Jaké jsou hlavní problémy Eurozóny a proč středoevropské země zatím euro nepřijmou? Jak stabilizovat měnovou unii? A jsme už z krize venku?

Jako každý týden vám přinášíme výběr toho nejlepšího, co se urodilo v hlavách vědců a výzkumníků předních evropských think-tanků. Tentokrát je žhavým tématem současná situace v zemích Eurozóny, a to především v Itálii a Španělsku – jak zvýšit svoji konkurenceschopnost a zároveň snížit dluh veřejných financí pomocí monetární i fiskální politiky jim radí Bruegel v trefně nazvané studii “Eurozóna na visutém laně”. Polský institut mezinárodních vztahů se taktéž věnuje měnové unii, avšak přináší zejména pro nás zajímavý náhled států Visegrádské čtyřky na přijetí společné měny. Rozpočtovou odpovědností a celou procedurou schvalování evropského “budgetu” se zabývá studie Institutu pro mezinárodní a evropské otázky. Poslední námi nabízená analýza potom zastřešuje celé téma návrhy, jak Eurozónu dlouhodobě stabilizovat, a to včetně proklamované nutnosti reformy Smlouvy o EU.

Členství v reformující se Eurozóně z pohledu střední a východní Evropy

Membership in the Reforming Euro Area: A Central-Eastern European Perspective

Agata Gostyńska, Paweł Tokarski, Patryk Toporowski, Damian Wnukowski; The Polish Institute of International Affairs

Polský institut mezinárodních vztahů pořádal koncem letošního června celodenní seminář, v rámci nějž vybraná skupina významných odborníků, ekonomických expertů, státních úředníků a politiků diskutovala nad tématy souvisejícími s otázkou přijetí společné evropské měny v zemích střední a východní Evropy. Výstupem semináře je právě zveřejněná studie shrnující zásadní poznatky vyvozené během této odborné debaty. Stručně a srozumitelně vysvětluje jak současnou ekonomickou situaci v Evropské unii (EU) a podstatu, příčiny a řešení stále trvající krize Eurozóny, tak jejich vliv na posuzování případných výhod a nevýhod přijetí eura pro země střední a východní Evropy (s důrazem na Českou republiku, Slovensko, Polsko a Maďarsko).

Jako jeden z hlavních problémů současné EU označili přítomní odborníci dlouhodobé ekonomické rozdíly mezi jednotlivými členskými státy Unie. Současná úroveň přibližování se jednotlivých národních hospodářství je naprosto nedostatečná. Vzájemná podobnost ekonomik a jejich konvergence jsou přitom nezbytnou podmínkou pro fungování jakékoli měnové unie. Praktickým důsledkem přetrvávajícího rozporu je složitost řešení současné krize Eurozóny, kdy jednotná měnová politika nedokáže odpovědět na diametrálně odlišné potřeby jednotlivých členských zemí.

Nesoulad ekonomik se projevuje rozdíly v jejich konkurenceschopnosti, což se odráží v tzv. bilanci běžného účtu. Ve svém důsledku tak podle účastníků semináře nestojíme před krizí Eurozóny jako takové (ve smyslu měnové unie), ale spíš před „krizí platební bilance“ několika jednotlivých evropských států. Aby účastníci semináře ilustrovali rozsah daného problému, spočítali, že pokud by mělo Německo přijmout roli zachránce, muselo by snížit svůj přebytek platební bilance dobrovolným zvýšením inflace ve své zemi na 6,6 % (!) po dobu následujících čtyř let (což by bylo možné dosáhnout např. zvýšením mezd o 40 %), aby tím skutečně dokázalo pomoci zemím na jihu Eurozóny znovuzískat jejich ztracenou ekonomickou konkurenceschopnost.

Otázka konkurenceschopnosti a platební bilance je jen jedním z mnoha témat, které studie vysvětluje a k nimž nabízí takto zajímavé postřehy. Rozhodně proto stojí za přečtení každému, kdo se o současný ekonomicko-politický vývoj EU, a střední Evropy obzvlášť, alespoň trochu zajímá.

Demokratická legitimita a odpovědnost: Evropský semestr a irský rozpočet

Democratic Legitimacy and Accountability: The European Semester and the Irish Budget

Alan Dukes; the Institute of International and European Affairs

 Krize eurozóny donutila některé země přijmout nejrůznější opatření, která pomáhají čelit ekonomickým problémům. To vybízí k reflexi legitimity a demokratičnosti procesů zahrnutých v rámci finanční a rozpočtové integrace a koordinace strukturálních reforem mezi členskými státy EU. Studie Alana Dukese se zaměřuje na důsledky procesu Evropského semestru pro přípravu irského rozpočtu a na příležitosti k posílení demokratické legitimity a odpovědnosti na národní i evropské úrovni.

Evropský semestr je cyklus koordinace hospodářských a fiskálních politik, během kterého zúčastněné země uvádějí tyto politiky do souladu s cíli a pravidly dohodnutými na úrovni EU. Procedura Evropského semestru klade nové nároky na zúčastněné instituce, jimiž jsou Komise, ECOFIN, Euroskupina, Evropská rada, Evropský parlament (EP) i národní parlamenty. Z hlediska principů zastupitelské demokracie je tento participační rozpočtový proces zcela legitimní. Každá instituce je odpovědná své konkrétní poručnické autoritě, např. ECOFIN a Euroskupina vládám členských států, Komise vládám a EP, EP voličům atd. Stačí to však k zajištění demokratické odpovědnosti a legitimity? Zdravý rozum říká, že ne. Napříč kontinentem klesá podpora evropskému projektu, ale i důvěra v národní vlády a současné politické systémy.

Co se s tím dá dělat? Irský parlament by měl především maximálně využít příležitosti víceúrovňové debaty mezi evropskými a národními institucemi k zprůhlednění svého rozhodování, neboť to dodnes trpí, v porovnání s např. rozpočtovou procedurou Německa, nízkou mírou transparentnosti. Návrh rozpočtu, který bude představen v říjnu, by měl být detailně projednán na zasedání irského parlamentu a je třeba též zajistit, aby každá úroveň debaty byla dostatečně mediálně pokryta. To přispěje k tomu, aby veřejnost lépe porozuměla tvorbě hospodářských politik a mohla do nich promítnout své obavy a požadavky.

Eurozóna na visutém laně: Dluh a konkurenceschopnost v Itálii a Španělsku

The euro area’s tightrope walk: debt and competitiveness in Italy and Spain

Zsolt Darvas; Bruegel

 Stejně jako provazochodec musí pečlivě udržovat rovnováhu, tak opatrně musí vysoce zadlužené státy jižní Evropy, Španělsko a Itálie, našlapovat v nakládání se svými makroekonomickými parametry. Jedním z důležitých prvků pro obnovení konkurenceschopnosti je udržet svoji inflaci níže, než je její výše u hlavních obchodních partnerů. Na druhé straně tohoto dilematu nízká inflace výrazně ztěžuje zachování udržitelného dluhu veřejných financí (pokud je inflace vyšší, umožňuje snadnější splácení veřejného dluhu z vyšších daňových výnosů). Pokud se průměrná hladina inflace v Eurozóně dostane pod plánovaný cíl dvou procent, tak se tento konflikt mezi cenovým přizpůsobováním v Eurozóně a dluhy jižních států ještě zvýší.

Studie Zsolta Darvase pracuje se scénářem, který ukazuje, že relativní redukce dluhu veřejných financí je příliš pomalá na to, aby mohla splňovat evropská fiskální pravidla. Navíc projekce ukazuje, že vývoj dluhu bude velmi citlivě reagovat na byť i sebemenší negativní odchylky růstu HDP, inflace či předpokládaných primárních přebytků rozpočtu (tzn. přebytků státního rozpočtu před započtením dluhové služby). A snadno může vyústit v situaci, kdy se výše veřejného dluhu stane nezvladatelnou. To je zapříčiněno tím, že nutný primární přebytek by měl činit přibližně pět procent, což je poměrně ambiciózní cíl.  Jak už bylo řečeno, ani výrazné domácí strukturální reformy nemusí být dostatečné, pokud se inflační cílování nepodaří. Je proto potřeba, aby Itálie a Španělsko hledaly efektivnější nástroje, jistý čas na řešení krize může ale prozatím vyšetřit svými kroky Evropská centrální banka.

Tichá revoluce Evropské unie

The EU’s silent revolution

Piotr Buras, European Council on Foreign Relations

Hospodářská krize vedla k tiché revoluci v Evropské unii (EU). Je nutné přepracovat systém, ale není jisté, zda Unie přežije proces reorganizace. K dlouhodobé stabilizaci Eurozóny potřebuje silnější koordinaci hospodářské politiky členských států, plnohodnotnou bankovní unii a řešení problému demokratické legitimity. Největší změna na základě článku 48 Smlouvy o EU je podmíněna jednomyslným souhlasem nejen pro vyjednávání, ale také ratifikací ve 28 zemích a v některých případech referendem. Za současných politických podmínek jsou změny velmi nepravděpodobné.

Tato revoluce bude mít vliv i na institucionální výstavbu Unie a také na vztah mezi Eurozónou a zbytkem EU. Teoreticky existují tři způsoby, jak reformovat EU: a) „full-blown“ reformou Smlouvy, b) vývojem v rámci Smlouvy prostřednictvím posílené spolupráce nebo c) integrací mimo unijní právo pomocí mezivládních smluv s žádnou nebo omezenou rolí v orgánech EU. Hlubší integrace Eurozóny také vyvolává otázky o tom, jak zajistit demokratickou odpovědnost a veřejnou kontrolu politik pomocí institucí určených pro celou EU.

Měl by celý Evropský parlament plnit úkoly i v oblastech, které nemají vliv na všechny členské státy EU? Budování nových parlamentních struktur pro Eurozónu může být jediným řešením s dalekosáhlými důsledky pro celou institucionální strukturu EU.

Tato „tichá doba“ se dočká svého konce. Mezi německými volbami v září 2013 a volbami do Evropského parlamentu v květnu 2014 je Evropanům třeba připomenout, že otázky o „eurokrizi“ jsou stále aktuální.