Search
Close this search box.

Proč jsme v Česku náchylní k propagandě?

Na debatě o ruské dezinformační kampani v Česku se odborníci shodli, že řešení problému tkví v šíření mediální výchovy a podpoře kritického myšlení. 

„Propaganda si ve většině případů hraje s emocemi. Služby, které se snaží vyvrátit prokremelské dezinformace, se snaží tyto emoce vyvrátit racionalitou. Emoce jsou však silnější než racionalita, proto jsme náchylní na propagandu,“ říká politolog Miloš Gregor. Další důvod je podle něj spojen s českou historií a náturou. „V Československu jsme neměli ideologicky takový problém s komunismem jako jiné národy, začali jsme s ním mít problém, až když začal ekonomicky stagnovat, byl to rozchod z rozumu. Byli jsme z komunismu zvyklí, že všichni mají práci, ti, co v demokracii přišli o práci nebo museli začít pracovat. Gregor doplňuje, že „máme na ramenou malého ďábla, který nám říká, že nám EU ani NATO nepomůže, že je to špatný směr.“

Podle Josefa Šlerky, vedoucího studia nových médií filozofické fakulty Karlovy univerzity, „se v diskurzu v Čechách často zaměňuje propaganda se zkreslenou novinařinou. Novináři mají své předsudky, ideologické, apod. Proto se může zdát, že mají přesný cíl, jak zmanipulovat člověka. Propaganda byla vždy nástrojem k masové mobilizaci, my jsme zažili dlouhý mír, kdy propaganda jako standardní nástroj masové komunikace nebyl potřebný.“

Co je to hybridní válka?

Plukovník Karel Řehka, ředitel speciálních sil Armády ČR, říká, že „války nejsou minulostí, forma války se mění. Je naivní si myslet, že státy a nestátní aktéři nebudou bojovat. Informační nástroje jako propaganda jsou součástí vedení války.

Podle plukovníka Řehky se používají všechny dostupné konvenční i nekonvenční nástroje, přičemž způsob a kombinace jejich použití představuje novou hrozbu. Dnes si hybridní  válku spojujeme s „ruskými zelenými mužíky“, ale není to nic, s čím by poprvé přišlo Rusko. Rusové tomu říkají „nelineární válka či válka nové generace“.

Kdo jsou v Česku hlavní nositelé kremelské propagandy?

Podle Jakuba Jandy, zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty, je zde vedle přiznaných kremelských serverů jako Sputnik mnoho jiných, které sdílejí a produkují prokremelské dezinformace. V ČR je na 50 až 100 nosičů, tzv. alternativních webů, od těch, co produkují obsah až po ty, co jej tvoří. Dále zde máme politické subjekty, jako je KSČM a některé členy ČSSD, jako jsou poslanci Huml, Jandák či Foldyna. Ti pravidelně, ať už vědomě či nevědomě, hájí pozice blízké Kremlu. Rovněž český prezident svými činy a slovy hájí průběžně pozice Moskvy. V neposlední řadě jde například o takzvaný Institut slovanských strategických studií, který překládá pozice Kremlu do češtiny.

Jak čelit propagandě a dezinformacím?

Podle Řehky potřebujeme uvědomělou angažovanou společnost, soudržnou a vlasteneckou. Musíme budovat kritické myšlení a být otevření, i když to není zrovna příjemné. Být rychlejší v objektivitě.

„Když budeme slabí v naší identitě, ke které patří nějaká míra vlastenectví a nějaká míra kolektivní identity, nedokážeme se ubránit. Musíme kriticky zpracovávat informace, tlumit vášně,“ odpovídá Josef Šlerka. Podle něj je naším problémem rovněž to, že chceme informace hned, nechceme na ně čekat. „Jestli chcete něco dělat s propagandou, dělejte drobné věci. Jestli vidíme nějakou informaci, kterou si nejsme jistí, zjistěme pravdu a napišme pod příspěvek, že se jedná o lež. Když slyšíme někoho lhát, ptejme se, proč to dělá. Když každý den všichni uděláme takovou drobnou věc, tak se to změní,“ říká Šlerka.

Podle Jakuba Jandy bychom měli učit zejména na středních školách, jak pracovat s informacemi. Dále bychom měli vědět, jak jsou prokremelské weby financovány, a potřebujeme mít veřejně viditelnou mapu dezinformačních serverů. Rovněž by mělo být veřejnou informací, kteří lidé a finance mají vliv na prezidenta a jeho kancelář.

Gregor: „Lidé chtějí mít od politiky spíše pokoj a hledají rychlá řešení, radikální a razantní. Obávám se, že nás prudký zvrat nečeká. Jak čelit propagandě? Asi propagandou. Nejsem si jist, jestli můžeme někoho, kdo je ovlivněn emocemi, přemluvit racionálními argumenty. Ten, kdo hraje na emoce, to má snazší. Cestou je mediální výchova, která by měla být širší. Například i o tom, jak funguje politický systém, a co může a nemůže prezident. Jde o politickou kulturu.“

Z PUBLIKA:

Jsou v tomto kontextu důležité i jiné sítě než ty nejčastěji skloňované (tj. FB a Twitter). Dalo by se něco říci k automatizovaným systémům na Twitteru?

„Volba sítě záleží od území, o které nám jde. V ČR je pro nás zásadní Facebook. V celosvětovém měřítku Facebook a Twitter. Vkontakte má také nějaké české uživatele, ale ty nesleduju já, ale BIS,“ říká Josef Šlerka. Pro věkovou skupinu 40+ je důležitý e-mail. Aeronet nabízí převod článku do pdf., aby je bylo možné posílat. Podle něj algoritmy nepadají z nebe, nástroje dělají to, co je člověk naučil. Máme tendenci přeceňovat počty placených trollů, na českém Twitteru. „Daleko horší je infekce, kterou přenáší – zde jsme v kontaktu s živými lidmi, nikoliv se stroji,“ říká Šlerka.

Objevují se názory, že je zákaz Sputniku v Lotyšsku střelbou do vlastních řad. Nepopíráme tím určité hodnoty?

Podle Šlerky se Lotyšsko snaží jako bezprostřední soused Ruska bojovat ze všech sil. „Anexe Krymu byla určitou zprávou do sovětského prostoru. Je potřeba posuzovat jeden konkrétní lokální případ.“

Think-tank Evropské hodnoty Brno, Europe Direct a Eurocentrum Brno uspořádali 26. 4.  veřejnou debatu o Fungování ruské dezinformační kampaně v Knihovně Jiřího Mahena. Své názory a zkušenosti na ní představili odborníci Miloš Gregor, odborný pracovník na Katedře politologie FSS MU, Jakub Janda, zástupce ředitele think-tanku Evropské hodnoty, Josef Šlerka, odborník na analýzu dat ze sociálních sítí a vedoucí vývoje a výzkumu v Socialbakers a plukovník Karel Řehka, ředitel speciálních sil Armády ČR. Debatu moderovala Petra Vejvodová, odborná asistentka Katedry politologie Masarykovy univerzity. Pro další podobné akce v Brně sledujte Evropské hodnoty Brno

Krejci_foto

Markéta Krejčí působí jako externí spolupracovnice think-tanku Evropské hodnoty.