Shrnutí
- Sociální politika patří do tzv. sdílených pravomocí EU, což znamená, že se na její podobě podílejí členské státy i samotná Unie. Role unijních institucí lze považovat spíše za koordinační, přesto existují oblasti, ve kterých mohou Rada a Evropský parlament na návrh Komise schvalovat pro členské země právně závaznou legislativu, například v oblasti minimálních standardů pro podmínky a bezpečnost na pracovišti, rovnosti mezi muži a ženami či boji proti sociálnímu vyloučení. Naopak harmonizaci právních předpisů v oblasti sociální politiky Lisabonská smlouva nepřipouští stejně jako zásahy Unie do vymezování základních zásad sociálního zabezpečení.
- Průměrná nezaměstnanost lidí mezi 15-24 lety v EU byla v roce 2013 23,5%, což představuje dvakrát větší podíl mladých lidí bez práce než u celkové populace, přičemž v zemích jako Španělsko a Řecko dosahuje nezaměstnanost přes 50%. Česká republika se v této statistice řadí pod průměr EU s 19% nezaměstnaných mladých lidí, ovšem v některých regionech jako Ústecký a Karlovarský kraj stoupá tato hodnota až k 30%.
- Na unijní úrovni se již od roku 2011 připravují různé akce a plány na podporu zaměstnanosti mladých lidí, jedním z nejdůležitějších výstupů je doporučení Rady o zavedení záruk pro mladé lidi, které nabádá členské státy, aby lidem do 25 let zajistil kvalitní zaměstnání či další vzdělávání do čtyř měsíců od ukončení zaměstnání či formálního vzdělávání. Některé skupiny v Evropě požadují, aby se toto doporučení změnilo v akt pro členské státy závazný.
- Pro zajištění větší mobility občanů EU navrhuje Komise v roce 2014 revidovat nařízení týkající se sociální ochrany migrujících pracovníků. Ve svém dokumentu se Komise dotýká politicky citlivých oblastí jako zvýšení minimální lhůty pro vyplácení podpor v nezaměstnanosti ze tří na šest měsíců či stanovení odpovědného státu za zajištění sociální ochrany migrujících pracovníků. Změnu příslušných ustanovení navrhuje Komise skrze řádný legislativní proces, což znamená, že budoucí poslanci Evropského parlamentu pravděpodobně budou muset o tomto návrhu hlasovat.
- Postoje poslaneckých frakcí v Evropském parlamentu v otázkách sociální politiky lze zjednodušeně přirovnat k pozicím politických stran, jak je známe z národní úrovně s tím rozdílem, že kromě pravo-levé dimenze se jednotlivé skupiny liší v pohledu na ideální poměr pravomocí členských států a unijních institucí. Skupina Progresivní aliance socialistů a demokratů (ČSSD) a Zelení vycházejí z předpokladu o součinnosti tržních mechanismů s těmi sociálními a požadují, aby byla Unie v otázkách sociální politiky aktivnější. Sjednocená levice (KSČM) je v v požadavcích sociální solidarity ještě radikálnější. Evropská lidová stran (KDU-ČSL) a liberálové vnímají špatnou sociální situaci jako důsledek nefungujícího hospodářství, proto by se měla Unie zaměřit na strukturální reformy ekonomicky jako celku spíše než na jednotlivé sociální aktivity. Pro minimální pravomoci Unie v oblasti sociální politiky a pro tržní opatření pak vystupuje Evropská konzervativní a reformistická skupina (ODS), nejkritičtěji se vůči aktivitám EU staví skupina Evropa svobody a demokracie.
Úvod
Jeden z důležitých cílů Evropské unie (EU) definován článkem 3 Smlouvy o EU je boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci, podpora sociální spravedlnosti a ochrany, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidarita a ochrana práv dítěte. Již v zakládajících smlouvách se tedy objevuje explicitní vyjádření zdůrazňující součinnost sociálních principů s těmi tržními. Již ze základního výčtu cílů EU je patrné, že sociální politika je téma velmi široké zahrnující různé oblasti, proto tento podklad téma zúží takovým způsobem, aby dokázal poskytnout základní informace týkající se níže položených tří otázek:
1. Co mohou evropští poslanci udělat pro zvýšení zaměstnanosti v Ústeckém kraji?
2. V dubnu 2013 schválila Rada nezávazné doporučení o zavedení záruk pro mladé lidi. Měl by být tento akt pro členské země závazný?
3. Komise má v plánu v roce 2014 předložit balík podporující mobilitu občanů EU, jehož důležitým bodem je rozšíření sociální ochrany a podpory pro migrující pracovníky hledající práci. Má se minimální doba pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti v celé Unii zvýšit ze tří na šest měsíců? Má sociální dávky vyplácet stát poslední pracovní aktivity zaměstnance, nebo stát, v němž má zaměstnanec trvalé bydliště?
V prvním oddílu podkladu budou popsány základní aspekty sociální politiky a rozdělení kompetencí členských států a institucí Unie. Druhý oddíl pokryje vybrané aktuální problémy souvisejících se sociální politikou, konkrétně nezaměstnanost mladých se zaměřením na doporučení rady o zárukách pro mladé lidi a sociální zabezpečení migrujících pracovníků. Poslední oddíl mapuje pozice poslaneckých frakcí v Evropském parlamentu v otázkách sociální politiky. Na tomto místě je třeba vysvětlit, proč mají některé frakce větší prostor než jiné. Důvod je jednoduchý, některé skupiny na sociální politiku kladou větší důraz než jiné, proto jsou programy zejména levicových frakcí mnohem propracovanější a detailnější, což se odráží i v tomto podkladu. Frakce jsou pak seřazeny sestupně podle počtů poslanců.
1. Základní aspekty sociální politiky, rozdělení pravomocí
Lisabonská smlouva řadí sociální politiku do tzv. sdílených pravomocí[1], což znamená, že se na její podobě podílejí členské státy i samotná Unie. EU a členské státy se hlásí a jsou si vědomi základních sociálních práv tak, jak jsou podepsány v Evropské sociální chartě z roku 1961 a v Chartě Společenství základních sociálních práv pracovníků z roku 1989. Cílem je podporování zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek, přiměřená sociální ochrana, sociální dialog, rozvoj lidských zdrojů a boj proti sociálnímu vyloučení. Zároveň je však třeba dodat, že se jedná o politicky velmi citlivé téma zasahující do suverenity států, na což pamatuje i Lisabonská smlouva, která respektuje rozmanitost vnitrostátních zvyklostí, zejména v oblasti smluvních vztahů, a potřebu udržovat konkurenceschopnost hospodářství EU. Důležitým aspektem unijní sociální politiky je uplatnění zásady rovnosti odměňování za stejnou nebo rovnocennou práci. Zásada naprosté rovnosti v pracovním životě však také není absolutní, protože členské státy mohou ponechat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění profesní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či vyrovnávání nevýhod v profesní kariéře.
Evropský parlament a Rada jsou zmocněni přijímat opatření k podpoře spolupráce mezi členskými státy prostřednictvím podnětů, které mají za cíl zlepšování znalostí, rozvoj výměny informací a osvědčených zkušeností, podporu inovačních přístupů a vyhodnocování zkušeností. Dále mohou směrnicemi stanovit minimální požadavky, které se uplatní postupně s přihlédnutím ke stávajícím podmínkám a technickým předpisům jednotlivých členských států. Lisabonská smlouva naopak jednoznačně konstatuje, že je vyloučena harmonizace právních předpisů členských států a v případě směrnic se Rada musí zdržet ukládání správních, finančních a právních omezení, která brání zakládání a rozvoji malých a středních podniků. Unijní předpisy se dále nesmí dotýkat práva členských států vymezovat základní zásady svého systému sociálního zabezpečení a nesmějí významně ovlivňovat finanční rovnováhu tohoto systému. Dále je členským státům umožněno zachovat či zavést přísnější ochranná opatření, která jsou slučitelná se smlouvami.
Evropský parlament a Rada mohou rozhodovat řádným legislativním postupem po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů v těchto oblastech sociální politiky:
– zlepšování především pracovního prostředí tak, aby bylo chráněno zdraví
– bezpečnost pracovníků
– pracovní podmínky
– informování pracovníků a konzultace s nimi
– zapojení osob vyloučených z trhu pracovních příležitostí
– rovnost příležitostí mezi muži a ženami na trhu práce a rovné zacházení na pracovišti
– boj proti sociálnímu vyloučení
– modernizace systémů sociálního zabezpečení
U politicky citlivějších témat rozhoduje Rada zvláštním legislativním postupem jednomyslně po konzultaci s Evropským parlamentem i oběma výbory v následujících oblastech:
– sociální zabezpečení a sociální ochrana pracovníků
– ochrana pracovníků při skončení pracovního poměru
– zastupování a kolektivní obrana zájmů pracovníků a zaměstnavatelů včetně spolurozhodování
– podmínky zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na území Unie[2]
2. Aktuální problémy a možná řešení
2.1. Nezaměstnanost mladých
Nezaměstnanost mladých lidí je v současnosti jeden z největších problémů, se kterými se státy EU potýkají. V průměru je nezaměstnanost lidí mezi 15-24 lety zhruba dvakrát vyšší než u celkové populace (23,5 % ku 10,9% pro EU 28 za rok 2013), přičemž existují státy, kde představuje nezaměstnanost mladých lidí závažný strukturální problém a při této souvislosti se často hovoří o tzv. ztracené generaci (Španělsko a Řecko přes 50%, Portugalsko 38%, Slovensko 34%). Česká republika v této statistice vychází poměrně dobře, je s 19% pod průměrem EU, ale nezaměstnanost mladých je téměř čtyřikrát vyšší než u celkové populace.[3] Ústecký a Karlovarský kraj (NUTS Severozápad) pak hlásí přes 28% nezaměstnaných ve věku 15-24 let za rok 2012.[4]
Již od roku 2011 se na evropské úrovni připravují různé akce a plány, z nichž nejaktuálnější sdělení Komise z roku 2013 se snaží zjednodušit a pod jednu střechu zahrnout opatření přijatá nebo diskutovaná dříve. Základními stavebními kameny boje proti nezaměstnanosti mladých jsou následující[5]:
– implementace doporučení Rady o zárukách pro mladé lidi (Youth Guarantee -YG)
– investice do mladých lidí prostřednictvím ESF
– v krátkodobém horizontu pracovat na iniciativě pro zvýšení zaměstnanosti mladých (Youth Employment Initiatuve-YEI): podpora regionů s nezaměstnaností mladých přes 25%
– podpora mobility
– zjednodušení přechodu do zaměstnání
– v dlouhodobém horizontu reforma pracovních trhů
– okamžitá opatření podporující vznik pracovních míst
Doporučení Rady o zavedení záruk pro mladé lidi
Doporučení Rady z dubna 2013 vyzývá členské státy, aby mladým lidem do 25 let zajistili kvalitní nabídku zaměstnání, další vzdělávání (programy odborné přípravy vedoucí k uznání odborné kvalifikace), učňovské programy nebo stáže, a to do čtyř měsíců od začátku nezaměstnanosti či od ukončení formálního vzdělávání. K tomu by členské státy měly dojít prostřednictvím následujících doporučení a nástrojů[6]:
Budování přístupu založených na partnerství: stanovení příslušného veřejného orgánu řídícího systém záruk pro mladé lidi, zajištění neomezeného přístupu informací, posílení partnerství mezi zaměstnavateli a mladými lidmi, navázání partnerství mezi veřejnými a soukromými poskytovateli služeb zaměstnanosti, zajištění aktivního zapojení sociálních partnerů na všech úrovních, zajištění konzultování či účast mladých lidí nebo mládežnických organizací při přípravě a dalším rozvoji systému záruk pro mladé lidi
Včasný zásah a aktivace: vypracování účinné informační strategie zaměřené na mladé lidi, zajištění personalizovaného poradenství a individuální akčních plánů včetně individuálně uzpůsobených systémů podpory
Podpůrná opatření k začlenění na trhu práce: možnost vrátit se do procesu vzdělávání, podpora podnikání a samostatné výdělečné činnosti, snížení nemzdových nákladů práce, státní podpora a cílené subvence na platy a nabírání pracovní síly, podpora pracovní mobility
Využití fondů Unie: plné a optimalizované využívání finančních nástrojů politiky soudržnosti v příštím období 2014–2020
2.2. Sociální ochrana migrujících pracovníků
Představovaná iniciativa Komise koordinace sociálně zabezpečovacích programů (částečná revize nařízení (EC) NOS 883/2004 a 987/2009)[7] se zaměřuje detailně na dva aspekty koordinace v této oblasti: a) benefity spojené s dlouhodobou péčí a b) koordinace podpory v nezaměstnanosti. Komise navrhuje revidovat stávající právní úpravu této oblasti z důvodu prohloubení principu volného pohybu osob, který je podle ní bez dostatečné sociální ochrany výrazně omezený. Detailně se zaměříme pouze na koordinaci podpory v nezaměstnanosti, ke kterým Komise poskytla pět základních scénářů, jakým způsobem postupovat, přičemž u každého scénáře stručně popisuje výhody a popřípadě i nevýhody zvoleného postupu. Zároveň je nutné podotknout, že tento návrh by měl být podle Komise schválen řádným legislativním postupem, což znamená výrazné pravomoci pro poslance v Evropském parlamentu[8].
Podpory v nezaměstnanosti nejsou obecně poskytovány mimo území bydliště (s výjimkou přeshraničních a příhraničních pracovníků[9]). Unijní pravidla umožňují migrujícím pracovníkům omezenou tří měsíční dobu ochrany, při které si mohou hledat práci. Tato doba může být navýšena o další tři měsíce, ale přesná aplikace tohoto ustanovení se stát od státu liší. Komise zároveň otevírá diskuzi o tříměsíční době, která podle jejího názoru není v současných socioekonomických podmínkách dostatečná. Rovněž je nutno podotknout, že kvůli nejasnosti pravidel se zvyšuje počet sporů řešených v rámci Evropského soudního dvora.
Scénáře Evropské komise:
1) Žádná změna
2) Nový systém koordinace podpory v nezaměstnanosti příhraničních pracovníků: právo možnost si zažádat o benefity v místě poslední pracovní aktivity nebo v zemi bydliště
3) Podpora v nezaměstnanosti pro všechny pracovníky v místě poslední pracovní aktivity bez ohledu na místo bydliště.
4) Prodloužení doby exportu podpory pro lidi hledající práci v jiném než kompetentním státě minimálně na 6 měsíců (lze kombinovat s předcházejícími opatřeními)
5) Ujasnění předpisů týkajících se hromadění doby pojištění, zaměstnání a sebe zaměstnávání (lze kombinovat s předcházejícími opatřeními)
3. Postoje poslaneckých frakcí v Evropském parlamentu
Frakce Evropské lidové strany – EPP (KDU-ČSL)
Frakce Evropské lidové strany vnímá vysokou nezaměstnanost mladých lidí jako problém, kterému je třeba čelit zavedením různých opatření zahrnující ekonomické pobídky, různé sociální programy a vzdělávání. EPP chce pracovat na vytvoření politiky, která by poskytovala kariérní průvodce pro nezaměstnané lidi a usnadnit jejich přechod do práce. Dále také chtějí pokračovat s podporou mladých lidí hendikepovaných, znevýhodněných, mladých výzkumníků i mladých podnikatelů. EPP podporuje aktivity v rámci iniciativy na zvýšení zaměstnanosti mladých (YEI) a doporučení Rady o zavedení záruk pro mladé lidi (YG). EPP cílí na zjednodušení a zefektivnění ESF a prosazuje přesměrování prostředků z Kohezního fondu. Stranou pozornosti nejsou ani znevýhodněné skupiny a hendikepovaní, kteří by měli být více inkorporováni do pracovního trhu[10].
Skupina Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu – S&D (ČSSD – Richard Falbr: člen EP výboru zaměstnanost a sociální věci)
Socialisté vycházejí z principu, že EU není pouze ekonomickým projektem, ale i politickým a demokratickým, který je založen na solidaritě, soudržnosti a k respektu k rozdílnosti našich kultur. Socialisté se odvolávají na zakládající smlouvy EU, v nichž se hovoří o plné zaměstnanosti, sociální rovnosti, vymýcení chudoby a sociální exkluze. Svobody vnitřního trhu by pak neměly převyšovat základní sociální práva nebo oslabovat pravomoci regionálních a lokálních autorit v poskytování veřejných služeb. Prosazují, aby na evropské úrovni byly ošetřeny následující oblasti:
– boj proti nekalé tržní soutěži, která má negativní dopady na pracovníky
– právní záruka stejné mzdy a práv za práci stejné hodnoty na všech pracovištích v EU
– spravedlivá minimální mzda (aspoň 60% národního mediánu ve všech zemích)
– přísnější pravidla v oblasti sociálních a pracovních standardů
– nová zdravotní a bezpečnostní strategie a lepší poměr práce vs. volný čas
– skutečný pokrok v rámci záruk pro mladé (YG závazný pro všechny členské státy, přesto uznávají, že je to záležitost především členských států)
– odstranění bariér volného pohybu osob (zajištění penzí, garance všeobecného přístupu ke zdravotnictví a sociálnímu zabezpečení, zároveň však nesmí být volný pohyb osob nástrojem k zneužívání sociálního systému)[11]
Aliance liberálů a demokratů pro Evropu – ALDE
Navyšování finančních prostředků do různých fondů považují liberálové za krátkodobé řešení, které navíc považují nikoliv za skutečné řešení problémů, ale za získávání politických bodů. Evropa by se proto měla spíše zaměřit na růst ekonomiky a strukturální reformy, které ve svém důsledku pomohou sociální situaci v EU více než různé sociální programy. Důraz by měl být kladen na investice do vzdělávání a inovací, což přispěje k zlepšení statutu mladých lidí. Sociální politiku jako takovou nemají liberálové příliš zpracovanou, protože se domnívají, že legislativa na evropské úrovni by se měla zaměřit pouze na základní principy a spolupráci, zatímco hlavní odpovědnost k zajištění konkrétních opatření by měla být ponechána členským státům. Silně naopak prosazují rovnost mezi muži a ženami a rovnocenné postavení všech menšin včetně sexuálních.
Skupina zelených/Evropské svobodné aliance – Greens/EFA
Podle této frakce nemohou pravidla trhu stát výše než základní sociální práva. Proto se Zelení se snaží ochránit sociální a zdravotní služby mimo dosah legislativy týkající liberalizace trhu. Ruku v ruce s požadavkem po silnější sociální dimenzi hospodářské a měnové unie volají po efektivní regulaci globálního finančního sektoru a větší transparentnosti trhů. Ve svém dokumentu Zelená sociální Evropa[12] představují několik základních bodů, kterým by měla být v rámci sociální politiky věnována pozornost.
– Navýšení ESF s cílem zastavit chudobu a sociální exkluzi
– Podpora mladých lidí, kteří představují budoucnost Evropy
– Směrnice upravující minimální příjem (někteří Zelení jsou pro nepodmíněný základní příjem, neexistuje však úplná shoda)
– Boj proti bezdomovectví jako základního nástroje na vymýcení chudoby
– Členské státy by se měly zaměřit na splnění sociálních podmínek Strategie Evropa 2020 (75% lidí mezi 20-64 lety bude zaměstnaná, 20 miliónů lidí se posune z pásma chudoby, nezaměstnanost absolventů bude max. 10%)
– Docílit rovnosti mezi muži a ženami (např. žádná žena není bankéřkou v ECB)
– Posílení sociální dimenze ekonomiky jako kooperativní byznys, fair trade, lokální zemědělství
Evropská konzervativní a reformní skupina – ECR (ODS – Milan Cabrnoch: člen EP výboru zaměstnanost a sociální věci)
Základním východiskem Evropské konzervativní a reformní skupiny je volná soutěž s minimem regulací, protože pouze byznys vytváří práci, nikoli plány a aktivity EU. Proto také odmítají politiku gest a opatření na evropské úrovni, které selhávají v řešení příčin nezaměstnanosti. Boj proti nezaměstnanosti mladých považují za okamžitý cíl, který je dosažitelný zavedením strukturálních reforem zvyšujících soutěž, snižováním ceny práce a zvyšováním produktivity. Z pohledu konzervativců to vlastně znamená skoncovat s nadměrnými regulacemi trhu. Protože podle jejich názoru pouze byznys může vytvořit nová pracovní místa, podporují zájmy malých a středních firem, k nimž například patří minimalizace zdravotnických a bezpečnostních regulací. Regulace by neměly omezovat byznys, a tím pádem i vytváření pracovních míst. Legislativa týkající se zaměstnanosti má být řešena na národní úrovni a každá evropská iniciativa musí respektovat zásady subsidiarity a proporcionality. Cílem EU by mělo být dokončení a fungování vnitřního trhu, který lidem poskytuje příležitost najít si práci[13].
Konfederace evropské sjednocené levice a severské zelené levice – GUE/NGL (KSČM)
Podle představ levice by měl být zastaralý pakt růstu a stability nahrazen novým paktem sociální solidarity pro zaměstnanost a vzdělávání. Vymezuje se rovněž vůči přetrvávajícímu diskursu rozpočtové odpovědnosti, jehož opuštěním se podle ní dá vyřešit nezaměstnanost mladých. Peníze by se tak měly přesunout do environmentálně, sociálně a ekonomicky udržitelného rozvoje, jehož podíl by měl být 1% HDP. Zároveň by se měl vytvořit protikrizový plán respektující principy rovnosti mužů a žen a ekologické a sociální udržitelnosti. Podle NUE/GNL by se mělo více bojovat proti chudobě, čemuž by mělo přispět zajištění minimálního příjmu pro všechny a ukončení flexibilizace pracovních trhů. Zástupci GUE/NGL zároveň volají po závazném stanovení cílů snížení chudoby o polovinu, omezení sociální exkluze a ukončení dětské chudoby a bezdomovectví. Kromě občanů pamatují i na imigranty, kteří jsou nejzranitelnější skupinou na trhu práce[14].
Evropa svobody a demokracie – EFD
EFD jako euroskeptická skupina odmítá vytváření sociální politiky na evropské úrovni a přerozdělování peněz skrz různé fondy a zároveň poukazuje, že za vysokou nezaměstnanost mladých může právě EU. Příčinami je ekonomická migrace uvnitř EU v rámci volného pohybu osob i přistěhovalectví ze zemí mimo Unii. Pro zvýšení zaměstnanosti je dále třeba chránit vlastní průmysl prostřednictvím zavedení cel a kvót na zboží pocházející mimo Evropu. U EFD je však třeba mít na paměti, že se spíše než o koherentní pohled skupiny jako celku jedná o představy jednotlivých členů Evropského parlamentu[15].
[1] Článek 4 Smlouvy o fungování Evropské unie.
[2] Článek 151-161 Smlouvy o fungování Evropské unie.
[3] Eurostat.
[4] Eurostat.
[5] Komise, „Youth Employment“, Web Komise, https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=1036&langId=en, zhlédnuto 9. 2. 2014
[6] Text plného doporučení Rady zde: https://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2013:120:0001:0006:CS:PDF
[7] Plný text iniciativy Komise zde: https://ec.europa.eu/smart-regulation/impact/planned_ia/docs/2013_empl_003_coordination_social_security_systems_en.pdf
[8] Podle Komise se revize nařízení řídí hlavou IV SFEU o volném pohybu osob, služeb a kapitálu, nikoli hlavou X SFEU o sociální politice.
[9] Obecně přijímaná definice statutu přeshraničního (cross-border) pracovníka neexistuje. Příhraniční pracovník je zaměstnanec pracující v jiné zemi než je stát trvalého bydliště, podmínkou je, že se aspoň jednou týdně vrací do svého bydliště
[10] EPP group, „Fighting Youth unemployment and social exclusion“ https://www.eppgroup.eu/cs/topic/Fighting-youth-unemployment-and–social-exclusion, zhlédnuto 9. 2. 2014.
[11] S&D Group, „A more sociály just Europe“, https://www.socialistsanddemocrats.eu/policies/more-socially-just-europe, zhlédnuto 9. 2. 2014.
[12]Greens/EFA, „Green Social Europe“, https://www.greens-efa.eu/fileadmin/dam/Documents/Publications/Green_Social_Europe.pdf, zhlédnuto 9. 2. 2014.
[13] ECR Group, „EMPL – Employment and Social Affairs“, https://ecrgroup.eu/policy/empl-employment-and-social-affairs/, zhlédnuto 9. 2. 2014.
[14] GUEN/NGL, Economic and Social Crisis: For solutions rooted in solidarity and justice, https://guengl.eu/uploads/publications-documents/Financial_EN.pdf, zhlédnuto 9. 2. 2014; „Re-launching the fight against poverty and scoial exclusion,
https://guengl.eu/uploads/publications-documents/leaflet-poverty-EN-web.pdf, zhlédnuto 9. 2. 2014; „Who we are, who we work for, https://www.guengl.eu/uploads/publications-documents/Web_2.pdf, zhlédnuto 9. 2. 2014.
[15] EFD Group, „Employment: Claudio Morganti pleads for a european reindustralization plan, https://www.efdgroup.eu/newsroom/opinions/item/employment-claudio-morganti-pleads-for-a-european-reindustrialization-plan.html?category_id=21, zhlédnuto 9. 2. 2014; „Welfare state and jobs threatened by free movement within Europe Gerard Batten’s analysis, https://www.efdgroup.eu/newsroom/opinions/item/welfare-state-and-jobs-threatened-by-free-movement-within-europe-gerard-batten-s-analysis.html?category_id=21, zhlédnuto 9. 2. 2014.