Dveře, které zamkl Peking

Zatímco svět si 26. června připomene Mezinárodní den boje proti zneužívání drog a nezákonnému obchodování s nimi, bezpečnostní složky budou oslavovat spolupráci jako protijed na přeshraniční kriminalitu. Jeden z nejschopnějších partnerů v oblasti policejní spolupráce v indopacifickém regionu však bude opět z jednání vyloučen. Tchaj-wan je z Interpolu vyloučen od roku 1984. Nejde ale o pasivní a politováníhodnou situaci, jak je toto vyloučení často popisováno. Jedná se o dveře, které záměrně postavil a zamkl Peking: akt donucovacího boje právními prostředky, který oslabuje globální bezpečnost a zároveň prosazuje fikci, že Tchaj-wan neexistuje.

Abychom odhalili záměry Pekingu, je vhodné si připomenout, jak funguje jeho taktika. Tchaj-wan byl členem Interpolu od roku 1961 do roku 1984, kdy tato organizace uznala Čínskou lidovou republiku (ČLR) jako jediného zástupce Číny. Od té doby nemá Tchaj-wan – jelikož není ani členem, ani pozorovatelem – přístup ke komunikační síti Interpolu I-24/7 ani k jeho 19 databázím trestně stíhaných osob. Když se v listopadu 2025 sešlo 93. valné shromáždění Interpolu v Marrákeši, Tchaj-wan opět nebyl přizván, a to navzdory soustavné kampani jeho diplomatických partnerů za přístup alespoň na úrovni pozorovatele. Tchajwanské policejní orgány uvádějí, že z důvodu svého přetrvávajícího odříznutí od dat v reálném čase jsou informace, ke kterým se mohou dostat, často „zastaralé a nesprávné“ a že jsou nuceny spoléhat se na policejní síly spřátelených zemí, které jim předávají výstrahy.

Ze shromážděných dat na Světový den boje proti zneužívání drog je cena, kterou za toto opomenutí platíme, ještě zřetelnější – chemické suroviny potřebné k výrobě nelegálních syntetických drog, sítě pro praní špinavých peněz a pašerácké trasy se v indopacifickém regionu šíří rychleji, než stačí tyto opatření reagovat. Situace je nevýhodnou pro všechny: když Tchaj-wan nemůže vyslat urgentní výstrahu, každý členský stát přichází o informace, které by jinak snadno získal. Jde o mezeru v informacích, která jde na vrub Pekingu a která poškozuje bezpečnost všech.

To, co z této záležitosti činí víc než jen procedurální spor, je skutečnost, že vyloučení Tchaj-wanu jde ruku v ruce se zneužíváním Interpolu samotného. Peking se odvolává na princip „jedné Číny“, aby vyloučil Tchaj-wan z jakéhokoli orgánu, který naznačuje státní suverenitu, a přitom tutéž instituci využívá jako zbraň, když se mu to hodí. Interpol byl opakovaně zneužíván proti čínské diaspoře prostřednictvím tzv. červených oznámení (mezinárodní výzva vydaná Interpolem určená orgánům činným v trestním řízení po celém světě, v níž se požaduje zjištění místa pobytu a předběžné zadržení hledané osoby) a rozesílání informací o disidentech, ujgurských aktivistech a bývalých úřednících odhalujících korupci, často s cílem vynutit jejich „dobrovolný“ návrat tím, že se vyvíjí tlak na jejich příbuzné žijící v Číně. To je učebnicový příklad nadnárodního útlaku. Tento vzorec chování je předmětem pozornosti i v roce 2026. Podobné prostředky se uplatňují i na tchajwanské občany v zahraničí: ve sporech od Keni po Španělsko byli podezřelí z podvodů s tchajwanskými pasy deportováni do ČLR namísto na Tchaj-wan, čímž Peking uplatňuje jurisdikci nad lidmi, které Tchaj-wan považuje za své občany. Represe jednotlivců a popření jejich státní příslušnosti jsou dvě tváře téhož projektu. Vyloučení z mezinárodních organizací je kognitivní válkou: když jsou dveře zavřené dostatečně dlouho, lidé zapomenou, že jimi měl někdo projít. Vyloučení nejen z Interpolu, ale i ze Světové zdravotnické organizace, Mezinárodní organizace pro civilní letectví a všech srovnatelných fór postupně mění nepřítomnost Tchaj-wanu ve zdání jeho neexistence. Každé vyloučení se stává precedentem pro to další.

Nejúčinnější odpovědí na narativ neexistence Tchaj-wanu je poukázání na skutečnost, že spolupráce s Tchaj-wanem zjevně funguje. Tchaj-pej, která je vyloučena z multilaterálního systému, vybudovala svou vlastní síť bilaterálních soudních dohod. Ta byla ustanovena smlouvou o vzájemné právní pomoci se Spojenými státy a dále se rozšiřuje prostřednictvím provádění společného vyšetřování, zabavování majetku a videokonferenčních slyšení s evropskými partnery, včetně Polska a Německa. Má navíc nejen teoretické, ale i praktické výsledky. Ve spolupráci s Černou Horou v roce 2020 pomohla tchajwanská policie zatknout 92 podezřelých, kteří podvedli více než 2 000 obětí. Následovaly paralelní operace s Tureckem a Vietnamem proti skupinám, které nutily migranty k pobytu v zařízeních, kde byli podvodně připravováni o peníze. Tchajwanské kybernetické jednotky a protidrogová policie také zasahují proti sítím podvodů a praní špinavých peněz, které se nyní šíří v jihovýchodní Asii. Dynamičtější je i spolupráce na politické úrovni: v listopadu 2025 byl v USA předložen nadstranický návrh zákona, který ukládá ministerstvu zahraničí vypracovat strategii pro členství Tchaj-wanu v Interpolu – jako realistický kompromis by však opět šlo jen o status pozorovatele.

Pro evropské partnery je poučení jasné. Každá bilaterální dohoda podepsaná s Tchaj-pejí podrývá předpoklad, že Tchaj-wan lze bez problémů vymazat, a každé fórum, které na tento problém poukazuje, narušuje mlčení o Tchaj-wanu, na němž závisí čínská strategie. Zavřené dveře do Interpolu nejsou známkou toho, že by Tchaj-wan nesplňoval podmínky přijetí, nýbrž slabinou, kterou Peking záměrně vnesl do společné bezpečnosti demokratických států. Otázka, před kterou zúčastněné demokracie stojí, není ta, zda Tchaj-wanu prokázat laskavost, ale zda budou jeho účast nadále považovat za ústupek, o kterém je třeba diskutovat, nebo ho uznají tím, čím skutečně je: ochranou před hrozbou, která stojí na jejich prahu.