Search
Close this search box.

Ruský plyn, národní parlamenty a bordel na Kypru?

Minulý týden vydaly přední evropské výzkumné instituty studie týkající se třeba spolupráce EU a Ruska ohledně energie, role německého ústavního soudu pro klíčová rozhodnutí či rozdrásaného kapitálového trhu na Kypru. Přinášíme to nejzajímavější, co se z desítek probraných studií evropských think-tanků dá vyčíst.

Politika energetické účinnosti v Rusku: Prostor pro spolupráci EU-Rusko

Energy Efficiency Policy in Russia: Scope for EU-Russia Cooperation

Alexander Gusev; Stiftung Wissenschaft und Politik

Nedávno přijatý plán pro energetickou spolupráci EU a Ruska do roku 2050 (EU-Russia Energy Roadmap until 2050) vymezuje kooperační potenciál těchto dvou aktérů zejména v politicky méně ožehavé oblasti energetické účinnosti, elektřiny a obnovitelných zdrojů energie (na rozdíl od otázky bezpečnosti energetických dodávek plynu). Další pokrok ve vzájemné kooperaci však čelí několika výzvám.

Od roku 2008, i přes značný rozvoj ruské legislativy v oblasti energetické účinnosti a úspor energie, nová opatření trpí mnohými nedostatky. Přijímaná legislativa je nedostatečně rozpracována (chybějící technické standardy např. ve stavebním sektoru vedly k nejasnostem u designu, výstavby a rekonstrukce budov či při vytváření energetických pasů budov), nařízení přichází obvykle shora (top-down) špatně zacílená a dochází tak k nejasnostem a velkým časovým prodlevám při jejich implementaci. Pomohlo by vytvářet politiku postupně od lokální úrovně směrem nahoru (bottom-up) či zajistit důslednější proškolení energetických auditorů. Vláda by měla navíc vytvořit podmínky pro investice a dlouhodobé nástroje financování projektů.

Aby Rusko zůstalo konkurenceschopné, může těžit ze spolupráce s EU a čerpat z vysoké úrovně expertízy a know-how v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů. EU naopak může do Ruska dodávat technologie a vybavení, neboť klimatické a geografické změny otevírají nové možnosti pro spolupráci. Velký potenciál existuje též u decentralizované výroby elektřiny, v rozvoji elektrické sítě a omezení rychlého růstu cen elektřiny, případně v oblasti investic a dlouhodobého financování projektů.


Jak napravit „porušený slib vyššího vzdělání“ v Evropě

Fixing the Broken Promise of Higher Education in Europe

Lorenza Antonucci, Rémi Bazillier, Pim Paulusma and Michael Weatherburn; Foundation for European Progressive Studies

„Studuj. Získej titul. Dostaneš dobrou práci a čeká tě spokojený život.“ Tak by se dalo shrnout poselství, které evropské i národní politiky směřují k mladým lidem. Avšak vysokoškolské vzdělání už není dostatečnou zárukou získání kvalitní práce ani zvýšení evropské sociální mobility, jak se až doposud doufalo. Tento fenomén je označován jako „porušený slib vyššího vzdělání“.

Přestože pracovní síla v EU nikdy nebyla tak vzdělaná jako nyní, situace na trhu práce s vysokoškolsky vzdělanými pracovníky se spíše zhoršuje – přibývá nezaměstnaných i těch, kteří pracují na pozicích vyžadujících nižší kvalifikaci, než kterou získali (tzv. překvalifikovaní). To poukazuje na závažné nedostatky v současných vzdělávacích politikách.

Obě dosavadní strategie EU, Lisabonská i Evropa 2020, měly za cíl zvýšení konkurenceschopnosti EU a dosažení sociální spravedlnosti. Vycházely přitom z předpokladu tradičních ekonomických modelů, že nárůst počtu kvalifikovaných pracovníků povede sám o sobě ke srovnatelnému nárůstu počtu pracovních míst vyžadujících vyšší kvalifikaci.

Tak to ovšem v praxi nefunguje. Investice do lidského kapitálu je třeba doplnit posílením institucí pracovního trhu tak, aby firmy byly motivovány k tvorbě nových pracovních míst a zvyšování poptávky po kvalifikovaných pracovnících. Těmito institucemi jsou zejména dobře stanovená minimální mzda, silná sociální ochrana a ochrana pracujících, jak dokazuje studie profesora MIT Darona Acemoglu, zmíněná v dokumentu.


Můžou národní parlamenty zvýšit legitimitu EU?

Can national parliaments make the EU more legitimate?

Charles Grant; The Centre for European Reform

Evropská unie má již delší dobu problém s legitimitou a ekonomická krize tento problém ještě prohloubila. Podle průzkumů barometru 72 % Španělů nevěří v EU, dokonce 75 %, respektive 77 % Italů a Francouzů si myslí, že evropská ekonomická integrace není výhodná pro jejich státy.

Více než 60 let je Evropská unie ovládána technokraty, schovaná od pohledů veřejnosti. Tento stav není již nadále udržitelný, vzhledem ke stále sílícím tendencím EU zasahovat do citlivých oblastí vytváření politik v členských státech.

Jako nejlepší cesta k vyřešení tohoto problému se jeví zlepšení výstupů, které EU poskytuje. Například etablování bankovní unie, posílení evropského finančního systému, zlepšení konkurenceschopnosti strukturálními reformami a podobně.

Nicméně evropské vládnutí potřebuje generální revizi. Podle federalistů je zapotřebí snížení demokratického deficitu, a to posilováním Evropského parlamentu. Někdo může namítnout, že od roku 1979 se pravomoci EP zvyšují a demokratický deficit je stále větší (volební účast neustále klesá). Je to tím, že poslanci Evropského parlamentu mají málo spojení se svými národními parlamenty.

Jak tedy mohou hrát poslanci větší roli při kontrole EU?  Zvyšováním počtu „meziparlamentních orgánů“, které sdružují poslance evropského a národních parlamentů. Také vazby mezi vnitrostátními parlamenty by měly být posíleny. Ty by se následně měly více zapojovat do otázek EU ohledně subsidiarity. Mělo by vzniknout jakési fórum (instituce), kde by se diskutovaly otázky ohledně zahraniční a bezpečnostní politiky, projednávané v EP a na Evropské Radě.

Doufejme, že toto fórum pomůže poslancům myslet více proevropsky. Skeptici a cynici budou jistě správně argumentovat, že jedna instituce sama o sobě nic nevyřeší, ale v dlouhodobém horizontu pomůže zapojit více poslanců do fungování EU, a tak ji přiblížit občanům.


Kapitálové kontroly na Kypru: střelba na pohyblivý cíl

Capital Controls in Cyprus: Shooting at a moving target

Leonor Coutinho; The Centre for European Policy Studies

Na konci března 2013 byly na Kypru zavedeny kapitálové kontroly. Ačkoliv některým zahraničním bankám byly uděleny výjimky pro operace s nerezidenty, vláda neustále prodlužuje restriktivní opatření na pohyb kapitálu. Přísnému omezení stále podléhají především výběry hotovosti a transfery mezi institucemi, které nespadají pod „normální byznys.“ Mohlo by se tedy zdát, že omezení kapitálových toků alespoň nebrzdí běžný obchod malých a středně velkých podniků. Přesto však na firmy dopadá nepřímo, formou negativních očekávání. Ta mají za důsledek např. snižování ratingů, špatný přístup kyperských bank k finančním prostředkům a jejich systematické odčerpávání z bankovních bilancí.

Otázkou nyní je, kdy budou kapitálové kontroly zrušeny. Obecně vzato tak nelze učinit dříve, než budou zveřejněny přesvědčivé plány na rekapitalizaci kyperského bankovního sektoru. Ty jsou připraveny na červen 2013 a odstranění kontrol se předpokládá v říjnu 2013. Problémem je, že dokud k podnikům nebude proudit likvidita na financování provozního kapitálu a včasné plnění daňových povinností, budou se hromadit nesplacené půjčky. Pokusy bank o rekapitalizaci se tak mohou podobat střelbě na pohyblivý cíl. Takový výkon vyžaduje mimořádnou pružnost, tedy přednost, kterou kyperské banky v posledních letech nedisponovaly.

Druhou otázkou je, zda plány na rekapitalizaci budou dostatečně přesvědčivé na to, aby bankovnímu sektoru získaly zpět důvěru veřejnosti. Např. u Bank of Cyprus je jisté, že se téměř všichni vkladatelé, jež byli postiženi tzv. sestříháním dluhu (haircut) v rámci restrukturalizačního procesu, rozhodnou pro přesun svých prostředků okamžitě, jakmile budou kapitálové kontroly uvolněny. A zbylí vkladatelé mohou následovat. Je zde tedy riziko, že se záchrana bank zpětně ukáže jako marná, podobně jako se to stalo u třech největších bank na Islandu. Islandská zkušenost také naznačuje, že co se týká propadu HDP a zaměstnanosti, nejtěžší období zemi čeká teprve po provedení restrukturalizace.


Německý ústavní soud – zvětšující se bojiště v krizi eurozóny?

The German Constitutional Court – a growing battleground in the eurozone crisis?

Open Europe Flash Analysis

Německý ústavní soud v současnosti řeší zásadní otázky. Naruší některá rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) základ, na němž se Německo připojilo k eurozóně? Tlačí operace ECB (zejména program OMT) Německou spolkovou banku k akcím, které by překračovaly její mandát? Vytvořily (nebo vytvoří) některé z těchto operací jakákoliv skrytá fiskální rizika, která podle Spolkového sněmu nejsou přípustná?

Evropská centrální banka tvrdí, že jde jednoduše o činnost vedoucí k obnovení transmisního mechanismu měnové politiky a uplatňovaní vhodné měnové politiky k řešení klesající inflace v eurozóně. Bundesbanka si naopak myslí, že mnohá opatření jsou velmi sporná. Zejména proto, že ECB se v podstatě zavázala, že bude vykonávat roli věřitele poslední instance eurozóny, což by v některých případech znamenalo monetizaci dluhu postižených států.

Spolková banka se rovněž obává, že její rozvaha by se mohla naplnit fiskálními riziky, neboť v případě aktivace programu OMT bude muset nakoupit některé periferní dluhopisy. Toho se také obává Spolkový sněm – a je s tím spojené i možné porušení německého ústavního práva.

Německý ústavní soud má připravených několik potenciálních scénářů. Například může zatlačit vládu ke zpochybnění politik a obrátit se na Evropský soudní dvůr. Jak to dopadne, se nejspíše dozvíme až po volbách do německého parlamentu, které se konají v září roku 2013.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

 Pokud chcete naše další exkluzivní rozhovory (například s Hynkem Kmoníčkem), názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.