Foto: Unsplash.com
Co se děje?
Během své květnové návštěvy Vietnamu představila japonská premiérka Sanae Takaiči aktualizovanou verzi japonské strategie Svobodného a otevřeného Indo-Pacifiku (Free and Open Indo-Pacific, FOIP). Tento koncept původně představil již v roce 2016 její mentor, bývalý premiér Šinzó Abe. Tehdy byly hlavní cíle strategie definovány jako prosazování základních hodnot(dodržování zákonů, svoboda plavby apod.), podpora hospodářské prosperity (zlepšování propojenosti apod.) a udržování míru a stability (budování kapacit v oblasti prosazování námořního práva apod.). Již tehdy byla strategie FOIP představena na pozadí zvyšujících se obav z narůstajícího vlivu a asertivity Číny v regionu. Jejím základem byla snaha zachovat námořní bezpečnost a podporovat vládu práva v Indo-Pacifiku. Přestože tento cíl zůstává nezměněn, technologický, společenský a geopolitický vývoj posledního desetiletí si vyžádal aktualizaci strategie.
Jaké jsou širší souvislosti?
Při zachování základních principů stanovených v roce 2016 se aktualizovaná strategie FOIP zaměří na tři prioritní oblasti. První z nich je budování ekonomické infrastruktury pro éru umělé inteligence (AI) a dat. Tato oblast zahrnuje posilování odolnosti dodavatelských řetězců v odvětví energetiky a kritických surovin, rozvoj potřebné tvrdé i měkké infrastruktury a zvyšování odolnosti regionu i schopnosti jednotlivých aktérů samostatně rozhodovat o své budoucnosti.
To mimo jiné odráží dlouhodobé úsilí Japonska diverzifikovat dodávky kritických nerostných surovin a snížit závislost na Číně, která již od roku 2010 tuto závislost opakovaně využívá jako politický nástroj. Nejnovějším příkladem byla reakce na výroky premiérky Takaiči z loňského listopadu, kdy naznačila možnost japonského zapojení do konfliktu v případě, že by se Peking pokusil silou změnit status quo v Tchajwanském průlivu.
Pokračující konflikt na Blízkém východě navíc poukázal na zranitelnost regionu v oblasti energetické bezpečnosti. Takaiči proto přislíbila příspěvek ve výši 10 miliard amerických dolarů v rámci iniciativy Partnership on Wide Energy and Resource Resilience Asia (POWERR Asia), jejímž cílem je pomoci asijským partnerům zajistit energetické zdroje a posílit dodavatelské řetězce.
Do první prioritní oblasti spadá také koncept digitálního koridoru (FOIP Digital Corridor Concept) zaměřený na umělou inteligenci, datové toky, podmořské kabely a satelitní komunikace.
Druhou prioritní oblastí je rozšiřování spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem za účelem podpory ekonomického růstu. Cílem je využít japonské know-how a technologie k řešení výzev, kterým čelí státy globálního jihu, a spoluvytvářet nové obchodní příležitosti v souladu s mezinárodními normami. Tento pilíř zahrnuje například údržbu a obnovu stárnoucí infrastrukturynebo podporu volného obchodu a investic prostřednictvím dialogu s Evropskou unií (EU) a ASEANem. Vybrané aktivity v této oblasti mohou představovat alternativu k čínské iniciativě Pás a stezka (Belt and Road Initiative, BRI), která bývá kritizována například kvůli tzv. dluhové diplomacii, nedostatku transparentnosti či problémům s udržitelností atd. Nabídnout alternativu k BRI se prostřednictvím své iniciativy Global Gateway podobně jako Japonsko snaží i EU.
Třetí prioritní oblastí je posilování bezpečnostní spolupráce s cílem zajistit regionální mír a stabilitu dalším rozvojem již existujících nástrojů, jako jsou Oficiální rozvojová pomoc (Official Development Assistance, ODA), Oficiální bezpečnostní pomoc (Official Security Assistance, OSA) a transfery obranného vybavení. Kabinet premiérky Takaiči výrazně navýšil rozpočty těchto programů s cílem posílit bezpečnostní a donucovací kapacity států v regionu. Vedle samotného Japonska totiž sdílejí obavy z čínských územních nároků a vojenských aktivit ve Východočínském a Jihočínském moři například Filipíny, Malajsie, Vietnam, Indonésie nebo Tchaj-wan.
Proč je to důležité?
Aktualizovaná strategie FOIP věnuje značnou pozornost zemím ASEAN, její vybrané aktivity však sahají od Ameriky přes Afriku až po Evropu, což odráží skutečnost, že bezpečnost nezná hranice a že ochranu mezinárodního řádu založeného na pravidlech nelze omezit pouze na vlastní bezprostřední okolí. Nová japonská strategie navíc není pouze souborem vznešených myšlenek, ale zaměřuje se na dosahování konkrétních výsledků. Tokio tím vysílá signál, že v době prohlubující se spolupráce a rostoucí asertivity systémových odpůrců současného mezinárodního řádu, jako jsou Rusko, Čína a Severní Korea (přestože žádný z nich není ve strategii FOIP výslovně zmíněn), a zároveň v době, kdy se závazky Spojených států vůči regionálním spojencům stávají méně předvídatelnými, hodlá Japonsko nadále zůstat důvěryhodným a spolehlivým partnerem. Hlavním poselstvím je ukázat japonské odhodlání aktivně přispívat k posilování nejen vlastní, ale i regionální bezpečnosti, namísto toho, aby odpovědnost ponechávalo na ostatních.
Jedná se o strategický krok, který by měl rezonovat nejen ve státech, na něž je aktualizovaná strategie FOIP primárně zaměřena, ale také ve Washingtonu, kde současná administrativa prosazuje pragmatičtější a více transakční přístup k zahraniční politice USA. Japonský přístup může být inspirací také pro Evropu, která se v mnoha ohledech nachází v podobné situaci: Spojené státy zůstávají hlavním bezpečnostním garantem jak pro Tokio, tak pro řadu evropských států.