Reportáž z interpelace českých europoslanců, pořádané think-tankem Evropské hodnoty.
Dne 8. prosince proběhla v sále CERGE-EI druhá Interpelace českých europoslanců pořádaná think-tankem Evropské hodnoty, tentokrát ve spolupráci s Progresivní Aliancí Socialistů a Demokratů. Diskutovat mezi sebou, ale i s komentujícími hosty a diváky, přišli Stanislav Polčák (TOP 09) a Michaela Šojdrová (KDU-ČSL), oba z Evropské lidové strany, a Miroslav Poche (ČSSD) z Progresivní Aliance Socialistů a Demokratů. Jako komentující hosté vystoupili Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií FSV Univerzity Karlovy, Michael Lebduška z Asociace pro mezinárodní otázky, a Adéla Denková z EurActiv.cz.
Moderátorem celé akce byl výkonný ředitel think tanku Evropské hodnoty Radko Hokovský. Debata byla rozdělena do dvou časově přibližně stejně dlouhých bloků. První blok se týkal budování energetické unie EU. Druhý blok se pak věnoval tématu vztahů Evropské unie a Ruska, respektive jak nyní v souvislosti s ukrajinskou krizí nastavit vztahy s Ruskem. Vždy po úvodních slovech hostů byl v každém bloku dán prostor pro dotazy ze strany komentujících hostů a diváků.
Interpelace českých europoslanců pořádaná think-tankem Evropské hodnoty
STAVBA ENERGETICKÉ UNIE EU
Nejdříve nastínil kontext celé debaty Radko Hokovský, který představil pět základních pilířů, ze kterých má energetická unie sestávat podle místopředsedy nové Evropské komise Maroše Šefčoviče. Jsou jimi: bezpečnost dodávek energie a solidarita mezi jednotlivými členskými státy EU, integrace jednotného trhu s energiemi, snížení spotřeby, dekarbonizace energetického mixu a snížení investic do výzkumu a vývoje. Hokovský dále upozorňuje, že myšlenka energetické unie není nová, byť předseda Komise Juncker této myšlence dává nejvyšší prioritu.
Poté se ujal slova Miroslav Poche. Podle něj nemůže být hlavním motivem energetické unie současná krize na Ukrajině vyvolaná Ruskou federací, která je evidentní pouze z krátkodobého hlediska. Hnacím motorem musí být podle Pocheho budování a investování do intenzivnější energetické infrastruktury, která musí být více provázána mezi jednotlivými členskými státy EU. Stejně tak se musí vzít v potaz diverzifikace zdrojů a nehledět pouze na dodávky plynu z Ruska.
Michaela Šojdrová upozornila na fakt, že energetická unie získala daleko větší význam s vývojem na Ukrajině, neboť se ukázalo, že evropský prostor a vzájemná závislost je větší, než jsme si mysleli. Evropskou radu i Evropský parlament čeká velmi významné období, kdy bude narůstat důležitost témat jako zabezpečení energetických zdrojů a energetické sítě a propojení této sítě.
Stanislav Polčák chápe energetickou unii jako velmi vysoký národní zájem České republiky, protože ta není energeticky soběstačná. Dále uvedl, že energetická unie však není chápána všude stejně. Například Maďarsko a Bulharsko má vyjednané nízké ceny, tudíž jejich národní zájem je diametrálně odlišný od jiných členských států EU. Co Polčák považuje za chybu, je vymizení podpory propojení energetické soustavy z Junckerova proklamovaného balíčku. To je podle něj pro vytvoření energetické unie zcela zásadní.
Úvodní slova o energetické unii ukončil Radko Hokovský dvěma řečnickými otázkami. Jaká podoba energetické unie je v zájmu České republiky? A jaké koalice by měla Česká republika budovat podle zájmů ostatních členských států?
VZTAHY EVROPSKÉ UNIE S RUSKEM
Poté Radko Hokovský stručně uvedl téma dalšího bloku, tedy vztahy Evropské unie a Ruska. Tyto vztahy se nyní posunuly do nové éry, kdy byla spolupráce zastavena v několika oblastech a hrozí, že se zde objeví další zmražený konflikt. Cílem EU však není hospodářská izolace Ruska. Stanislav Polčák to vidí podobně. Buď na území EU dojde k dalšímu zmraženému konfliktu, nebo EU popře vše, co doposud zastávala. Rusko-ukrajinská krize je podle něj zásadním narušením mezinárodní rovnováhy a toho, na čem byla evropská bezpečnost budována. Rusko v podstatě anulovalo Budapešťské memorandum, které podepsalo s Ukrajinou o její svrchovanosti, a pokud toto EU přijme, výrazně se promění stabilita mezi jednotlivými státy. Jelikož jsou vojenské kapacity EU nulové, je třeba využívat hospodářské nástroje, které nyní Rusko začíná pociťovat.
Podle Michaely Šojdrové měla EU na výběr ze tří možností jak na rusko-ukrajinskou krizi zareagovat, a sice se buď mohla dívat jinam a nic nedělat, mohla přejít k vojenskému zásahu, a nebo použít sankce a jednání, aby se Rusko chovalo jako civilizovaná země. Reakce EU je podle Šojdrové účinná a hlasování o Asociační dohodě s Ukrajinou považuje za historický okamžik.
“Ukrajina přichází o své elity. To je velký problém. EU by v tomto ale mohla pomoct.”
Miroslav Poche se domnívá, že čelíme největší bezpečnostní hrozbě pro náš národní zájem od rozpadu Jugoslávie. Rusko využívá nedemokratické nástroje a EU jim demokratickou cestou nedokáže čelit. Nicméně diplomatické a politické cesty nemohou být opomíjeny, neboť pouze hospodářská cesta nestačí. Diplomatická izolace by situaci pouze eskalovala. Poche se však domnívá, že evropská diplomacie selhala, neboť ohledně Asociační dohody mohla EU udělat více. Problém s hospodářskými sankcemi spatřuje také v tom, že byť mají na ruskou ekonomiku dopad, ruský stát dokáže tento dopad přenést na své obyvatele a vládní garnitury se sankce nedotknou. Proti tomu argumentoval Stanislav Polčák tím, že to je sice pravda, ale ruští obyvatelé s Putinovým jednáním naprosto souhlasí. Mimo to jsou hospodářské sankce mířeny i na jednotlivé členy ruské elity.
Komentující host Karel Svoboda po přednesech hostů položil řečnickou otázku: Co budeme dělat, když Rusko bude sankce ignorovat a když se vytratí do “stanardního bahna”?
Andrea Kovářová působí jako členka komunikačního týmu think-tanku Evropské hodnoty
%insert_attachment[45945810] priloha.html%
