Zdá se, že stávající ambiciózní energetické cíle budou do roku 2020 jen stěží splněny, jak se k tomu původně zavázaly členské státy. Polský institut mezinárodních vztahů radí, jak překonat krizi eura a jak pohlížet na jednotlivé německé politické strany coby na strůjce osudu eurozóny.
Německo a budoucnost eurozóny
Germany and the Future of the Eurozone
Sebastian Płóciennik; Polish Institute of International Affairs
I přes nepříznivé vyhlídky pro eurozónu se i ty nejoslabenější ekonomiky povedlo stabilizovat a některé z nich dokonce vykazují známky zotavení. Předvídat budoucnost společné měny není sice snadné, nicméně lze říci, že ji nečeká ani zánik, ani procházka růžovým sadem. Jsou tu ale tři možnosti, jak se budoucnost eurozóny může odvíjet. První z nich je pokračování neoliberálního režimu integrace, jež cílí na fiskální umírněnost, reformy na straně nabídky a mezinárodní konkurenceschopnost. Dosažení keynesiánské hospodářské unie je možností druhou, kde má euro sloužit jako odrazový můstek pro intervenční ekonomické politiky. Třetí alternativou je systém diverzifikované integrace, přičemž eurozóna by se stala jádrem silnějších ekonomik a konvergence členských ekonomik by tak již nebyla potřeba.
V Německu má nejvíce příznivců možnost první, asymetrická konvergence. Podporují ji strany jako CDU, CSU, liberálové z FDP, dokonce i jisté části Sociálních demokratů, a shodují se na tom, že politické unii musí předcházet sbližování členských ekonomik v oblastech produktivity a makroekonomických standardů. Především politická integrace by nikdy neměla předběhnout hospodářskou konvergenci. Další, o něco méně populární alternativou, je keynesiánská unie s intervenčními komponenty a symetrickou konvergencí. Tuto metodu přesunu bohatství z jádra do periferií eurozóny prosazuje sociálně demokratická SPD a především levicová strana Die Linke. Konec eurozóny, jak ji známe dnes, je nejméně podporovanou možností v Německu a jejím největším podporovatelem je Alternative für Deutschland. Východiskem z krize je prý zmenšení eurozóny v jádro sobě si podobných ekonomik (bez „jižanů“); jako základ integrace pro zbytek států by sloužil společný trh. Ať už bude vývoj eurozóny jakýkoliv, je téměř jisté, že v dohledné budoucnosti jsou šance pro politickou unii mizivé.
EU přiznává nákladné pochybení a navrhuje nové cíle v oblasti energetiky a klimatických změn
An admission of an expensive failure – the EU proposes new energy and climate change targets
Raoul Ruparel; Open Europe
Evropská komise minulý týden navrhla nové cíle v oblasti energetiky a klimatických změn. Podle britského euroskeptického think-tanku Open Europe tím na jednu stranu Evropská unie (EU) potvrdila své nákladné pochybení, ale na druhou také vyslala signál, že u příští tvorby politiky bude vedle uvážlivého rozhodnutí potřeba daleko více flexibility, pečlivé kontroly návrhů (podložené kvalitními environmentálními i ekonomickými studiemi) a zlepšení nákladové efektivity. Open Europe dále ujistilo, že se brzy můžeme těšit na kompletní souhrnnou studii a doporučení nejefektivnějšího způsobu posunu vpřed.
Autor předběžně odhadl, že až 95 % z původně odhadovaných ročních výnosů (v hodnotě 20,4 miliardy britských liber) opatření Energeticko-klimatického balíčku EU se dosud nenaplnilo, zatímco odhady průměrných ročních nákladů (cca 3,4 miliardy britských liber) se shodují s realitou. Konstatoval, že k realizaci obou odhadů je potřeba splnit dva předpoklady. Jednak by měl být přijat odpovídající globální závazek v oblasti energetických a klimatických politik, jednak by se EU měla angažovat v čele této iniciativy. Nicméně ke globální dohodě nedošlo, snižování emisí skleníkových plynů a přechod na obnovitelné zdroje energie je spíše lokální záležitostí a celkový objem emisí tak nadále roste.
Co se týče Evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), návrh Komise zachoval aktuální pozastavení vydávání velkého množství emisních povolenek (tzv. back loading). Není však jasné, zda toto opatření účinnost EU ETS zachrání. I s omezením emisních povolenek jejich nadále nízká cena nemotivuje dlouhodobé investice do obnovitelných zdrojů energie, a tak nejen Velká Británie, ale i další členské státy, jen stěží splní závazné cíle do roku 2020.
Druhá ženevská konference se blíží: Pět věcí, na které je třeba v následujících týdnech pamatovat
Geneva II is approaching; five issues to keep in mind the coming weeks
Wilbur Perlot; Netherlands Institute of International Relations
Mírové rozhovory usilující o ukončení vleklé občanské války v Sýrii, známé jako Ženevská konference, započaly minulý týden. Jejich hlavním cílem je implementace opatření a kroků obsažených v Ženevském komuniké vydaném v roce 2012, které volá po zformování přechodné vlády s plnou legislativní pravomocí, která by byla sestavena na základě konsenzu všech zúčastněných stran. V této souvislosti jmenuje Wilbur Perlot pět důležitých bodů, na které by se nemělo v průběhu jednání zapomínat.
- Ženeva II je proces
Ženevská konference je pouze jedním nezbytným krokem směrem k mírovému uspořádání. Bude pokračovat po dobu několika měsíců, hlavně formou dvoukolejné diplomacie. Už jenom zformování agendy a časového harmonogramu pro další jednání by bylo průlomové.
- Obě strany postrádají legitimitu, nicméně Assad má moc
Obě bojující strany se potýkají s nedostatečnou legitimitou, protože jsou tvořeny množstvím odlišných skupin, které mají různé zájmy, a nelze říci, že by některá strana konfliktu plně reprezentovala zájem většiny Syřanů. Nedostatek legitimity je tak zásadní problém pro obě strany a ohrožuje mírové rozhovory.
- Určité frakce obou znepřátelených stran nemají na mírových rozhovorech žádný zájem a budou se snažit celý mírový proces narušit
Jak už bylo řečeno, žádná strana konfliktu není monolitická. Extremistické složky na obou stranách se budou pokoušet mírový proces překazit násilnými akcemi. Tyto snahy budou paradoxně nabývat na síle, pokud bude Ženevská konference úspěšná.
- V syrském konfliktu je zapleteno mnoho zúčastněných stran
Sýrie je místem mezinárodního politického konfliktu, kde světové mocnosti soupeří o vliv. Mezinárodní aktéři mají ještě méně legitimity než syrské skupiny, ale mají moc. Právě jednotná pozice mezinárodní komunity může výrazně zvýšit šance na úspěch mírových jednání.
- Pro dosažení dohody je potřeba změnit způsob smýšlení
Z různých důvodů znamená pro obě strany přistoupení k mírovým jednáním a uzavření kompromisu prohru, jež je neakceptovatelná. Je proto třeba zresetovat způsob uvažování a uznat jeden druhého jako rovnocenného vyjednávacího partnera.
Konečně, i když je syrský konflikt unikátní v intenzitě násilí a v množství zúčastněných aktérů, šance na úspěch mírových jednání stále existuje. Je však nutné si uvědomit, že mír je stále probíhající práce, nikoli jeden moment v čase.
