Nová mezinárodní studie think-tanku Evropské hodnoty zkoumala, na čem populisté těží a jak jim čelit.
Do českého Parlamentu se extremisté dostávají jen zřídka. Poslední krajně pravicová strana zaměřená proti Romům, která figurovala v dolní komoře Parlamentu byli, Sládkovi Republikáni, kteří ze Sněmovny vypadli po volbách roku 1998.
V posledních letech však lze sledovat stabilní přítomnost a jemný růst popularity stran jako je Suverenita – Blok Jany Bobošíkové a Dělnické strany sociální spravedlnosti. Oba politické subjekty staví svou rétoriku na kritice Romů, muslimů a zdůrazňování nacionalismu.
Celou kapitolu o České republice v anglickém jazyce si můžete přečíst ZDE.
Současné politické strany hlavního proudu, mezi které byly ve studii zařazeny TOP 09, ODS a ČSSD, se tématem imigrace a problémů integrace cizinců a menšin ve velké míře veřejně nezabývají – počet jejich vyjádření k tématu byl nižší, než u populistických stran, za které považujeme Blok Jany Bobošíkové a DSSS.
V čem populisté vedou
Etablované strany sice mají v programech teze týkající se přistěhovalectví a integrace menšin, ovšem v praktické politice považují například začlenění Romů a dalších menšin do společnosti za technický, nikoliv politický problém. Tohoto vyprázdněného kolbiště využívají extremisté a populisté, kteří přinášejí propracované argumenty na politický trh a získávají tak pozornost.
Výzkum dokazuje, že etablované strany používají zejména pragmatické argumenty, (například: „Je třeba Romy začlenit do společnosti, protože je to levnější“) zatímco zejména Blok Jany Bobošíkové naplno využívá argumenty založené na identitě. Jana Bobošíková často šermuje odkazy na češství a neslučitelnost cizích hodnot s těmi ryze českými.
Na konci kapitoly o Česku, kterou si můžete přečíst v odkazu pod tímto videem, doporučujeme politickým stranám, aby zařadili téma imigrace a integrace menšin a přistěhovalců výše na svou politickou agendu a zapojily experty, s kterými připraví propracovanější argumenty. V opačném případě českou politiku čeká skutečný nástup populistů typu rakouského Jorga Haidera, nizozemského Geerta Wilderse, francouzské Marine Le Pen či britského Nigela Farage.
Celou kapitolu v anglickém jazyce si můžete přečíst ZDE.
