Rozvoj malého a středního podnikání: stabilní prostředí & dynamické vzdělávání
policy paper z projektu Malí a střední podnikatelé a další klíčové zájmy ČR v evropských hospodářských politikách
Shrnutí
Podnikání představuje pro think-tank Evropské hodnoty ctnost, která by si zasluhovala větší společenskou vážnost. Specifický vývoj v České republice po roce 1989 pověsti podnikatelů uškodil, nicméně situace se postupně proměňuje. V tomto policy paperu usilujeme o shrnutí debaty obohacené o politickou a hodnotovou dimenzi postavení malých a středních podnikatelů v podobě stravitelné a srozumitelné pro samotné podnikatele. Vycházíme z poznatků z celoročního setkávání, výměny zkušeností a debatování v rámci odborných seminářů s praktiky v rámci projektu Malí a střední podnikatelé a další klíčové zájmy ČR v evropských hospodářských politikách. Projekt utvrdil Evropské hodnoty v předpokladu, že podpora podnikatelských aktivit českou veřejnou správou by měla spočívat zejména ve vytváření stabilního právního a administrativního systému. V tom se neliší názory jednotlivých podnikatelů i těch zástupců ministerstev a veřejné správy v regionech, kteří mají v kompetenci otázky podnikání. Může se jednat o podporu z evropských projektů nebo propojování vědy, výzkumu a inovací, v rámci nichž se postupně i v českých regionech daří spojovat podnikatele a vědecké instituce.
Pokud máme brát v potaz pohled samotných podnikatelů, tak se shodují v tom, že od státu očekávají hlavně předvídatelné a administrativně nezatěžující prostředí. Ve formě legislativní se jedná o průhlednější zákony a jejich nepříliš časté změny, při výkonu samotné státní a veřejné správy pak jde o očekávání větší míry transparentnosti a vlídné služby poskytované úředníky. Tento požadavek se prolínal jak v semináři o efektivnějším využití prostředků z evropských fondů v programovacím období 2014-2020, tak v rámci podpory vědců a výzkumníků a jejich spolupráce s podnikateli. Stejně tak v závěrečném semináři o konkurenceschopnosti a zaměstnanosti podnikatelé apelovali na skutečnost, že není potřeba rozmnožovat velký počet různých ministerských koncepcí a analýz s tematikou konkurenceschopnosti. Největším přínosem by bylo vymezení několika málo jednoduchých dlouhodobých cílů a taková právní úprava v oblasti daní, pracovního a obchodního práva, aby fungoval v nezměněné podobě po několik let a nezatěžoval je zbytečnými administrativními náklady. To firmám umožní soustředit se na svojí činnost a přinášet výsledky, které posilují národní hospodářství.
Hlavní prvek, kde(který?) by mohl stát ve svém fungování naopak dlouhodobě podpořit, aniž by podnikání příliš zesložiťoval, jsme shrnuli do zkratky „dynamické vzdělávání“. I když se pohledy podnikatelů na to, co ve vzdělávání pomáhá, liší podle oborů činností, existuje shoda na tom, že vzdělávání ať již v učňovském, technickém či obecném školství nebo podpora vědy a výzkumu, potřebuje reformovat a zásadně zdynamizovat. Tedy posílit výuku o praktické poznatky, zkušenosti a pozitivní motivaci, které přispějí k tomu, aby se větší množství absolventů škol nebálo podnikat. Školy umějí vychovávat schopné manažery pro velké firmy, ovšem daleko těžší je pomoci motivovat mladé lidi k tomu, aby překonali strach z odpovědnosti, nedostatku dostupných finančních prostředků a další obavy a rozhodli se sami podnikat. Samostatnou kapitolu představuje nedostatek absolventů s kvalitním technickým vzděláním, stejně jako nedostatek kvalitních učňů v určitých oborech (s vědomím toho, že nelze generalizovat, neboť z některých oborů se učni stávají velmi lehce nezaměstnanými).
Obecná část
- Úvod
Na základě projektu podpořeného Zastoupením Evropské komise v Praze a Nadací Konrada Adenauera jsme se po celý rok setkávali se zástupci malých a středních podniků z České republiky. Jako klíčová aktuální témata pro jednotlivé semináře jsme zvolili otázky přístupu malých a středních podnikatelů (dále jen SMEs) k evropským fondům a spolupráci s institucemi v oblasti vědy a výzkumu. Z toho vyplynulo i závěrečné téma, a to jak mohou dále SMEs přispívat k zaměstnanosti, aniž by ztráceli schopnost konkurovat jak velkým firmám uvnitř Česka, tak zejména mezinárodně na zahraničních trzích.
Evropské hodnoty se považují za business friendly-think-tank. Z hlediska důrazu na svobodu a odpovědnost nás zajímá, jak můžeme přispět ve veřejné debatě k tomu, aby zejména čeští podnikatelé prosperovali a posilovali Česko i Evropskou unii. Vzhledem k našemu unikátnímu zaměření, které není úzce ekonomické, na podnikání nazíráme v širších společenských a hodnotových souvislostech.
Vzorem pro jeho praktickou podporu z politické sféry jsou pro nás osobnosti, které ve svých zemích dbaly na společenskou rovnováhu tím, že rozvíjely podnikání v dostatečném právním rámci ovšem bez zbytečných zásahů státu. Byli jimi kupříkladu na počátku 20. století republikánský prezident Theodore Roosevelt v USA či po druhé světové válce dlouholetý ministr hospodářství a krátce i premiér za CDU Ludwig Erhard v Německu.
Úlohu státu bylo historicky potřeba i ze strany těchto konzervativně uvažujících státníků posílit tehdy, kdy příliš velcí ekonomičtí hráči začínají dusit svojí dominantní tržní pozicí. Navíc dříve či později mohou nepřiměřeně ovlivňovat i politický systém jako celek. Proto u státních zásahů zdůrazňujeme slovo „zbytečných“, což neznamená „žádných“. To by znamenalo ponechat tuto sféru lidské činnosti zákonům džungle a nedávat pozor na ochranu férové soutěže. K čemuž dochází zejména při změnách režimů a právních řádů.
Dimenze unijní
I proto na postavení SMEs, z nichž se postupně přirozeně mohou stát velké korporace a na vymezení podnikatelské svobody obecně, nazíráme především optikou jejich interakce se státem. Vzhledem k tomu, že jsme součástí jednotného evropského trhu a velký vliv na české prostředí má i působení nadnárodních firem, zejména pak ze starších členských států Evropské unie, musíme brát v potaz i sílu těchto hráčů na celoevropské úrovni. Důležitost malých a středních podniků není třeba příliš vysvětlovat. Vytvářejí dvě třetiny pracovních míst a představují více než 80 % firem v celé EU. V Česku je toto číslo ještě vyšší, ačkoli podle průzkumů Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP) jich nebezpečně ubývá a nové se nerodí snadno.
Dlouhodobě jsme si navíc vědomi, že z pohledu transpozice právních předpisů Evropské unie a jejich dopadu na úroveň českou jsou možnosti ovlivnění podmínek podnikání ze strany české vlády stále menší.
Dimenze celosvětová (z pohledu krize roku 2008 a následujících)
Možnosti ovlivňování věcí z české úrovně reálně ukázaly i celosvětové ekonomické zkušenosti. Na základě celosvětové ekonomické krize trvající od roku 2008 začal vzrůstat zájem po firmách či i ekonomických modelech, které fungují udržitelně a nevyrůstají z nich „too big to fail“ podniky. Finanční instituce se vzdálily ostatním podnikatelům a přestaly představovat hráče, který by uznával férová pravidla hry. Dohodly se s nejvyššími představiteli států na tom, že dluhy, které svým neodpovědným způsobem podnikání nadělaly, musely zaplatit ostatní – zejména občané.
Právě v těchto letech se ukázal v celém západním světě přínos malých a středních podniků, které byly schopny flexibilněji než velké korporace reagovat na hospodářské problémy a svým inovačním potenciálem se stát hnacím motorem obnovování zaměstnanosti i ekonomického růstu. Malé a střední podniky sice také silně pocítily dopady krize, ale kupříkladu v Německu a Rakousku ukázaly nejlepší schopnost se z ní velmi rychle zotavit. Na rozdíl od velkých podniků byly ochotny riskovat a investovat do inovací.
Podpora SMEs tak pro nás znamená vyrovnávání pokřiveností, které způsobují jak velcí ekonomičtí aktéři, kteří svým vlivem pronikají do politiky svojí finanční silou, často nad rámec výkonu politického mandátu voličů ze strany jedné, tak přílišná regulace a nabobtnávání činností státu i nadstátních celků na straně druhé. SMEs pro nás rovněž svými aktivitami představují nesmírně významnou složku pro společenskou soudržnost na národní i regionální úrovni.
– Zaměstnávají velkou většinu obyvatel v produktivním věku v Evropě.
– V případě globálních ekonomických problémů, které nejsou schopny vlády malých států ovlivňovat, jsou schopny pružných reakcí.
– Tvoří díky svému množství z pohledu fungování ekonomiky nepřímo protiváhu velkých subjektů, které svým vlivem mohou překračovat limity demokratické politické soutěže.
- Podnikání v českých politických souvislostech
V českém kontextu se o podnikatelích hovoří stále nevybíravě. Rozdíly mezi malými a středními podniky a konglomeráty větších firem ovlivňujícími politiku se většinou nerozlišují. Propojení byznysu s politikou bylo celou dobu od 90. let příliš těsné, bez náležitého právního rámce a zahalené kauzami, které bylo vzhledem k politicky a personálně svázaným rukám policistů i státních zástupců obtížné rozkrýt. Česká společnost tak spojuje ve velké míře nabytí bohatství po převratu v roce 1989 s ostrými lokty a nezákonnými praktikami, které umožnila příliš pomalu vytvářená nová právní i společenská pravidla.
Z tohoto vývoje i z rovnostářství posíleného léty komunistického režimu se vyvinula situace, kdy být majitelem firmy, která vytváří pracovní místa, podporuje fungování státu ze svých daní a navíc dává mnohdy peníze i do rozvoje místní komunity, sportu, kultury či na charitativní činnost, stále není považováno ve společnosti a veřejné debatě za dostatečně prestižní.
Pro některé podnikatele znamenal příslib jisté očisty jejich pověsti ze strany občanů volební úspěch Andreje Babiše s jeho Hnutím ANO v říjnu 2013. Ovšem vzhledem k jeho dostatečně zřetelně neobjasněnému fungování za minulého režimu i díky konglomerátu jeho aktivit, z nichž za každým rohem vykukuje tu větší, tu menší konflikt zájmů, není možné očekávat, že v dlouhodobém horizontu právě tento politik a podnikatel dobré jméno podnikatelů významně u veřejnosti posílí.
- Podnikání jako hodnota
Z výše naznačených souvislostí jsme došli k závěru, že je potřeba obnovovat hodnotový pohled na podnikání. Tvořivá lidská mysl s jejím důvtipem a vynalézavostí se považuje za jednu z hlavních příčin bohatství národů. Tyto schopnosti vyvěrají z podnikavosti. Podnikavé jednání je něco, co je podle našeho názoru celospolečensky podporovat, zahrnout do všech stupňů vzdělání a připravovat se tak na tvoření svobodné společnosti v ostré celosvětové konkurenci. Podnikání dnes s nárůstem požadavků na tvořivost, jakož i etickou, environmentální i sociální odpovědnost firem a k tomu zvyšujícímu se počtu dobrovolných a neziskových organizací i sociálních podniků představuje širokou škálu společensky pozitivních činností, kterých nemusí být dosahováno čistě pro zisk.
Ovšem i samotné podnikání zaměřené na zisk má z našeho pohledu historicky doložený společenský přínos. Americký filosof Michael Novak podnikání považuje za mravní ctnost. Ve svobodné společnosti je jak smysl pro iniciativu, tak osobní zodpovědnost a umění vytvářet různé typy organizací (ať již ziskových či neziskových) zásadní. Občané za sebe musejí vzít odpovědnost za každý aspekt svého života (Novak, 66). Novak považuje podnikání za ctnost intelektuální i mravní. Intelektuální proto, že podstatou ekonomického podnikání je poznání, pohotovost a všímavost. Mravní ctnost proto, že zvyšuje blaho společnosti a to nejen hmotné. Rovněž se díky němu pěstují vztahy mezi lidmi a proto je podle něj „osobní ekonomické podnikání“ zároveň společenské.
4. Podpora SMEs z evropských fondů
Přejdeme-li ke shrnutí hlavních doporučení z praktických témat, je potřeba začít s problematikou evropských fondů. Ty již od předvstupní fáze znamenaly příležitost posílení tuzemské ekonomiky a podnikání. Přesto finanční podpora SMEs z evropských fondů bývá spojena zejména s kritikou přerozdělování. Obecně považujeme kohezní myšlenku EU, která má přibližovat za pomoci druhého největšího unijního rozpočtu (po zemědělství) chudší regiony k bohatším za v zásadě ušlechtilou. Etickou otázkou zůstává, zdali je možný posun těch lidí, že budou motivováni rozdělovat finance a spravovat projekty odpovědně.
Z úrovně politické stojí na počátku kvalita rozhodnutí, která předznamenávají pozdější potíže. Česká republika se zřejmě bude pyšnit nepříjemným primátem nejhoršího čerpání prostředků ze všech států EU v letech 2007-2013. Účastníci seminářů z řad podnikatelů i úředníků se v tomto ohledu shodovaly, že faktory, které přispěly k tomuto výsledku, začaly u nepřiměřeně vysokého počtu programů a jemu poplatnému způsobu alokace financí. S přerozdělováním takto vysokých prostředků navíc nebyly zkušenosti. Absorpční schopnost podnikatelů i počet smysluplných projektů se vzhledem k rozdělení programů i jejich výzvy neukázaly jako dostatečné. Jak glosoval jeden z dobře informovaných diskutérů, každé ministerstvo hlavně chtělo urvat a podržet co největší koláč alokovaných evropských peněz pro sebe.
V příštím programovacím období tak bude jedním z hlavních témat zefektivnění čerpání dotací. Velkým problémem pro podnikatele je nepřehlednost a složitost systému pro čerpání finančních prostředků. Na jedné straně existují evropské předpisy, na druhé straně je složitá implementační strukturu, kde je mnoho řídicích orgánů a spousta zprostředkujících subjektů, kde tyto subjekty často vystupují v roli poskytovatele dotace.
Otázkou zůstává, proč i jiné nové členské státy bez zkušeností zvládly tuto činnost daleko lépe a podařilo se jim využít daleko vyšší sumy finančních prostředků pro svůj rozvoj.
Dalším problémem pramenícím z nedostatečné vize i nezkušenosti, byly špatně stanovené priority. I pro období 2014-2020 z diskuse vyplývaly nejistoty státních úředníků, kam je nejstrategičtější směřovat priority následujícího programového období v oblasti podpory malých a středních firem. Úředníci zmiňovali podporu firem, které přicházejí s novými výrobky, protože mají nastartovanou trajektorii. Jiní chtějí podporovat firmy v problematických regionech, ale jen ty, co mají dobré nápady.
Většina podnikatelů se shodovala na tom, že důležitá je podpora infrastruktury a stavebnictví. Zatímco „trendy“ obory jako nanotechnologie či výstavba špičkově vybavených technologických center mohou obstát jako menší kapitoly v rámci větších programů podpory. U nových technologických center je zejména důležité zajistit návaznost jejich využívání a financování po skončení podpory z EU.
Velkým tématem zůstávají i způsoby finanční podpory. Podpora z EU fondů by se měla více zaměřit na vratné finanční prostředky podpory do budoucna, ale podle zkušeností státních úředníků není realistické (chtít?) dosáhnout ani 10% z rozdělovaných prostředků. Výchovné působení rozdělování prostředků z EU tak bude omezeno. Tomu nezabrání ani fakt, že dotace jsou komplikovaná věc, jejíchž vyřízení trvá třeba 6 měsíců, zatímco vyřízení úvěru trvá pouhých pět dní. Jedním z návrhů bylo i to, aby pro začínající podnikatele byly primárně dotace a pro zajeté firmy finanční nástroje.
- Spojení vědy, výzkumu a inovací s SMEs
Inovace bývají považovány za předpoklad, který nejvíce pomáhá rozvinutým ekonomikám a také malým a středním podnikům celosvětově konkurovat. Tisková zpráva Evropské komise z 26. března 2013 uvádí: „hybnými silami růstu v oblasti inovací v EU jsou malé a střední podniky a komercializace inovací, jakož i vynikající výzkumné systémy. Výsledky v oblasti inovací však negativně ovlivnil pokles investic podniků a investic rizikového kapitálu v období 2008–2012.“ I zástupci českých podnikatelů je považují za neskloňovanější termín v souvislosti s podnikáním.
Otázkou zůstává, nakolik jsou si je SMEs schopny dodávat a vyvíjet sami a nakolik k tomu potřebují vědecké a výzkumné instituce. Ze semináře organizovaného v rámci projektu vyplývá, že o vztahu vědeckých a výzkumných institucí a SMEs platí, že lidé z obou těchto sfér vyznávají hodnoty, které nebývají vždy zcela kompatibilní a dávají se hůře dohromady. K těmto patří jiný pohled na termíny, jiný důraz na provádění základního a aplikovaného výzkumu, zaměření univerzit na dlouhodobé projekty a podniků na krátkodobé a podobně.
Podle expertů z praxe české firmy zatím stále dostatečně nepřišly na chuť spolupráci s univerzitami. Mezi nadějné krůčky posunující spolupráci dopředu řadí třeba inovační vouchery, z kterých vzniklo už 400 projektů po celé republice. Základem voucheru může být poskytnutí třeba 50 000 Kč pro přenos know-how z vědecké instituce směrem k podnikatelům, kteří chtějí s vědci vyřešit konkrétní praktický problém nebo mají zájem o inovaci. Není to sice velká částka, ale často pomůže k nastartování dlouhodobější spolupráce firmy s vědecko-výzkumnou sférou.
Mezi hlavními doporučeními účastníků semináře zaznělo, že definice priorit státní podpory musí přicházet odspodu (bottom-up), nikoliv ze shora (top-down). Univerzity mohou sloužit jako platforma pro spolupráci byznysu s vědou, ale musí skutečně chtít otevřít své prostředí, které bývá z pohledu firem často příliš „zatuchlé“. Stát musí vytvořit mechanismy, které budou kontrolovat gold-plating (tedy zbytečné komplikování a přitvrzování evropských norem na české úrovni). Stát musí zajistit kvalitní úředníky – hodnotitele projektů, k čemuž by měl přispět zákon o státní službě.
- Jak mohou SMEs v Česku konkurovat
V rámci posledního tématu probíraného během projektu se ukázalo jednoznačně to, že podpora jejich schopnosti konkurovat a zároveň zaměstnávat české občany ze strany státu je obdobou toho, co je samotné vede k úspěchu. Tedy podpora svobody podnikat, inovovat či měnit formy podnikání a k tomu zejména vytvářet pružný management, který vede k dosahování cílů. Z těchto důvodů jednoznačně stojí o malý a efektivně fungující stát. Když by tohoto dosáhli, byli by vlastně spokojení. Nicméně společenský vývoj se ubírá často podle jejich vyjádření jiným směrem.
Podnikatele upozorňovali na to, že vzhledem k mezinárodnímu prostředí, velikosti ekonomiky a evropským institucím, je potřeba zejména pracovat na zlepšování managementu státní správy. Pokud by se podařilo učinit z institucí veřejné správy lepší hospodáře a pružnější administrátory, splní požadavky, které na ně klade současná doba nejlépe. Strategicky toho česká vláda totiž příliš nezmůže.
Důraz na stabilitu prostředí a nevytváření žádných velkých strategií ze strany praktiků z firem lze jedině přivítat. Možná by stačilo dělat to nejlepší pro splnění cílů ve třech oblastech, jak je na Fóru konkurenceschopnost a zaměstnanost vymezil předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Karel Havlíček. Když už by nějaká definice hospodářské strategie měla být, tak na třech úrovních:
– Pro mikropodnikatele je důležité, aby bylo co nejméně změn v legislativě.
– Pro střední firmy je potřeba dále vytvářet systémy podpor a grantů.
– Co se týče korporací, musíme jim jít vstříc tak, aby měly chuť sem investovat, zůstat zde a aby zaměstnávaly místní pracovníky.
- Potřeba reformy vzdělávání
Zvláštní kapitolu, která se prolínala diskusemi v rámci většiny seminářů a doporučení ohledně toho, co by mohl stát zejména přes ministerstvo školství vykonat pozitivního pro budoucnost, představuje vzdělávání k podnikání. A vedle toho zejména podpora techničtější části vzdělávací nabídky středních i vysokých škol. Zde se dlouhodobě podnikatelé zaměřují na kritiku praktické kvality výuky a počet studentů v učňovském školství, stejně jako na technických univerzitách.
V učňovském školství na sebe narážejí dva přístupy, podepřené stížnostmi podnikatelů na straně jedné a statistikami z úřadů práce na straně druhé. První spočívá dlouhodobě v tom, že učňů je málo a že nejlepší učňové jsou ve školách, které si zřídí přímo podniky nebo v úzké součinnosti se školami. Druhý říká, že z učňů se stále rekrutuje řada nezaměstnaných. Obojí je pak ukázkou toho, že je v těchto oblastech potřeba lepšího zacílení ohledně oborů, z nichž učni vycházejí, a tam, kde je více nezaměstnaných je omezovat na úkor rozvíjení těch, kterým se nedostává kvalifikovaných řemeslníků.
Co se týče technických škol, potýkáme se s podobnými problémy jako v západní Evropě. Humanitní obory se jeví jako atraktivnější – to přes dostatek pracovních nabídek v technických oborech s odpovídajícím platovým ohodnocením. Lidem s technickým nadáním se nedaří zapojit do výuky technických předmětů motivační a tvořivou složku v takové podobě, která by odpovídala požadavkům nové generace studentů.