Foto: Hřiště v Tchaj-peji, vyfotila Olimpia Kot
Co se děje?
Porodnost na Tchaj-wanu klesla v roce 2025 na 0,69, což patří k nejnižším hodnotám na světě. Prezident Laj Čching-te (Lai Ching-te, 賴清德) na zprávu reagoval představením rozsáhlého balíčku opatření zaměřených na řešení demografického úpadku Tchaj-wanu. Navrhovaný balíček zahrnuje nový měsíční příspěvek ve výši 5 000 NT$ (kolem 3 300 Kč) na děti do 18 let, prodloužení rodičovské dovolené, zvýšení podpory pro umělé oplodnění a reformy v oblasti zaměstnanosti, jejichž cílem je snížit finanční zátěž spojenou s výchovou dětí. Vláda také plánuje prodloužit mateřskou dovolenou z 8 na 12 týdnů, zdvojnásobit otcovskou dovolenou ze 7 na 14 dní a rozšířit dávky v rámci rodičovské dovolené. Tato opatření by stála přibližně 380 miliard NT$ (přibližně 252,5 miliardy Kč) ročně a musí být schválena Legislativním dvorem, který ovládá opozice.
Nízká porodnost byla dlouho vnímána především jako sociální a ekonomická výzva, nyní se však tato otázka se diskutuje z hlediska národní odolnosti a bezpečnosti. Úbytek populace a její stárnutí totiž bude mít v budoucnosti dopad na pracovní sílu, daňovou základnu a zásobu vojenských rekrutů.
Je třeba poznamenat, že navrhované zaměstnanecké benefity by se částečně vztahovaly i na zahraniční pracovníky na Tchaj-wanu, a to včetně domácností, v nichž jsou oba rodiče cizími státními příslušníky. Migranti pracující jako pomocníci v domácnosti a pečovatelé s bydlištěm v domácnostech by však nadále byli vyloučeni z několika druhů nároků na rozšířenou dovolenou, protože se na ně nevztahuje zákon o pracovních standardech. Tato skutečnost poukazuje na přetrvávající rozdíly v ochraně práce mezi různými kategoriemi migrujících pracovníků.
Reakce veřejnosti jsou smíšené. Zatímco někteří vítají dodatečnou podporu pro rodiny, jiní zpochybňují, zda pouhé finanční pobídky mohou vyřešit strukturální příčiny nízké porodnosti na Tchaj-wanu, mezi něž patří nízká dostupnost bydlení, stagnující mzdy, nedostatek zařízení pro péči o děti a obavy o rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem.
Jaké jsou širší souvislosti?
Demografický úpadek Tchaj-wanu se stal jednou z nejnaléhavějších dlouhodobých politických výzev, před nimiž tato země stojí. Počet narozených dětí klesá již 10 let v řadě a v roce 2025 dosáhne jen něco málo přes 100 000. Současně se Tchaj-wan stává superstárnoucí společností, v níž podíl starších občanů neustále roste.
Dopady tohoto jevu sahají daleko za hranice sociální péče a hospodářského růstu. Vzhledem k sílícímu tlaku ze strany Číny je demografický úpadek stále častěji vnímán jako problém národní bezpečnosti. Klesající počet obyvatel v produktivním věku vyvíjí stále větší tlak na veřejné finance a trh práce. Zároveň se tak snižuje počet občanů způsobilých k vojenské službě.
Klesající porodnost by mohla v příštích desetiletích způsobit, že současná velikost tchajwanských ozbrojených sil bude obtížně udržitelná. Analytici spojují demografické trendy s nedostatkem rekrutů a s rostoucími debatami o modernizaci armády, využívání autonomních technologií a širších reformách v oblasti lidských zdrojů.
V této souvislosti vyvstává otázka, zda Tchaj-wan plně využívá své stávající lidské zdroje. Vzhledem k rostoucím obavám o počet vojenského personálu někteří analytici a bývalí vojáci tvrdí, že při řešení problémů s náborem by mohly hrát významnější roli ženy. Ačkoli se podíl žen v tchajwanské armádě v posledních třech desetiletích postupně zvyšoval, bývalí vojáci poukazují na přetrvávající překážky bránící náboru a udržení žen v armádě. Demografický tlak proto podněcuje širší diskusi – nejen o modernizaci armády a o technologiích, ale také o roli žen v tchajwanské národní obraně.
Proč je to důležité?
Demografická krize na Tchaj-wanu poukazuje na rostoucí souvislosti mezi sociální politikou a národní bezpečností. Zatímco vlády často řeší nízkou porodnost prostřednictvím dotací a programů podpory rodin, výzva, před kterou stojí Tchaj-wan, je v konečném důsledku strukturální. Mladší generace i nadále čelí rostoucím nákladům na bydlení, ekonomické nejistotě, náročným pracovním kulturám a vysokým nákladům spojeným s péčí o děti a se vzděláním.
Z hlediska bezpečnosti má demografický úpadek dopad na schopnost Tchaj-wanu udržet si lidské zdroje, které jsou nezbytné jak pro ekonomickou odolnost, tak pro národní obranu. Méně pracovních sil omezuje dlouhodobý růst, zatímco zmenšující se počet občanů ve vojenském věku komplikuje náborové snahy v době, kdy Tchaj-wan značně investuje do posilování svých obranných kapacit. Tuto výzvu navíc zhoršuje skutečnost, že ženy jsou v ozbrojených silách navzdory rostoucí poptávce po vojenském personálu nadále nedostatečně zastoupeny. Ačkoli technologické inovace mohou nedostatek personálu částečně kompenzovat, demografický úbytek zůstává dlouhodobou překážkou pro připravenost a odolnost Tchaj-wanu.
Debata ohledně Lajových návrhů proto přesahuje rámec rodinné politiky. Odráží širší otázku ohledně budoucí schopnosti Tchaj-wanu udržet si ekonomickou vitalitu, sociální stabilitu a obrannou připravenost v čím dál náročnějším geopolitickém prostředí.