Search
Close this search box.

Řešení krize eurozóny na úkor demokracie?

Přijme Itálie sebe sama jako imigrační zemi? Je tlak na Sýrii, aby ve svém vnitrostátním konfliktu nepoužívala chemické zbraně, dostatečný? A jak je důležité budování právního státu pro kandidátské země? To vše a mnohem více najdete v aktuálních studiích evropských think-tanků.

Eurozóna a demokracie: zavádějící diskuze

Eurozone and democracy(ies) : a misleading debate

Yves Bertoncini; Notre Europe – Institut Jacques Delors

Krize eurozóny, zejména v souvislosti s někdejším posílením role dua „Merkozy“ či aktuálně skupiny expertů „Trojky“, umocnila kritiku tzv. demokratického deficitu Evropské unie. Reflexe demokracie v eurozóně je ale často založena na špatných základech a následná debata je tudíž zavádějící. V případě fiskálního paktu (jehož členy nejsou Velká Británie a Česko), kritizovaného z těchto pozic, není skutečným problémem nedostatečná demokratičnost rozhodování Evropské unie, nýbrž její schopnost ovlivnit kolektivní rozhodnutí učiněná národními demokraciemi. Jiná část kritiky je namířena na nedostatečnou transparentnost přijímání klíčových rozhodnutí, což se projevilo např. u schůzí euroskupiny během příprav záchrany Kypru. Je však důležité mít na paměti, že EU je společenství sui generis bez tradiční dělby moci, na které se nedají aplikovat tradiční kánony demokracie.

Yves Bertoncini z think-tanku Notre Europe ve své studii podrobně zkoumá filozofickou, konstituční, funkční a institucionální stránku politických problémů, na jejichž základě je možné hodnotit demokratický rozměr řešení krize eurozóny. Argumentuje, že ačkoliv jsou mnohá z často slýchaných obvinění „bruselské zlovůle“ mylná, v oblasti správy EMU stále existuje prostor pro více demokratický přístup. Dále se zabývá tím, jak definovat vztah mezi evropskou demokracií a národními demokraciemi, a jaké mechanismy Evropa potřebuje, aby umožnila občanům a jejich reprezentantům lépe vykonávat své pravomoci. Vynikající příležitost k prohloubení debaty o demokracii v eurozóně a nutných reformách nabízí volby do Evropského parlamentu v květnu 2014.


Posílení právního státu v procesu rozšiřování EU směrem k západnímu Balkánu

Bolstering the rule of law in the EU enlargement process towards the western Balkans 

Zoran Nechev; The Netherlands Institute of International Relations Clingendael

Evropská politika rozšiřování byla a je považována za jednu z nejúspěšnějších politik v rámci EU. Zatím největší rozšíření v roce 2004 přimělo politiky zaměřit se v přístupových jednáních více na otázku lidských práv a fungujícího právního státu. Tyto nároky se ještě zvýšily při pozdějším procesu přistupování Rumunska a Bulharska či nedávno přistupujícího Chorvatska. Nyní se příčinou ekonomické krize evropští státníci zaměřují spíše na záchranu eurozóny a otázka dalšího rozšiřování se jim již nezdá natolik aktuální.

Tato otázka je ale velmi důležitá nejen pro potencionální kandidátské země, ale také pro samotnou EU. Nedávný dopis předsedovi Komise Barrosovi od několika ministrů zahraničí je toho důkazem. Nabádají ho k většímu nasazení při upevňování právní kultury v členských státech, která se jim nezdá být na takové úrovni, aby mohla posloužit jako vzor pro kandidátské země.

Zoran Nechev, z institutu Clingendael, má tři důležitá doporučení, která by mohla otázku rozšiřování dostat opět do popředí a učinit tento proces více důvěryhodný. Předkládá Evropské komisi tyto tři úkoly:

  1. Měla by lépe objasnit význam nového schématu pro rozšiřování o země západního Balkánu a nabídnout jim dostatečnou pomoc při plnění programu nezbytného pro přistoupení.
  2. Nechat otevřené dveře pro potencionální nové členy a rozvíjet kulturu právního státu v rámci stávajících členů EU.
  3. Podporovat přijetí nové dlouhotrvající strategie rozšiřování pro země západního Balkánu.

Zachování a posilování důvěryhodnosti procesu rozšiřování je životně důležité jak pro udržení tempa reforem na straně přistupujících či kandidátských států, tak i pro veřejnou podporu tohoto procesu v členských zemích.


Dobrý stav bankovního systému je klíčem pro lepší financování SME1

Banking system soundness is the key to more SME financing

Zsolt Darvas; Bruegel

Střední a malé podniky mají zásadní roli v evropské ekonomice, zejména v jižních státech eurozóny. Právě tyto země se nejvíce potýkají s vysokou nezaměstnaností, těžko udržitelnými veřejnými financemi a slabým ekonomickým růstem. Pro obrat této nepříznivé situace je velmi podstatné podpořit malé a střední podniky, které však v jižních státech eurozóny čelí problémům s přístupem k dostatečnému financování. Podle zprávy OECD se zhoršil přístup k půjčkám pro malé a střední podniky po roce 2009 hlavně v důsledku vyšších úrokových sazeb a vyšších požadavků na ručení.  V rámci EU je potížím středních a malých podniků s financováním věnovaná velká míra pozornosti. Například na poslední Evropské radě v červnu tohoto roku byla diskutována společná zpráva Komise a Evropské investiční banky.

V zásadě existují tři možnosti, jak zlepšit přístup středních a malých podniků k potřebným úvěrům. První možností jsou přímé úvěry od veřejných institucí (např. Evropské investiční banky), dále sekuritizace půjček pro střední a malé podniky s garancemi od Evropské centrální banky a třetí možností je ještě intenzivnější nízkoúroková kapitalizace bank ze strany ECB, která by však byla podmíněna vyšším úvěrováním reálné ekonomiky. Všechny tyto možnosti veřejného financování v sobě ale nesou riziko neefektivní alokace kapitálu a zakonzervování současného stavu, kdy některé podniky jsou ekonomicky nevýkonné a potýkají se s nízkou produktivitou práce. Proto by nejlepším řešením i pro krizí stižené podniky z jižních států byly iniciativy zaměřené obecně na obnovu ekonomického růstu a přísné testy, které by vyčistily bankovní bilance a obnovily fungování finančního trhu.

[1] SME z anglického Small and medium-sized enterprises, česky malé střední a podniky


Výzvy a příležitosti v integraci migrantů

Challenges and opportunities in migrant integration

Piotr Plewa, Foundation for European Progressive Studies

Migrace. Proč lidi odcházejí ze své rodné země? Jaké politiky by měly zavést evropské země, aby pomohly migrantům vyrovnat se s negativními dopady krize, včetně nezaměstnanosti a xenofobie? V italském  Rosarnu  se tato problematika již řešila a byla vyhrocena do konfliktu. Incident prokázal nebezpečné dopady sociálního vyloučení. Neochota politiků uznat Itálii jako imigrační zemi urychlila diskriminaci sociálně slabších.

Itálie se stala imigrační zemí během krátké doby, ovšem bude trvat ještě dlouho než se tak sama nazve, jako to udělaly Spojené státy americké nebo Švédsko. Italská imigrační politika se zaměřuje na nalezení rovnováhy mezi poptávkou po zahraničních pracovnících a integrací přistěhovalců. Italská vláda měla také problém s legalizováním přistěhovalců. Legalizace jsou postupy, kterými státy udělují nelegálním migrantům právní status. Existuje mnoho forem těchto postupů: některé z nich jsou explicitní, některé implicitní (např. tolerují stav), ale oba procesy zaručují migrantům stejnou míru práv a povinností.

Navzdory krizi na začátku roku 2012 polská vláda pověřila migranty bez dokumentů legalizovat svůj status. Polská vláda a společnost uznaly, že přistěhovalci přispívají polské ekonomice a je pravděpodobné, že to bude pokračovat bez ohrožení schopnosti domorodých obyvatel najít si zaměstnání. Mezi poslední legalizace se zařadily mimo Itálie i Belgie a Irsko. Belgické legalizace byly cíleny na osoby, které se dobře začlenily do belgické společnosti. Irské legalizace byly cíleny na ekonomické migranty, kteří neúmyslně ztratili právní postavení. Vzhledem k politicky spornému charakteru evropských zemí často dochází k „maskování“ legalizace migrantů v rámci jiných postupů.


 

Ve stínu Sýrie: zhodnocení Úmluvy o chemických zbraních

In the Shadow of Syria: Review of the Chemical Weapons Convention

Zymon Bocheński; Polish Institute of International Affairs

Úmluva o chemických zbraních, která zakazuje jejich vývoj, výrobu, použití, hromadění jejich zásob a upravuje i jejich zničení, je se 189 podpisy státníků považována za vůbec nejúspěšnější odzbrojovací dohodu v kategorii zbraní hromadného ničení v novodobé historii. Před více než rokem pouze USA, Rusko a Libye neplnily širší cíl zničení zásob chemických zbraní, a situace se zhoršila po zveřejnění informace o údajném používání těchto zbraní v konfliktu v Sýrii, která není signatářem dohody.

Dlouho očekávaná konference o zákazu používání chemických zbraní hromadného ničení se měla zabývat jednak mezinárodní spoluprací a mírovým užitím chemikálií, ale také účinností verifikačního režimu. Události v Sýrii dokonce přiměly generálního tajemníka OSN Pan Ki-Muna k osobní účasti na konferenci v Haagu. Nejživější diskuse se pak týkaly plnění Úmluvy a nedodržených termínů zejména v USA, Rusku a Libyi, přičemž další ujednání o posunutí tohoto termínu naplnění dohody nebyla, oproti obvyklému postupu, přijata konsensuálně.

Konference však dosáhla konkrétních úspěchů v oblasti mezinárodní spolupráce. Státy se zavázaly k hledání způsobů a možností další spolupráce na eliminaci chemických zbraní. Také se jednalo o zapojení průmyslových subjektů a roli civilních občanů ve světě rychle se rozvíjejícího a rostoucího chemického průmyslu. Bez zajímavosti není ani zapojení mnohých zemí, které ještě vůbec nemají průmysl, natož chemický, takže se zde dohoda stává i účinným preventivním opatřením. Nicméně část závěrečné deklarace věnovaná Sýrii nakonec vyznívá velice slabě, ačkoli představuje jedinou shodu na poli multilaterálních fór v této otázce.

  

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše další exkluzivní rozhovory (například s Hynkem Kmoníčkem), názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.