl zařazen do žebříčku Forbes 30 Under 30 (slovenské vydání). Je rovněž členem expertního týmu Evropského centra excelence pro boj proti hybridním hrozbám (Hybrid CoE) a Evropské sítě think-tanků zaměřených na Čínu. V roce 2025 se v rámci programu Taiwan Fellowship stal hostujícím výzkumným pracovníkem Ústavu pro výzkum národní obrany a bezpečnosti (INDSR) v Tchaj-peji.